„Šaškův“ triumf!
Boris Johnson… podceňovaný, vysmívaný, zesměšňovaný. Jen si vzpomeňme, kolik politiků, novinářů a komentátorů po celé Evropě si ho dobíralo proto, že po brexitu údajně nevěděl, kam dál, a tak prý stáhl ocas mezi nohy a utekl. Právě na tomto politikovi, který svou vizáží úplně nezapadá do ukázkové škatulky, jak by měl vypadat konzervativní politik, se demonstrovala unáhlenost a špatnost britského rozhodnutí, opustit Unii. Paradoxem ovšem je, že přesně tento vysmívaný šašek se dnes dočkal svého triumfu. Ano, bude to on, kdo nakonec vyvede ostrovní království z Evropské unie, aniž by přitom musel přeskakovat klacky, které mu pod nohy házela opozice (i část vlastní strany). A ano, je to on, kdo dokázal konzervativce dovést k největšímu vítězství od dob Margaret Thatcher. Smích Johnsonových odpůrců vystřídal dnes ráno zvuk mnohem krásnější – hrobové ticho.
S Corbynem po rudé už néééé!
Winston Churchill říkávál: „Kdo není socialistou ve dvaceti, nemá srdce. Kdo jím ale zůstane i po čtyřicítce, nemá rozum.“ Pokud bychom to vzali doslova, pak voliči ve včerejších volbách dali jednoznačně najevo, že oni rozum mají. A že rudá politika Jeremy Corbyna, nejlevicovějšího vůdce labouristů za poslední dobu, v nich nevzbuzuje ani tak naději, jako spíš hrůzu. Program, s nímž se labouristé ucházeli o hlasy voličů, přitom sám lídr označoval jako nejradikálnější a nejambicióznější plán na proměnu Spojeného království za poslední roky. Ve skutečnosti ale šlo hlavně o kombinaci znárodňování (například části telekomunikační společnosti BT, návrat železnice a poštovních služeb do rukou státu) a nezřízeného utrácení (za zelenou politiku, za sociální programy, či zrušení úsporných opatření vlády). Kromě toho labouristé slibovali i novou dohodu s Evropskou unií, kterou by voliči mohli znovu posvětit v referendu – včetně možnosti, odchod z EU úplně odmítnout. Fakticky tedy slibovali jakýsi reparát a pokračování současné agónie, která už po třech letech handrkování vyčerpala i ty, kteří byli v principu proti brexitu. A byl to právě tento reparát, který nakonec připravil Corbynově straně nejhorší výsledek od roku 1935. Rudý Jeremy totiž nepochopil, že mezi jeho voliči není zdaleka tolik podporovatelů setrvání v EU, jako mezi poslanci labouristické strany. Takže o žádný reparát tu nikdo nestál!
…a pár facek
Řekněme to na rovinu: britské parlamentní volby byly rozhodně fackou všem, kteří demokracii berou jen do té míry, do jaké vítězí jejich kandidát nebo jejich politický názor. Kteří demokratické referendum a demokratickou vůli voličů respektují jen tehdy, když se jim to hodí – a pokud se jim to nehodí, nechali by klidně hlasovat znovu, znovu a znovu, dokud nebude dosaženo toho „správného“ výsledku. V neposlední řadě pak dostali facku ti, kteří neustále dávali přednost svým přáním před realitou, a proto tvrdili, že Britové si své rozhodnutí už rozmysleli a dnes by o brexitu hlasovali jinak. Snad si všichni tihle „demokraté“ zapíší onu britskou lekci důkladně za uši.
Názory publikované v této sekci nelze ztotožňovat s postoji redakce Zpravodajství FTV Prima.
