Jeho volební vítězství, kdy ovládl 13 z 21 maďarských měst, bylo dáno protimigrační rétorikou i výpady proti samotné EU. Rovněž nyní pokračuje v prohlašování, že Brusel se musí změnit a že přistoupí na spolupráci s každým, kdo hodlá zastavit promigrační politiku. Orbánova strana Fidesz fungovala v EP v rámci Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a šéf lidovecké frakce v Evropském parlamentu Manfred Weber přesvědčil poslance frakce, aby Fideszu byla pozastavena členská práva. Nyní se Poslanecký klub Křesťanských demokratů stal se 180 křesly nejsilnější frakcí v EP a předtím již Orbán prohlašoval, že nehodlá být členem této frakce, když nemůže ovlivnit její politiku. Vzhledem k výsledku voleb může v EP ale vzniknout frakce nacionálních stran, kam by Orbán s Fideszem zamířil.
Do čela takového možného nového uskupení se staví předseda italské strany Liga Severu a ministr vnitra Matteo Salvini, když říká: „Musíme něco pro to udělat, abychom osvobodili tuto zemi, tento kontinent, od nelegální okupace pořádané Bruselem.“ To Salvini prohlašoval minulý týden na shromáždění v Miláně, kde přivítal představitele jedenácti nacionalistických stran. Liga Severu slavila v Itálii vítězství se 34 % hlasů před proevropskou Demokratickou stranou (22,7 %) a populistickým anti-unijním Hnutím pěti hvězd (17,1 % hlasů).
Probíráme-li se vítězstvím pravicových nacionálních stran, nelze opomenout v Británii vítězství proti-unijní strany Brexit Party založené Nagelem Faragem, která smetla se 31,7 procenty hlasů zejména konzervativce – umístili se až pátí s 8,7 procenty - i labouristy, kteří se 14,05 procenty skončili třetí za liberálními demokraty. S tímto vítězstvím za zády se Farage cítí jako favorit do parlamentních voleb a již nyní se nabízí jako hlavní vyjednavač o brexitu.
Krajní pravice řekla své také v Belgii, a to díky dvěma nacionálním stranám Nová vlámská aliance (Nieuw-Vlaamse Alliantie – 13,47 %) a Vlámský zájem (Vlaams Belang – 11,45 %), které skončily v tomto pořadí za sebou na prvních místech a až třetí se umístila belgická sociální demokracie (10,5 %) a liberálně demokratická vlámská strana (Open Vlaamse Liberalen en Democraten – 9,58 %). Zde je vidět, že již náskok nacionálních stran není tak značný.
Právě tak Francie, kde se rozhostil lítý boj za Evropu a její další směřování, nejen pro poměrně vyrovnané preference, kdy jedna ideologie se snaží trumfnout druhou, ale především proto, že Emmanuel Macron sám sebe pasoval za vůdce Evropy. Výsledek nyní známe - 23,31 ku 22,41 pro Marii Le Penovou. Ve Francii je to víceméně vyrovnané.
Zklamání pro nacionalisticky orientované strany přišlo z Nizozemí, kde se očekávala vysoká podpora Strany pro svobodu (PVV) Geerta Wilderse, která skončila až na osmém místě se 4 procenty voličských hlasů. V Holandsku byla favoritem liberální strana premiéra Marka Rutteho a skončila až druhá (14,6 %) za Stranou práce PvdA (18,9 %), za kterou Frans Timmermans kandiduje na předsedu Evropské komise. Navíc svým nástupem v Nizozemí překvapili Zelení, kteří skončili čtvrtí (10,9 %).
Naopak se očekával pokles krajní pravice v Rakousku po aféře předsedy strany svobodných (FPÖ – 17,2 procent) Straheho. K překvapení všech tato strana skončila na třetím místě za lidovou stranou kancléře Kurze (ÖVP – 34,9 procent) a Sociálnědemokratickou stranou (SPÖ – 25,4 procent).
Velká očekávání byla od strany AfD v Německu, ta však naprosto propadla a skončila s 11 procenty až čtvrtá.
Jestliže toto vše sečteme, vychází nám, že pravicoví populisté mají 150 křesel v EP a jsou rozděleni do tří frakcí. Krajní pravice nenaplnila očekávání v Německu, Španělsku, Nizozemí, Dánsku a Rakousku. Proto je otázka, zda za těchto podmínek se krajní pravici podaří změnit chod EU, jak voličům slibovala.
Mirko Radušević
