KOMENTÁŘ KAROLINY STONJEKOVÉ: Babiše už Sobotkovi nikdo neodpáře!

Když se politik účastní nějaké demonstrace, je to vždycky poněkud zvláštní věc. Proč? Přece proto, že politik je člověk, který má politickou moc a díky ní má možnost věci aktivně utvářet a měnit, pokud je s nimi nespokojený. Demonstrace je naproti tomu vyhrazena občanům, kteří politickou moc nemají, a tak mimo volební místnosti svou nespokojenost jiným způsobem řešit nemohou. Možná ještě podivněji než účast aktivních politiků na demonstracích, působí účast politiků bývalých, zvláště těch vrcholových. Tím spíše, když najednou protestují proti něčemu, co sami pomáhali budovat a legitimizovat…
Demonstrace Staroměstské náměstí 29 dubna 2019 foto youtube
Demonstrace Staroměstské náměstí 29 dubna 2019 foto youtube

Pokud se Bohuslav Sobotka účastní protestní akce proti Andreji Babišovi, je to zhruba stejně pochopitelné, jako kdyby se dáma v luxusním kožichu účastnila demonstrace ochránců práv zvířat. Byl to totiž právě Sobotka, kdo vzal Andreje Babiše do vlády jako ministra financí a prvního místopředsedu, a postupem času mu nad ní fakticky předal otěže. Jistě, abychom byli fér, dodejme, že Sobotka tehdy mnoho možností na sestavení vlády bez účasti ANO neměl. Na druhou stranu měl ale řadu možností, jak nenechat Babiše vyrůst a jak mu nepředat tradiční sociálně demokratický elektorát na stříbrném podnose – mimo jiné i tím, že namísto klasických levicových témat, začala strana pod vlivem lidí, jako byl Jiří Dienstbier, Michaela Marxová Tominová či Kateřina Valachová, tlačit progresivistickou agendu.

Zatímco do vlády ČSSD vstupovala s více jak 20 %, po čtyřech letech ji opouštěla na třetinových číslech. S tím, jak hlavní vládní strana slábla, slábla i ochota postavit se Babišovi, protože klesající preference ČSSD vedly sociální demokraty k chování typu „každý další den dobrý“. Když se tehdejší ministr financí začal na jaře 2016 víc a víc zamotávat do svojí čapí legendy a později i do kauzy s korunovými dluhopisy, měla sociální demokracie jedinečnou příležitost, prásknout do stolu. Jenže se nestalo. Sobotkovy hrozby demisí byly jen proklamace, které chvíli létaly mediálním prostorem, ale nakonec vyšuměly do ztracena. A když se tehdejšímu premiérovi přece jen podařilo dosáhnout Babišova odvolání a jeho nahrazení Ivanem Pilným, byla už pozice zakladatele hnutí ANO nedobytná, jak vojenský bunkr v pohraničí. On byl pro své voliče jen obětí „účelovky“, Sobotka pak slabochem, který nedokázal tvrdá prohlášení převést do reality. Ale nebyla to jen Sobotkova slabost, co umožnilo Babišovi vyrůst. Šmírování podnikatelských subjektů prostřednictvím EET nebo jejich šikana ve formě kontrolních hlášení a další rostoucí byrokratické zátěže, to všechno mu dávalo postupem času do rukou obrovskou moc (o informacích ani nemluvě), to všechno mu sociální demokraté se Sobotkou v čele pomáhali prosadit.

Za heslo „každý den dobrý“ nakonec zaplatil Sobotka svou vlastní kariérou, ČSSD toboganovým sešupem preferencí a všichni ostatní pak bezprecedentní mocí pro bezprecedentního oligarchu.

Těžko říci, zda měla být včerejší Sobotkova účast na anti-Babišovské demonstraci gestem pozdního přiznání a veřejného nasypání si popela na hlavu nebo naopak projevem poněkud obskurního smyslu pro humor. Jisté ale je, že obojí je fakticky na nic – nám i Sobotkovi. I kdyby se nakrásně „udemonstroval k smrti“, Babiše už mu nikdo nikdy neodpáře!

reklama