KOMENTÁŘ TOMÁŠE VYORALA: Příští Sorosova novinářská cena nepochybně pro Slonkovou a Kubíka. Já bych jim dal i Oscary

Načasování? Náhodička. Jak jinak. Byť byl jejich cíl jistě ambicióznější (pád/demise vlády?), tak na poličce již mohou chystat místo pro Sorosovu novinářskou cenu. A já bych jim dal rovnou i Oscary! Tolik emocí se jen tak nevidí!
Jedná se tak trochu, nebo trochu víc, o absurdní drama, a to ze všech stran. Krym, Ukrajina, Švýcarsko, údajný únos, schizofrenie, Čapí hnízdo... Co je však takřka jisté a o čem jsem skálopevně přesvědčen, jedna z příštích Sorosových novinářských cen (Novinářská cena nadace Open Society Fund) připadne Sabině Slonkové a Jiřímu Kubíkovi. Protože tak „záslužnou“ reportáž již dlouho nikdo neudělal.
Nic menšího si taky nezaslouží. Vypátrat ve Švýcarsku dospělého syna českého premiéra, který evidentně není zrovna úplně „v rovnováze“ (slovy premiéra trpí schizofrenií) a vetřít se jemu a jeho matce do bytu a přízně se skrytou kamerou v brýlích jako jezinky - Agent 007 hadr.
Mimochodem ukázat v reportáži dalším potenciálním jezinkám, kde přibližně jejich nový „kámoš“ bydlí a jak vypadá, evidentně rovněž není problém. Načasování chvíli před očekávanými demonstracemi pravdy a lásky na 17. listopadu je pak čiročirá náhodička.
Připočtěme si osoby Víta Klusáka a Filipa Remundu, kteří se na reportáži podíleli a kteří na sebe v poslední době upozornili filmem Svět podle Daliborka o českém neonacistovi. Ten dezinformačně prezentovali jako dokument, než se ukázalo, že řada scén byla uměle iniciovaná (za jakým záměrem si můžete domyslet sami).
Dále bych si odvážil počin Slonkové a Kubíka (a jejich donorů), který zdaleka přesahuje rámec jejich filmu, nominovat na Oscary. Scénář a střih byly vzhledem k zamýšlenému účinku odvedeny precizně. Uznání zaslouží neotřelá kamera, kdy kromě běžné využili i skrytou a jako perlička se v záběru občas objeví i sám kameraman. Kategorií samou o sobě byly herecké výkony ve vedlejších rolích, kdy výbuchy empatie střídaly údiv až zděšení a daly reportáži skutečný „emociální“ rozměr.
Všichni se nemůžeme dočkat druhého pokračování. I když pokračování většinou nedosahují úrovně prvního dílu, já našim investigativcům věřím!
Tomáš Vyoral