KOMENTÁŘ: Oscaři v kapse! Adaptace knihy o syrské uprchlici z pera tiskové mluvčí komisaře OSN v produkci Spielberga a Abramse

Scénář podle knihy „Naděje silnější než moře: jeden úžasný uprchlický příběh lásky, ztráty a přežití“ ("A Hope More Powerful Than the Sea: One Refugee’s Incredible Story of Love, Loss, and Survival"), kterou napsala hlavní mluvčí vysokého komisaře OSN Melissa Fleming, napíše herečka, režisérka a spisovatelka Lena Dunham, uvedl britský server The Telegraph.
Kniha údajně vypráví skutečný příběh Doaa al-Zamel, Syřanky, která ztroskotala, když utíkala z Egypta do Švédska (protože to je evidentně od Sýrie nejbližší bezpečná země, kde se neválčí) a musela se postarat o sebe a své dvě malé děti na otevřeném moři pouze za pomoci nafukovacího záchranného kruhu.
Dunhamová na Twitteru uvedla, že je velmi šťastná, že dostala tuto práci, že může vyprávět tento příběh a podpořit pravdu v souvislosti s těmito lidmi.
Předpokládám, že pokud se film skutečně povede natočit, tak již teď mohou tvůrci počítat s řadou Oscarů: za nejlepší film, výpravu, scénář, kameru, možná za hlavní i vedlejší roli. A kdyby se hudby chopil třeba umělec formátu Radka Bangy, tak bych vsadil i na tu.
Film se pak může promítat na valném shromáždění OSN, v Evropském parlamentu, v národních parlamentech… Počítám, že Člověk v tísni se už také třese, až ho zařadí do své videotéky a bude ho s nadšením promítat studentům na školách v rámci své ideologické multi-kulti výchovy.
Ať si samozřejmě každý točí, co chce, pokud tedy točí za své a ne jako úzká skupina našich vybraných tvůrců nebo Česká televize za naše. Je důležité mít na vědomí, že film je mocný nástroj.
Ostatně dostatečně to svého času dokázali nacisti, později komunisti a nyní na tom pilně pracují soudobí „neomarxisti“ (zase to tajemné slůvko, že?). Ti, jak kdosi trefně shrnul, kteří vyměnili prostředek třídního boje za boj „utlačovaných“ menšin proti většinám a snaží se o postupnou kulturně-sociální revoluci. Ta má převrátit vnímání tradičních hodnot. Skrze rozložení tradiční rodiny, skrze vykořenění národních států a vlastenectví, skrze míšení ras, kultur a náboženství se ze společnosti má stát takový pelmel, který nebude mít žádné výrazné hodnotové, národní ani jiné ukotvení a nebude se vzpouzet – protože už nebude mít co zastávat.