KOMENTÁŘ: Švédští demokraté - postrach tradičních stran, který ale nevyrostl ze dne na den

Dnes se ve Švédsku konají parlamentní volby. Nebál bych se je označit za přelomové. Podle posledních průzkumů totiž za historickým úspěchem míří Švédští demokraté. Strana, která se tvrdě staví proti migraci a klade důraz na švédské národní hodnoty, je v severské zemi podobným zjevením jako AfD v Německu. Ostatně Švédi i Němci mají v poválečném politickém vývoji leccos společného a ani jedna ze zmíněných stran nevyrostla do obávaného protivníka zavedených politických uskupení ze dne na den.
Ve Švédsku se odehrávají zřejmě přelomové volby
Ve Švédsku se odehrávají zřejmě přelomové volby
Pixabay

reklama

Dalo by se říct, že stejně jako Křesťanskodemokratická unie dlouhodobě vládne Německu, tak sociální demokraté vládnou Švédsku. Strana měla dlouhá léta v severské zemi jakýsi politický monopol – od roku 1932 až do voleb v roce 1998 neklesla jejich podpora pod 40 %. I poté sociální demokraté celkem s přehledem parlamentní volby vyhrávali a na tom by se nemělo nic změnit ani po dnešních volbách (až tedy na očekávaný nejhorší procentuální výsledek za posledních 100 let). Co se ale velice pravděpodobně výrazně změní, je volební úspěch Švédských demokratů.

Strana, kterou média a političtí oponenti označují nejlichotivěji jako krajní pravici, ale výjimkou nejsou ani výrazy jako „neonacisté“ či „rasisti“, podle některých průzkumů aspiruje dosažení až 20% hranice. To je pro mnoho lidí opravdový šok. S velkou nejistotou upírají zraky k výsledkům voleb nejen představitelé švédských tradičních stran, ale také idealisté z EU. Myšlenka „swexitu“, kterou Švédští demokraté vehementně prosazují, by totiž představovala další pořádnou dávku soli do už tak rozšklebených unijních ran.

Pokud bych měl mluvit za sebe, případný výrazný úspěch Švédských demokratů pro mě až tak velké překvapení nepředstavuje. Pravda, když jsem ve Švédsku před lety žil, byli Švédští demokraté považování za jakýsi spolek nácků, který sebral pár protestních hlasů a nějakým zázrakem obsadili 20 z 349 křesel v parlamentu. V roce 2014 už to bylo 49 křesel a přes 800 tisíc hlasů. A po dnešku by ze Švédských demokratů mohla být druhá nejsilnější strana v zemi. Žije snad ve Švédsku přes milion nacistů? Nebo co se to tedy v bezchybném Sverige děje?

Odpověď není složitá a ne - ze severské země se nestává nové nacistické Německo. Do Švédska jsem přišel před šesti lety, tedy už v době lehkého úpadku dříve neochvějné Sociální demokracie. I jako vyznavač spíše pravicových ideálů jsem s otevřenou pusou koukal, jaký blahobyt tam předchozí vlády, převážně pod taktovkou sociálních demokratů, dokázaly vybudovat: daně (byť poměrně vysoké), z nichž se ale prakticky neztratí jediná koruna někomu do kapsy, kvalitní zdravotnictví, které z lidí neždíme tisíce korun za nic, vysoké příspěvky na děti, o důchodech ani nemluvě (až budete někdy ve Španělsku například na Costa del Sol, schválně zkuste nastražit uši a budete se divit, kolik tam žije postarších Švédů). V tu dobu (ještě pár let před začátkem migrační krize) bylo Švédsko navíc vyzdvihováno jako země, která ukázkově přijímá a integruje migranty z celého světa.

Důrazná varování tradičním stranánám nestačila

Co už tenkrát ale ve Švédsku bujelo, byla politická a genderová korektnost. Že jsou ve Stockholmu, Malmö nebo Göteborgu místa, která vzhledem k národnostnímu složení jejich obyvatel a zhoršující se sociální situaci tikají jako časovaná bomba, o tom se nikdo příliš bavit nechtěl. Ačkoliv z pohledu člověka, který nebyl úplně slepý nebo omámený nějakým sluníčkářským medikamentem, to bylo poměrně zřejmé. Nestačilo ani důrazné varování v podobě několika nepokojů z let 2009, 2010 nebo 2013. Na malých městech (například v „mém“ Falunu) to tak markantní nebylo – mé soužití s několika přistěhovaleckými, nicméně celkem integrovanými rodinami bylo až na drobnosti typu poničeného kola či občasných nepříliš přátelských pohledů několika mladíků před vchodem do domu takřka bezproblémové. Když ale člověk přijel do například Stockholmu a zatoulal se do okolí hlavního nádraží nebo mimo centrum (ne tedy přímo do luxusní Gamla Enskede), národnostní složení se začalo výrazně měnit ve prospěch toho nešvédského, obydlí stále více rozpadat a hlavně začala mizet pohoda a nastupovat spíše ostražitost.

