Krajní pravice nenaplnila očekávání. Změní tedy EU?

Budeme-li hledat, kdo získal nejvíce hlasů a má největší podporu voličů v eurovolbách, je to zaručeně Viktor Orbán, jehož Maďarský občanský svaz (Fidesz) získal 52 procent hlasů. Orbánovo vítězství se očekávalo. Okamžitě se maďarský premiér ozval, že je potřeba pozměnit politiku Bruselu.
Salvini Le Penová foto twitter Wilders
Salvini Le Penová foto twitter Wilders

reklama

Jeho volební vítězství, kdy ovládl 13 z 21 maďarských měst, bylo dáno protimigrační rétorikou i výpady proti samotné EU. Rovněž nyní pokračuje v prohlašování, že Brusel se musí změnit a že přistoupí na spolupráci s každým, kdo hodlá zastavit promigrační politiku. Orbánova strana Fidesz fungovala v EP v rámci Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a šéf lidovecké frakce v Evropském parlamentu Manfred Weber přesvědčil poslance frakce, aby Fideszu byla pozastavena členská práva. Nyní se Poslanecký klub Křesťanských demokratů stal se 180 křesly nejsilnější frakcí v EP a předtím již Orbán prohlašoval, že nehodlá být členem této frakce, když nemůže ovlivnit její politiku. Vzhledem k výsledku voleb může v EP ale vzniknout frakce nacionálních stran, kam by Orbán s Fideszem zamířil.

Do čela takového možného nového uskupení se staví předseda italské strany Liga Severu a ministr vnitra Matteo Salvini, když říká: „Musíme něco pro to udělat, abychom osvobodili tuto zemi, tento kontinent, od nelegální okupace pořádané Bruselem.“ To Salvini prohlašoval minulý týden na shromáždění v Miláně, kde přivítal představitele jedenácti nacionalistických stran. Liga Severu slavila v Itálii vítězství se 34 % hlasů před proevropskou Demokratickou stranou (22,7 %) a populistickým anti-unijním Hnutím pěti hvězd (17,1 % hlasů).

Probíráme-li se vítězstvím pravicových nacionálních stran, nelze opomenout v Británii vítězství proti-unijní strany Brexit Party založené Nagelem Faragem, která smetla se 31,7 procenty hlasů zejména konzervativce – umístili se až pátí s 8,7 procenty - i labouristy, kteří se 14,05 procenty skončili třetí za liberálními demokraty. S tímto vítězstvím za zády se Farage cítí jako favorit do parlamentních voleb a již nyní se nabízí jako hlavní vyjednavač o brexitu.

Krajní pravice řekla své také v Belgii, a to díky dvěma nacionálním stranám Nová vlámská aliance (Nieuw-Vlaamse Alliantie – 13,47 %) a Vlámský zájem (Vlaams Belang – 11,45 %), které skončily v tomto pořadí za sebou na prvních místech a až třetí se umístila belgická sociální demokracie (10,5 %) a liberálně demokratická vlámská strana (Open Vlaamse Liberalen en Democraten – 9,58 %). Zde je vidět, že již náskok nacionálních stran není tak značný.

Právě tak Francie, kde se rozhostil lítý boj za Evropu a její další směřování, nejen pro poměrně vyrovnané preference, kdy jedna ideologie se snaží trumfnout druhou, ale především proto, že Emmanuel Macron sám sebe pasoval za vůdce Evropy. Výsledek nyní známe - 23,31 ku 22,41 pro Marii Le Penovou. Ve Francii je to víceméně vyrovnané.

Krajně pravicový průlom se neodehrál

Zklamání pro nacionalisticky orientované strany přišlo z Nizozemí, kde se očekávala vysoká podpora Strany pro svobodu (PVV) Geerta Wilderse, která skončila až na osmém místě se 4 procenty voličských hlasů. V Holandsku byla favoritem liberální strana premiéra Marka Rutteho a skončila až druhá (14,6 %) za Stranou práce PvdA (18,9 %), za kterou Frans Timmermans kandiduje na předsedu Evropské komise. Navíc svým nástupem v Nizozemí překvapili Zelení, kteří skončili čtvrtí (10,9 %).

Naopak se očekával pokles krajní pravice v Rakousku po aféře předsedy strany svobodných (FPÖ – 17,2 procent) Straheho. K překvapení všech tato strana skončila na třetím místě za lidovou stranou kancléře Kurze (ÖVP – 34,9 procent) a Sociálnědemokratickou stranou (SPÖ – 25,4 procent).

Velká očekávání byla od strany AfD v Německu, ta však naprosto propadla a skončila s 11 procenty až čtvrtá.

Jestliže toto vše sečteme, vychází nám, že pravicoví populisté mají 150 křesel v EP a jsou rozděleni do tří frakcí. Krajní pravice nenaplnila očekávání v Německu, Španělsku, Nizozemí, Dánsku a Rakousku. Proto je otázka, zda za těchto podmínek se krajní pravici podaří změnit chod EU, jak voličům slibovala.

Mirko Radušević

reklama

reklama