KOMENTÁŘ LUKÁŠE KOVANDY: Trump říká, že už zachránil život tisícům obyvatel Hongkongu. Trhy i proto věří, že si nakonec plácne s Pekingem

Když Donald Trump mlčí, znamená to zjevně, že řeší zásadní dilema své kariéry. Dosud převážně mlčí k hongkongským pouličním bouřím. A to jindy třeba neváhá po twitteru v reálném čase radit až do Paříže, jak správně hasit požár katedrály. Jenže to, zda se podaří zachránit Notre Dame, či ne, není pro jeho kariéru ani za mák tak důležité jako to, jak se mu nyní podaří vyjít s Pekingem.
Lukáš Kovanda: Zvyšuje se cena elektřiny
Lukáš Kovanda: Zvyšuje se cena elektřiny

reklama

Trumpovo mlčení odráží fakt, že jej hongkongské bouře, trvající již takřka půl roku, staví před nepříjemné dilema. V mlčení vlastně pokračuje i dnes. I když se k Hong Kongu vyjádřil. Následovně. „Musíme být na straně Hong Kongu, ale já jsem také na straně čínského prezidenta Si Ťin-pchinga,“ řekl dnes v rozhovoru pro Fox News. Takže stále nic nevíme. Jako by tedy Trump pořád mlčel. Víme vlastně jen jedno: věčně na dvou židlích sedět nemůže. Nevysedí to, i když by rád. Bude se muset rozhodnout.

Trh si to zatím evidentně vykládá tak, že nakonec zůstane sedět na čínské židli. Americké akcie totiž dnes rostou poté, co Trump prohlásil, že dohoda o dílčím smíru v celní válce s Čínou je „velmi blízko“. Trh tedy věří, že dvě nejsilnější ekonomiky světa spolu dílčí dohodu uzavřou. To by ovšem znamenalo, že Trump se prostě nemůže dát na stranu Hong Kongu. Peking by pak ztratil tvář, pokud by si s Trumpem plácl na smír v celní válce, ač ten by jinak stranil Hong Kongu. Dnešní růst burz, jejichž poryvy, jak známo, Trump bedlivě sleduje, jej navíc může utvrdit v tom, že by opravdu nemuselo být prozíravé čínskou židli opouštět.

Američtí zákonodárci zato sedí jednoznačně na židli hongkongské. V tomto týdnu prakticky jednomyslně schválili legislativu, která v důsledku hongkongské protestující podporuje. Vysílají tím signál, který se Pekingu vůbec nelíbí. Mnozí investoři z celého světa se tak obávají, že postoj kongresmanů způsobí krach probíhajících jednání o dílčí dohodě v celní válce. Ten by pravděpodobně vedl k citelnějšímu propadu burz a předznamenal další dlouhé měsíce s celní válkou, která zásadním způsobem přispívá k současné ztrátě růstové síly globální ekonomiky; OECD včera dále snížila svůj odhad celosvětového ekonomického výkonu v roce 2020.

Zmíněná legislativa určuje, že americké ministerstvo zahraničí by každoročně vyhodnocovalo, zda Hong Kong zůstává na Pekingu dostatečně nezávislý na to, aby si nadále uchránil svůj zvláštní status, kterým v obchodním vztahu s USA disponuje. Díky tomuto statutu nyní platí například to, že Spojené státy sice vedou celní válkou s Čínou, ale nikoli s Hong Kongem, ač ten je její součástí.

Trump sice může danou legislativu vetovat, ovšem Kongres následně zřejmě veto přehlasuje, takže Trump by ve výsledku ztratil tvář – jakožto politik, jenž Číně přes razantní rétoriku ustupuje více než jiní američtí politici. Americký prezident dnes zatím nepotvrdil, zda legislativu podpoří.

Trumpovi samotnému by přitom vyhovovalo, aby celní válčení alespoň načas utichlo, alespoň do voleb. Stupňováním celní války houstne nervozita trhů a riziko, že dramaticky propadnou. Máloco ohrožuje Trumpovy šance na znovuzvolení v listopadu 2020 jako právě citelnější pád trhů. Mnozí Trumpovi voliči mají podstatnou část svého bohatství v akciích a pokud trhy budou padat, zchudnou. To Trumpovi jistě k dobru nepřičtou.

Zároveň se stupňováním celní války a celkového napětí ve vztahu k Číně Trump připravuje o možnost, že Peking začne ještě dostatečně dlouho před volbami odkupovat zlomový objem americké zemědělské produkce, například sóji. Tyto odkupy by nepochybně zvýšily Trumpovu šanci na znovuzvolení, protože volby v příštím roce může rozhodnout právě to, jak širokou přízeň amerických farmářů Trump dokáže získat. Když bude boby odkupovat Číňan opravdu ve velkém, živobytí amerických farmářů se rapidně zlepší a dají tím spíše svůj hlas (opět) Trumpovi.

Že by Trump mohl nakonec zůstat sedět na čínské židli, může signalizovat i to, že se dnes stylizoval do role zachránce tisíců obyvatel Hong Kongu. Poznamenal, že pokud by nebylo jeho tlaku na Si Ťin-pchinga a obavy čínského kormidelníka z krachu jednání o smíru celní války, už by dávno v čínské zvláštní správní oblasti jménem Hong Kong dělal pořádek mnohem rázněji, než je tomu nyní. Tím Trump veřejnost dost možná připravuje na to, že zůstane na čínské židli, protože pro Hongkong toho už přece udělal dost, včetně záchrany života tisíců tamních obyvatel.  

Jak v USA, tak ale i v Číně nyní tedy současně působí dvojí, protichůdná dynamika: krátkodobá a dlouhodobá. Krátkodobou dynamiku představují ekonomické zájmy znesvářených velmocí, které obě celním válčením hospodářsky ztrácí, pročež se chtějí dohodnout, alespoň přechodně. Představují ji ostatně zájem Trumpův i zájem jeho čínského protějšku Si Ťin-pchinga. První z prezidentů chce být znovuzvolen, druhý si nepřeje svoji zemi destabilizovat, protože pokud něco, tak právě důsledky destabilizace Číny snad ponejvíce ohrožují jeho doživotní setrvání v úřadu. Dlouhodobou, „studenoválečnickou“ dynamiku pak představuje zájem o technologickou a nakonec i vojenskou dominanci na světem. Zosobňují ji vlastně ani ne tak prezidenti samotní, jako spíše „jestřábi“ kolem nich, nebo obecně ve vrcholných politických funkcích.

Trumpovo dilema je zřejmé. Buď nic vetovat nebude, Hongkong podpoří, takže ohrozí dílčí celní smír s Pekingem, na němž může záviset jeho znovuzvolení - nebo vetovat bude, ztratí tvář, ale vyšle Pekingu signál, že tentokrát to není v jeho rukou…

reklama

reklama