Scénář podle knihy „Naděje silnější než moře: jeden úžasný uprchlický příběh lásky, ztráty a přežití“ ("A Hope More Powerful Than the Sea: One Refugee’s Incredible Story of Love, Loss, and Survival"), kterou napsala hlavní mluvčí vysokého komisaře OSN Melissa Fleming, napíše herečka, režisérka a spisovatelka Lena Dunham, uvedl britský server The Telegraph.
Kniha údajně vypráví skutečný příběh Doaa al-Zamel, Syřanky, která ztroskotala, když utíkala z Egypta do Švédska (protože to je evidentně od Sýrie nejbližší bezpečná země, kde se neválčí) a musela se postarat o sebe a své dvě malé děti na otevřeném moři pouze za pomoci nafukovacího záchranného kruhu.
Štěstí, že můžeme podpořit pravdu
Dunhamová na Twitteru uvedla, že je velmi šťastná, že dostala tuto práci, že může vyprávět tento příběh a podpořit pravdu v souvislosti s těmito lidmi.
Předpokládám, že pokud se film skutečně povede natočit, tak již teď mohou tvůrci počítat s řadou Oscarů: za nejlepší film, výpravu, scénář, kameru, možná za hlavní i vedlejší roli. A kdyby se hudby chopil třeba umělec formátu Radka Bangy, tak bych vsadil i na tu.
Film se pak může promítat na valném shromáždění OSN, v Evropském parlamentu, v národních parlamentech… Počítám, že Člověk v tísni se už také třese, až ho zařadí do své videotéky a bude ho s nadšením promítat studentům na školách v rámci své ideologické multi-kulti výchovy.
Film jako mocný ideologický nástroj
Ať si samozřejmě každý točí, co chce, pokud tedy točí za své a ne jako úzká skupina našich vybraných tvůrců nebo Česká televize za naše. Je důležité mít na vědomí, že film je mocný nástroj.
Ostatně dostatečně to svého času dokázali nacisti, později komunisti a nyní na tom pilně pracují soudobí „neomarxisti“ (zase to tajemné slůvko, že?). Ti, jak kdosi trefně shrnul, kteří vyměnili prostředek třídního boje za boj „utlačovaných“ menšin proti většinám a snaží se o postupnou kulturně-sociální revoluci. Ta má převrátit vnímání tradičních hodnot. Skrze rozložení tradiční rodiny, skrze vykořenění národních států a vlastenectví, skrze míšení ras, kultur a náboženství se ze společnosti má stát takový pelmel, který nebude mít žádné výrazné hodnotové, národní ani jiné ukotvení a nebude se vzpouzet – protože už nebude mít co zastávat.
