KOMENTÁŘ TEREZY SPENCEROVÉ: Prodá Donald Trump syrské Kurdy Erdoganovi výměnou za Saúdy?

Je očividné, že Turecko nedá Bílému domu prostor k volnému nádechu, a tak se v amerických médiích začíná spekulovat, čím vším by si mohl vykoupit klid.
Zákulisní vyjednávání mezi Washingtonem a Ankarou zatím nekončí
Zákulisní vyjednávání mezi Washingtonem a Ankarou zatím nekončí
trt world

reklama

Saúdský královský režim už po několikáté a zcela nově převyprávěl události, které vedly k istanbulské vraždě Džamála Chašúgdžího, a nabídl „světu“ hned jedenáct obětních beránků, kteří ponesou vinu. Pět z nich hodlá rovnou snad i popravit.

Za hlavního padoucha byl přitom označen zástupce náčelníka tajné služby generál Ahmad Asirí, který není z královské krve a jako takový může být obětován snadno. I když právě jeho plebejský původ poněkud odporuje představě, že by to byl právě on, kdo by si troufl rozhodnout o Chašúgdžího zavraždění.

V absolutistické monarchii to tak prostě nechodí. Ale nešť, saúdská královská rodina prostě zametá stopy, jak umí.

Bašár Asad

KOMENTÁŘ TEREZY SPENCEROVÉ: Po sedmi letech války se Sýrie sbližuje s Perským zálivem

Zajímavější je, že takřka současně vyhlásily své sankce i Spojené státy. Vycházejí z propozic tzv. Magnitského zákona a jmenují hned sedmnáct saúdských činitelů, včetně tří nebo čtyř členů nejužšího poradního kruhu kolem korunního prince Muhammada bin Salmána. Lze z toho vyvozovat, že sám korunní princ, pravděpodobný zadavatel vraždy, sice potrestání unikne, ale Washington mu „provětrá“ řady jeho nejbližších spolupracovníků,. Dosadí na jejich místa své lidi a upevní tak svou kontrolu nad aktuálními vládci Rijádu.

Možná by tím celá nechutná záležitost kolem čtvrcení člověka motorovou pilou a jeho rozpouštěním kyselinami mohla i skončit. Bílý dům by prostě zavřel oči a následných několik setnutých hlav by označil za triumf spravedlnosti a důkaz saúdských justičních reforem.

Tím spíš, že americký Kongres odmítá dokonce byť i jen jednat o faktickém zastavení zbrojních dodávek do Saúdské Arábie, což rovněž značí, že alespoň pro dohlednou dobu v americké politice vůči Saúdům zvítězila setrvačnost nad střízlivým hodnocením. 

Dávný Erdoganův sen

Nicméně je tu ale stále Turecko a jeho prezident Recep Erdogan, který očividně z celého skandálu ještě „nevydojil dost". A tak Ankara jakékoli americko-saúdské usmíření blokuje o sto šest – tu požaduje, aby byli Chašúgdžího vrazi souzeni v Turecku, což by jistě odhalilo skutečnou „vraždící“ roli Muhammada bin Salmána, tu připomíná, že nezveřejnila ještě všechny nahrávky, které má k dispozici, tu otevřeně ukazuje na korunního prince coby na pachatele.  

Je očividné, že Turecko nedá Bílému domu prostor k volnému nádechu, a tak se v amerických médiích začíná spekulovat, že by klid pro zachování vztahů se Saúdy mohl vykoupit tím, že splní dávný Erdoganův sen a vypoví z USA islamistického duchovního Fathulláha Gülena.

Podle Erdogana totiž právě Gülen - mimo jiné - stál za nezdařeným pokusem o vojenský puč z roku 2016. Potíž ale spočívá v tom, že Gülen má od konce 90. let v USA azyl. Donald Trump by ho možná Erdoganovi i vrátil, ale pro CIA a americký „deep state“ jsou Gülenovy vlivové a politické sítě obepínající muslimský svět až příliš cenné na to, aby mohl být jejich vůdce vydán zpět do Turecka.  

Donald Trump

KOMENTÁŘ TEREZY SPENCEROVÉ: Sankce USA proti Íránu. Nejtvrdší nebo jen natvrdlé?

Erdogan má ale v záloze další požadavek. Důrazně tlačí USA k tomu, aby ukončily svou pomoc syrským Kurdům. Bez americké podpory kurdské ultralevicové Lidové obranné síly (YPG) sice budou bojovat na život a na smrt, ale přesto ztratí pozice a otevřou Erdoganovi cestu k vysněné anexi celého severu Sýrie, od Středomoří po Irák.

Tím by se sice Erdogan dostal do střetu se Sýrií s jejími novými spojenci, stejně jako s Ruskem, ale z hlediska Bílého domů bráno už by to nebyl americký problém. Právě naopak, čím více problémů přehozených na bedra konkurentů Ameriky, tím lépe.

Dočasné, taktické a obchodní vztahy se syrskými Kurdy

Právě takovému výsledku aktuálního geopolitického handlování kolem Chašúgdžího vraždy ostatně napovídají i slova nejmenovaného vysokého činitele citovaného v tureckých médiích. Na rozdíl od Turecka, které je přece spojencem v NATO, jsou vztahy USA se syrskými Kurdy prý jen „dočasné, taktické a obchodní“.

A co víc, z Washingtonu už znovu hlásí, že „vítězství nad Islámským státem“ je už poněkolikáté blízko. Z toho plyne, že syrští Kurdové už coby americký kanónenfutr zanedlouho beztak nebudou potřeba.

Znamená to, že Chašúgdžího vraždu ve finále nejvíc odnesou právě syrští Kurdové se svými iluzorními sny o nezávislosti na severovýchodě Sýrie? Jisté ještě nic není, na geopolitické aukci se handluje dál, nabídky se přebíjejí, ale „cenovky“ rozvěšené na objektech tureckých politických zájmů jsou vcelku výmluvné.

Tereza Spencerová

reklama

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama