KOMENTÁŘ KAROLINY STONJEKOVÉ: Boj za práva žen v západním světě? Vytváření pseudoproblému, který neexistuje!

Když už nevíš coby, tak to najdeš v… no zkrátka v jednom hobby marketu, že... Alespoň tak to tvrdila televizní reklama. Pro současnou západní společnost ale platí: Když už nevíš coby, vymysli a vytvoř problém! Pak ho nafoukni a udělej z něj zásadní otázku naší existence.
Ilustrační foto
Ilustrační foto
Pixabay
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Začni se tvářit jako nekorunovaný odborník na danou problematiku, no a pro jistotu si ještě založ nějakou tu neziskovku. Pak můžeš na řešení onoho neexistujícího problému začít dokonce čerpat i dotace. Tedy můžeš se stát profesionálním „řešičem“ kauzy, která není.

Klasický příklad toho, jak naše společnost vytváří neexistující pseudoproblémy a jejich řešení draze dotuje, jsou všemožná hnutí, ligy, neziskovky a lobby bojující za práva žen. Ne někde v Africe nebo v Asii, ale tady u nás. V Česku, potažmo v západním světě.

Abychom byli fér, dodejme hned na začátek, že nikdo nepopírá, že feminismus a ženské hnutí sehrály v minulosti velmi pozitivní úlohu. To díky boji odvážných žen se podařilo dosáhnout rovného volebního práva a současných rovných podmínek mužů a žen, které my ženy v západní společnosti jednoznačně máme (tedy alespoň rovných do té míry, do jaké to exaktní biologické rozdíly mezi pohlavími přirozeně dovolují).   

Éra vytváření neexistujících kauz 

Ano, kdybychom nežili v éře, kdy je populární řešit neexistující problémy, mohly bychom si my, ženy, užívat faktu, že žijeme v té (nej)šťastnější části světa. Tam, kde nás nikdo nijak neomezuje, kde jsou muži relativně galantní a kde se můžeme svobodně realizovat ve všech myslitelných směrech a oblastech. Jenže my bohužel v éře vytváření neexistujících kauz žijeme!

A tak jsme třeba svědky obrovského paradoxu, že v našich zeměpisných šířkách, kde prokazatelně žádné problémy s postavením žen ve společnosti nejsou, děláme z ženských práv téma dne, zatímco ke kulturám, v nichž zcela reálně problémy s postavením žen existují, obdivně vzhlížíme a bráníme právo těchto kultur na jejich tradice. Tedy logicky i na tradičně podřízenou roli ženy v tamní společnosti.

Robotka Sophia

Robotka má větší občanská práva než ženy, rozhodla Saúdská Arábie

Jako příklad za všechny uveďme, že zhruba ve stejné době, kdy v některých muslimských zemích odhazovaly odvážné ženy svoje hidžáby, se intelektuální elita v Česku naopak stavěla za „právo“ studentky Eman Ghaleb hidžáb nosit (že zahalování vzniklo právě jako důsledek snah o omezení žen, asi ani není třeba dodávat).

Zatímco se snažíme rozlousknout zapeklitý problém, zda to, že pustíme ženu do dveří, podtrhuje její podřízené postavení vůči muži, v Evropě přitom vlivem migrační krize dochází k nárůstu tak „fantastických“ praktik, jako je třeba ženská obřízka nebo sňatky s dětmi, které s bojem za práva žen skutečně nic společného nemají (avšak tady jsou najednou femi-aktivisté jaksi záhadně potichu).

To už je, bohužel, smutný symptom naší bezstarostné doby a života v bezprecedentním blahobytu: neexistující problémy vytváříme a jejich tvůrce štědře dotujeme, leč existující varování s velkodušnou pózou přehlížíme. Na druhou stranu se dá pochopit, že takový přístup je asi pohodlnější a snazší.

Kde si ženy o právech mohou nechat sladce zdát

Je prostě lepší psát pohoršené články o tom, jak je „špatné“ pustit ženu do dveří než se za účelem feminizační osvěty rozjet tam, kde ženská práva nejsou jen módní intelektuální hra, ale opravdový malér! Třeba do Pákistánu, kde se gramotnost žen pohybuje v  nejnižších dvouciferných číslech.

Nebo do Afghánistánu, kde je žena v rodině nejprve bezvýhradným otrokem otce a bratrů a později pak svého muže. Případně pro extra odvážlivce může být kvalitním místem k feministické seberealizaci také Severní Korea, neboť Kimův režim je k ženám mimořádně bezcitný a krutý. 

Zkrátka míst, kde si ženy mohou o svých právech nechat jen sladce zdát, je na zeměkouli mnoho. Ale žádné z nich neleží tady, v České republice, kde se ženám otevírají dveře na důkaz úcty a obyčejné lidské slušnosti. Nikoli na důkaz podřízenosti!

 

Karolína Stonjeková

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama