KOMENTÁŘ LUKÁŠE KOVANDY: Koronavirus! Proč zase v Číně?

Po sedmnácti letech se svět bojí další potenciální pandemie způsobené čínským koronavirem. V listopadu 2002 se z provincie Kuang-tung začala šířit nákaza SARS, která si nakonec vyžádala téměř 800 obětí. Od prosince 2019 se pak pravděpodobně z tržiště v městě Wu-chan šíří nákaza novým typem koronaviru, který zatím nenese žádné specifické označení. Neznámý zůstává i počet jeho obětí, který ovšem den ode dne narůstá.
koronavirus
koronavirus
istockphoto.com/sittithat tangwitthayaphum

K podobným událostem neodmyslitelně patří tázání, zda úřady nezaspaly. Proč se svět, respektive Světová zdravotnická organizace, o novém koronaviru dozvěděl více než tři týdny poté, co se poprvé prokazatelně objevil? S tím souvisí i další tázání: proč je zdrojem nákazy opět Čína?

Zdá se, že wu-chanští konšelé opravdu zaspali. Alespoň v jistém smyslu. Výdaje města na veřejné zdravotnictví od roku 2016 stagnují, či dokonce mírně klesají. Zato třeba tamní výdaje na vědu a výzkum dále citelně rostou. Více peněz na vědu a výzkum samozřejmě univerzitní a technologický hub typu Wu-chanu dále povznáší, ovšem veřejná hygiena ve městě krok nedrží. Loni v červnu si wu-chanští občané stěžovali na nedobrou hygienu právě na zmíněném tržišti, avšak od potentátů ve vedení města se jim odpovědi nedostalo. Prioritu mají v době vládních daňových škrtů granty technikům, vývojářům či inženýrům, kteří spíše naplní cíle celočínské strategie „Made in China 2025“ než vypulírovaná tržiště pod otevřeným nebem.

Důraz na technologický rozvoj je v Číně zkrátka až přílišný v porovnání s tím, jaké pozornosti se dostává jiným důležitým dimenzím celospolečenského rozvoje. Země se tak sice může pochlubit nejrozsáhlejší sítí vysokorychlostní železnice na světě, rozšířeným systémem mobilních plateb nebo dobrou polovinou všech solárních elektráren, co jich jen na světě je. Úroveň veřejné zdravotní péče a veřejné hygieny však stále zůstává hluboko ve dvacátem století, ne-li ve století devatenáctém.

Modlící se žena s rouškou na Filipínách

Čínský koronavirus: přes 11 tisíc nakažených a 259 obětí. Aerolinky ruší lety, země zavírají hranice

V čase pokročilé urbanizace a globalizace je zaostávající čínské zemědělství či tamní nedostatečná veřejná hygiena stále větší hrozbou, a to pro celý svět. Narůstá totiž propojenost produkčních řetězců v potravinářství, a současně tedy jejich zranitelnost. Nakonec nejen zranitelnost potravinářských řetězců, ale též - a především - zranitelnost celospolečenská, s potenciálně globálním dopadem. V létě roku 2018 se právě z Číny začala šířit epidemie afrického moru prasat, která nyní zdražuje prasata či vepřové i v Česku, a to o desítky procent. Nedostatečná hygienická opatření v Číně také způsobila šíření ptačí chřipky nebo přispěla k rozšiřování nákazy chřipkou prasečí.

Konfuciánství a tisíce let feudalismu rozdělily čínskou společnost, hierarchizovaly ji, přičemž desetiletí komunismu tuto hierarchizaci spíše dále pečetila, byť po svém. Společnost se dělí na straníky a nestraníky, na představitele státu a státní moci, a na řadové občany - patrný je přebujelý regionalismus. Společenské příkopy umocňují nerovnost a konzervují vysokou míru nedůvěry mezi lidmi a jen slabou ochotu udržovat integritu celého společenského zřízení. To se konkrétně třeba v potravinářství projevuje tím, že rozdrobení dodavatelé, ať už jde o rybáře či drobné zemědělce, často preferují obcházení norem a pravidel, včetně těch hygienických. Zákazník to tuší, pročež zase mnohdy paradoxně preferuje právě tržiště před hygieničtěji působícím supermarketem. Na tržišti mu totiž vybranou pochoutku zabijí přímo před očima – ať jde o slepici, rybu či třeba hada. Při obecně nízké důvěře ve společnosti je právě toto ten nejprověřenější způsob, jak nekoupit závadné maso. Dokonce i čínské super- a hypermarkety amerického řetězce Wal-Mart před lety umožňovaly zabíjení přímo před očima zákazníka – s touto praxí skončily teprve v roce 2003.

Ilustrační foto

Facebook bude mazat dezinformace ohledně čínského koronaviru. Podle společnosti mohou vést k újmě na zdraví

V tržnicích však praxe zůstává. A s ní i její citelná hygienická rizika. Která pak úřady, včetně těch wu-chanských, nezřídka podceňují, neboť mají jiné priority. K tomu připočítejme růst čínských středních vrstev a mobility tamního obyvatelstva a začíná být zřejmé, proč je Čína vlastně permanentně možným ohniskem globálních pandemií, ať už těch, jež ničí zemědělské chovy, či - v horším případě - těch, které zabíjí člověka.  

reklama