Národní park Virachey – trekking, rafting, pozorování tarantulí

Je 7:58 a já se v Ban Lungu potkávám s průvodcem, se kterým mám strávit následující tři dny v džungli. Do národního parku Virachey se nemůžete vydat na vlastí pěst, musíte si sehnat rangera (správce parku, pozn. red.) a průvodce. Ačkoli jsem zvyklá chodit na treky sama, v těchto končinách se bude společnost hodit. Přeci jen jde o největší národní park Kambodži a při jeho rozloze 3 325 kilometrů čtverečních se v něm dá určitě snadno ztratit.

NP Virachey se nachází v Kambodže, na hranicích s Laosem a Vietnamem. Zdroj: Martina Labohá

Jak se dostat do Ban Lungu?

Z Phnom Penhu – dodávkou či autem za 7-8 hodin, autobusem za 10-12 hodin.
Ze Siem Reapu – taxíkem za 6-7 hodin.
Na vlastní motorce odkudkoli.

Přečtěte si také: Jak se kupuje v jihovýchodní Asii motorka na moto second handu?

Můj průvodce Rety byl velkým nacionalistou a již v průběhu prvních kilometrů se mě jal zasvěcovat do historie Kambodži. Jeho poznatky se však velmi lišily od verzí psaných v průvodcích a na internetu, takže kdo ví, kde je pravda.

Na trek byl Rety každopádně kvalitně vybaven. Vzal mačetu, obul pantofle, k batůžku si přivázal pánev wok a vyrazili jsme.

Pantofle, mačeta, pánev wok. Nic víc na trek nepotřebujete. NP Virachey, Kambodža Zdroj: Martina Labohá

Ranger se jmenoval Prootch a připomínal spíše živočicha než člověka. Především když smrkal a prováděl hygienu. Byl však velmi mrštný, k ulovení ryby z řeky mu stačily holé ruce a po stromech lezl lépe než Mauglí. Teď už věřím, že pocházíme z opic.

Cesta do národního parku Virachey

Celý náš výlet začal 40 kilometrovým přesunem na motorkách, z Ban Lungu k národnímu parku Virachey. Cesta byla prašná, takže jsme ke startu dorazili již značně ošuntělí. Další část se konala na motorové lodi, kde kapitán jednou rukou kormidloval, zatímco druhou vyléval vodu z loďky ven. Rety se zase staral o to, aby do loďky tolik neteklo.

kapitán jednou rukou kormidloval, zatímco druhou vyléval vodu z loďky ven. NP Virachey, Kambodža Zdroj: Martina Labohá

Posléze jsme již šli pěšky. První noc jsme strávili vedle vodopádu, v houpacích sítích. Nočního treku jsme se s Drahuš ale nezúčastnily, poněvadž s tmou vylézají pavouci a stačí posvítit čelovkou do džungle a uvidíte prý milión očíček. Mě jich stačilo vidět několik desítek a jala jsem se raději udržovat oheň – což je mimochodem mnohem záslužnější aktivita než trajdat v noci někde po džungli.

Přečtěte si také: Na motorce po jihovýchodní Asii – na co se připravit a na co si dát pozor

Druhý den jsme postavili vor

Noc byla chladná a ráno mě zahřála horká káva, podávaná v bambusovém kmeni. Protože se druhý den opravdu táhl a džungle začínala být velmi monotónní, přesvědčila jsem chlapce, abychom raději jeli na lodi. Tu jsme si však museli nejprve postavit.

Ráno mě zachránila horká káva. NP Virachey, Kambodža Zdroj: Martina Labohá

Pokáceli jsme tedy pár bambusových stromů, odtáhli je k vodě, a udělali z nich vor (průvodce to nazýval raftem). Místo pádel posloužily dvě bambusové tyče, kterými byl vor manuálně poháněn zepředu a zezadu.

Odtáhnout takový bambus k řece není žádná hračka. NP Virachey, Kambodža Zdroj: Martina Labohá

Stavíme vor. NP Virachey, Kambodža Zdroj: Martina Labohá

Noc jsme pak strávili v chatrči místní komunity. Měli jsme s nimi popít rýžové víno, ale když starousedlíci zjistili, že přijeli turisté, zajásali, obsadili místa kolem džbánu, přisáli se k dřevěným brčkům, a už se neodsáli. Vyšli jsme si tedy alespoň na malý výlet k megapařezu, ze kterého byl celkem slušný výhled na džungli.

První a poslední moment, kdy ochutnávám rýžové víno. NP Virachey, Kambodža Zdroj: Martina Labohá

Výlet k megapařezu. NP Virachey, Kambodža Zdroj: Martina Labohá

Přečtěte si také: 13 důvodů proč cestovat sami

Třetí den ve znamení hledání tarantulí

Poslední den jsme strávili částečně na voru a částečně hledáním cesty zpátky do civilizace. Vrcholem celého dne mělo být pozorování tarantulí. Marně jsem se snažila oběma vysvětlit, že jestli něco nepotřebuji vidět, tak je to tarantule.

Oni si však nedali říct.

Pomocí větvičky se měl tento (pro mě) ošklivý pavouk vylákat z díry ven, což se mému průvodci moc nedařilo. Protože již byl zoufalý, jal se pavouka vykopat. Po 25 minutách kopání však náhle z díry vytáhnul kusadla, pak jednu nohu, druhou... a nakonec zbytek těla. Pavouky vysloveně nemám ráda, ale téhle tarantule mi bylo líto. Abychom ho dali dohromady, museli jsme si zahrát puzzle. Měli jsme to tedy i s praktickou vložkou.

Chudák tarantule. Museli jsme ji poskládat. NP Virachey, Kambodža Zdroj: Martina Labohá

Celý náš výlet jsme zakončili tím, že jsme po cestě zpět do Ban Lungu píchli přední duši u motorky. To však nikoho nerozhodilo, a tak jsme tak jeli ještě dalších 15 kilometrů.