KOMENTÁŘ: Veselý mužik Juncker a jeho roztomilý houser. U nás to léčí na protialkoholním

„Je jedno, co piju, hlavně, že se motám,“ říká můj strejda. A taky že se motáme. Na čundru občas i dopoledne. Ale ztřískat se jak mužik přes den na summitu NATO ve společnosti předních státních představitelů? Pro soudruha Junckera evidentně žádný nepřekonatelný problém. Kouzlem nechtěného tu předseda Evropského komise občanům personifikoval aktuální stav celého EU kolchozu.
Byl dosažen limit pro přehrávání

Litujeme, ale na vašem účtu je přehráváno příliš mnoho videí zároveň. Pokud chcete pokračovat v přehrávání na tomto zařízení, prosím, ukončete přehrávání na jiných zařízeních. Více o limitech přehrávání videí na účtech s předplatným najdete na adrese https://ipri.ma/faqbr

Jean-Claude Juncker na summitu NATO v Bruselu

reklama

Až komicky trapně pak vyznívají nejrůznější výmluvy a mlžení, třeba ta od holandského premiéra Marka Rutteho: „Pokud jsem si vědom, tak nemá žádné závažné zdravotní problémy. Občas ale má problémy se zády a přepadnou ho bolestivé ataky.“ Když se ho reportér AP zeptal, zda šlo opravdu o bolesti zad, když se šéf Evropské komise stále smál, holandský premiér reagoval pouze tím, že má Juncker veselého ducha.

No jo, když mám „housera“, tak mě většinou rovněž osvítí veselý duch. Bylo by to možná komické, stát se to jednou a na nějaké bezvýznamné události. Méně vtipné, ne-li pobuřující, však je, že u soudruha předsedy se nejedná o zdaleka prvního „housera“ a exces (podívejte se sami na youtube). Ale chápu, u „lepších lidí“ je to roztomile pochopitelné a pochopitelně pokrokově uvědomělé a k popukání.

Dominik Tarczyński

KOMENTÁŘ: Můžete nám říkat populisté, nacionalisté, rasisté, je mi to fuk. Mě zajímá moje rodina a země.

Jeden je ožralej jak prase, zatímco druhý roztomile veselej

„Virózou“ prezidenta Zemana byli kavárna a lepší lidé pohoršeni na staletí dopředu, houser předsedy EK Junckera je pro ně jistě roztomilou nonšalantností.

Dovoluji si využít nepatrně poupravený komentář jednoho známého na FB, který nedávno psal, že u lepších lidí je to všechno trochu jinak. Něco jako když řekne aristokraticky „ho.no“ moudrý knížepán Karel Schwarzenberg.  To přeci musíte cítit sami. To si automaticky představíte rozkvetlou voňavou louku za ranního kuropění. Ptáčkové cvrlikají, sluníčko svítí… Zkrátka Havaj, pohodička, relax, optimismus, naděje, láska, něha, porozumění… Kdežto, když stejného slova užije obyčejný zeman nebo Zeman, tak si představíte jen stoku, smrad, hnus, špínu a beznaděj.

Ostatně obdobně to vystihl Jaroslav Hašek v povídce Stavovské rozdíly: po celé vsi znělo jednomyslně, že „včera byl šafář Nykles vožralej jak prase a pan správce byl trochu veselej.“

reklama

reklama