KOMENTÁŘ: Nesnesitelná lehkost soudobého udavačství

Fenomén poslední doby. Často mladí lidé, nezřídka aktivní v neziskových organizacích, lustrují s horlivostí internet (především sociální sítě a skupiny či profily na nich), nahlašují „nevhodné“ příspěvky a své „úspěchy“ dávají náležitě na odiv. Jak jinak než ve jménu pravdy, lásky a boje s nenávistí a fake news. Ještě bych doporučil začít používat formulaci „z hlediska vyššího principu mravního“.
Ilustrační foto
Ilustrační foto
Pixabay

reklama

Nabízí se srovnání s udavači dob minulých, ať jde o služebníky protektorátu nebo komunistického režimu (byť většina novodobých úderníků ty časy nezažila, ostatně jako já). Svět jde dopředu a kupředu se posunuli i uvědomělí bojovníci za pravdu a lásku. Zatímco v minulosti se toliko ke svým činům nehlásili (možná že někteří z nich svého jednání zpětně i litují, těžko říci), tak novodobí práskači, ne nepodobní těm minulým, jsou na své bonzáctví náležitě hrdi a svými činy a „úlovky“ sveřepě chlubí (na profilech sociáních sítí).

Inu, bonzovat se nesmí, ale hlásit se musí

To přece každý rozumný člověk uzná. Ironií potom je, že novodobí svazáci svoji práci berou za záslužnou a odhaduji, že většina z nich jen při matném zaslechnutí slov jako komunismus, komunista nebo Rusko chytá osypky a musí si pustit Ódu na radost.

Ilustrační foto

KOMENTÁŘ: Dříve pálili knihy, teď mažou na sociálních sítích, tvoří seznamy nepohodlných a narovnávají pravdu


Pomohu si slovy jedné z mých písniček (byť jsem si vědom, že citování sebe sama zavání jistou samoliostí):
Báchorky pro děti, tak jako kdysi,
hadi se vysvlékli, teď jsou z nich krysy.
Ve jménu lásky a humanity
vedou nás do nové totality
s pseudohumanistickou tváří,
kde andělé obcují a čerti se páří…

Orwell i Boye varovali před svazáctvím mladých úderníků

Už i Orwell ve své „osmdesátčtverce“ nebo Karin Boye v méně známém Kallocainu (doporučuji k několikerému přečtení obě díla) přikládali velkou váhu dětem a mládeži, kterým v jejich antiutopických románech byly vládnoucí garniturou (a její jedinou pravdou) vymývány mozky, jak jinak než ve jménu dobra, a kteří sloužili jako prodloužená ruka režimu – udavači.

Zajímalo by mě, co o „poctivé“ práci této osvětové (nejen) mládeže říkají jejich rodiče, nebo spíše prarodiče, kteří ony minulé „hlásiče“ pamatují. Nejedná-li se tedy o rodinnou tradici a zažité řemeslo.

Zaujala mě slova kdysi Ladislava Jakla (nevím, zda jen někoho neinterpretoval): Politika je soubojem dobra a svobody, v němž budu vždy stát na straně svobody. Pod ně se podepisuji.

reklama

reklama