Stalin socha Zdroj: archiv a pixabay.com
Za minulého režimu se Komunistická strana Československa naší zemi vždy snažila prezentovat jako vzor moderního socialistického státu. Stejně tomu bylo i u ostatních státu Visegrádské čtyřky. Byly stavěny obrovské monumenty oslavující hrdiny socialismu a veřejný prostor byl zaplněn pomníky mrtvých i žijících sovětských pohlavárů. Po rozpadu Sovětského svazu a svržení komunistických režimů se o tyto sochy každý stát postaral vlastním způsobem. Někde se o jejich
Polské město Legnica hrálo v Evropě významnou politickou roli skoro celou druhou polovinu minulého století. Nacházela se zde totiž základna pro Severní skupinu sovětských vojsk. Legnica dokonce dostala přezdívku Malá Moskva. Šlo o jednu z největších vojenských základen v Evropě a původní polské obyvatelstvo se zde na dlouhý čas ocitlo v menšině. Poslední ruské jednotky z Legnice odešly až v roce 1993. Jako připomínka minulých časů zůstala městu socha Polsko-ruského přátelství, na které si dva vojáci podávají ruce. Ta 70 let dominovala hlavnímu náměstí a měla připomínat osvobození Polska Rudou armádou.
Na základě novely zákona o dekomunizaci, která vešla v platnost v létě 2016, byla socha Polsko-ruského přátelství sejmuta z podstavce a odklizena do skladu. Stejně tak zmizel například pomník polského generála Rudé armády Karola Świerczewského. Ten se podílel mimo jiné na tvrdých poválečných represích proti nekomunistům. V roce 1947 byl zabit poté, co padl do léčky banderovců.
Z procesu dekomunizace a zbavování se připomínek minulého režimu byly vyjmuty hřbitovy a muzea, ty spadají pod ochranu státu. Celý proces vyvolal napětí v rusko-polských vztazích. Rusové takové jednání odsoudili s tím, že jde o památku padlých vojáků, kteří zemřeli při osvobozování Polska od nacistické okupace. Na druhé straně zastánci dekomunizace připomínají fakt, že Sovětský svaz nejprve na začátku války Polsko napadl, později nečinně přihlížel neúspěšnému a krvavému pokusu Varšavy o osvobození a nakonec v Polsku zavedl komunistický režim na několik dlouhých desetiletí.
Když byl v roce 2015 v polské obci Pieniežno odstraněn pomník sovětskému generálovi Ivanu Čerňachovskému, nenechala na sebe ruská odpověď dlouho čekat. Rozhořčení Rusové si dokonce zavolali polského velvyslance, aby celou situaci vysvětlil.
Maďarsko si se sochami sovětské éry poradilo jiným způsobem. Krátce po pádu železné opony se park Memento v Budapešti stal útočištěm 42 soch, pomníků a jiných děl posbíraných v ulicích Budapeště. Obří Lenin nebo Marx sdílejí prostranství s komunistickým revolucionářem Bélou Kunem.
V parku se nachází také monumentální podstavec s obřími rozbitými botami z bronzu. Ty zde stojí jako připomínka pomníku sovětského vůdce Josefa Stalina. Maďarsko Stalinovi v roce 1951 věnovalo k sedmdesátým narozeninám obří sochu (25 metrů včetně podstavce), která byla ale o pár let později stržena a zničena během protisovětských protestů. Půl století po zničení pomníku vytvořil sochař Ákos Eleöd Stalinovy boty jako připomínku Maďarské říjnové revoluce z roku 1956.
Memento park
Memento park
Sochy „komunistických hrdinů“ připomínají minulou éru davům návštěvníků parku. Zároveň má Memento varovat před opětovným vytvořením nebo tolerováním jakékoliv diktatury.
Na Slovensku se sochám komunistických pohlavárů dařilo podobně jako u nás. Část z nich byla po sametové revoluci zlikvidována. Do této skupiny patří i obří socha Klementa Gottwalda, která vévodila bratislavskému Náměstí svobody (tehdy Gottwaldovo náměstí). Sousoší na oslavu tehdejšího československého prezidenta bylo tak obrovské, že ho nebylo zpočátku možné odstranit vcelku. Slováci tak aspoň symbolicky uřezali postavám hlavy a poslali je do depozitáře. Na náměstí dnes zůstala pouze fontána Družba, která je ale v špatném stavu a hovoří se o jejím odstranění.
Památku 565 vojáků z 1. československého armádního sboru připomínala na slovenské Dukle, kde jsou vojáci pohřbeni, po dlouhá léta socha československého vojáka. Ten byl později vyměněn za sousoší zobrazující ženu, která děkuje sovětskému hrdinovi, což se tehdy více líbilo moskevským pohlavárům. Toto sousoší bylo znovu nahrazeno replikou původní sochy čs. vojáka v roce 2014. Potomci autora sousoší Jána Kulicha se proti změně ohradili a podali žalobu na Vojenský historický ústav, který výměnu soch inicioval. Loni v dubnu jim Bratislavský soud dal za pravdu a památník se tak možná bude opět měnit.
Většina odstraněných soch komunistických vůdců na Slovensku je v současné době uložena v archivech nebo depozitářích.
Štěpán Svoboda