I přesto se ale švédská vláda (která se dlouhá léta prakticky nemění – někdy často vládnoucí „něcojakounás ČSSD“ vystřídá „něcojakounás ODS“ a za pomoci několika dalších stran složí více či méně stabilní vládu) neudělala z hlediska prevence blížícího se průšvihu zhola nic. Naopak, za pár let během kulminující migrační krize v duchu hesla „Wir schafen das!“ takřka nějak neregulovala tok migrantů, z nichž valnou část spíše než bezpečný azyl v promrzlé zemi lákal výše zmíněný štědrý sociální systém, který samozřejmě pamatoval i na uprchlíky. Mimochodem, od roku 2015 pořádalo v 9,5milionovém Švédsku o azyl přes 160 tisíc lidí. Těžko někde v Evropě najdete větší počet žadatelů o azyl v poměru na jednoho obyvatele.

Ilustrační foto

Téměř 60 procent znásilnění ve Švédsku mají na svědomí muži narození mimo tuto zemi

Jak měsíce a roky plynuly, politická korektnost se stávala stále větší a větší součástí každodenního života. A tak se v médiích spíše probírala „skandální sexistická“ reklama, kdy se muž během nákupu zastaví v oddělení pro kutily a zasní se, zatímco jeho žena i s dítětem běhá po krámu a plní nákupní košík, než to, že migranti znásilňují dívky na hudebních festivalech, že rok co rok stoupá počet případů střelby nebo zkrátka to, že se migrace poněkud vymkla z rukou. Nějakou dobu to samozřejmě fungovalo, ale stále více a více Švédů začalo takříkajíc otevírat oči. Zjistili, že radši budou mainstreamem, politickými elitami a částí společnosti označeni za rasisty a neonacisty, než aby nečinně přihlíželi a třeba se jednou oni sami stali obětí v lepším případě znásilnění, v horším zbloudilé kulky člena jednoho z mnoha gangů tvořených převážně přistěhovalci. Nechtěli se koukat na to, jak se pomalu rozrůstá počet tzv. no-go zón (ve Švédsku taková místa definují sami policisté, sice jim oficiálně no-go zóny neříkají, ale vzhledem k výčtu specifikací takové oblasti, byste se tam opravdu potulovat nechtěli), jak se ve „vyhlášenou“ čtvrť Rosengård mění celé Malmö.

A protože se tito nespokojení lidé nemohli s řešením tohoto problému obrátit na žádnou z tradičních stran a své hlasy nechtěli házet ryzím neonacistům (Severské hnutí odporu, které mimochodem rovněž kandiduje), vybrali si Švédské demokraty. Tato strana, která vznikla v roce 1988, opravdu dříve byla jakýmsi spolkem buď vysloužilých, nebo alespoň ideologicky přesvědčených nacistů či jejich následovníků. To už dnes ale opravdu neplatí, strana se rozloučila s kontroverzními a nepohodlnými členy, změnilo logo i rétoriku a mnoho Švédů to i přes verbální útoky na ně i stranu samotnou pochopilo.

ilustrační foto

V Malmö zaútočili pachatelé bombou na policejní stanici. Premiér nevyloučil nasazení armády k zastavení násilí

Jak dnešní volby dopadnou, je samozřejmě ještě ve hvězdách, nicméně očekává se, že úspěch Švédských demokratů výrazně zkomplikuje sestavení vlády z tradičních stran. I kdyby Švédští demokraté výsledkově propadli (což se nezdá příliš pravděpodobné), jednoho strach z úspěchu této strany docílil: Migrace se stala ústředním tématem předvolebních kampaní. Začalo se mluvit o problémech, začaly padat návrhy na řešení a to je důležité. Jak už bylo zmíněno na začátku, situace ve Švédsku v lecčem připomíná tu v Německu (byť ne v takové míře) a tam se o problematice neřízené migrace začalo v poslední době mluvit také poněkud otevřeněji, konečně.

reklama

reklama