Majitel ostravského hotelu na internetu a dveřích vyvěsil následující: „S platností od 24. 3. 2014 neubytováváme občany Ruské federace. Důvodem je anexe Krymu. Služby našeho hotelu mohou využít pouze ti občané RF, kteří se podepíší pod prohlášení, ve kterém vyjádří svůj nesouhlas s okupací Krymu, který odporuje všem normám, které by měly platit v 21. století.“
Kde je hranice diskriminace a co by podle české justice už diskriminace byla? „Tady je třeba říci, že v té konkrétní situaci rozhodovalo více soudů správních a nejvyšší správní soud uložil, že se má vyhovět tomu, aby byla uložena pokuta za porušování zákona o ochraně spotřebitele. Takže tady Ústavní soud zasáhl už do určité judikatury správních soudů, a proto je ta věc relativně nová a já vidím jako zásadní problém ten, že Ústavní soud se nevypořádal se svobodou projevu obecně a vlastně ji spojuje s tím, co podnikatel učinil. A že tedy vlastně nutí určité osoby s určitou státní příslušností, aby se vyjadřovaly proti vlastnímu státu, a to činí jako podmínku ubytování. Jiná situace by byla, kdyby on na webových stránkách nebo u recepce hotelu, nebo v obou možnostech, vyvěsil, že on nesouhlasí s agresí Ruské federace na Krymu a že tedy dal najevo svůj politický názor. (…) Důležité je, že ten závěr Ústavního soudu nelze zobecnit nebo je velkým problémem dle mého ho zobecnit, že by tedy každý podnikatel mohl požadovat po tom spotřebiteli, aby učinil nějaká prohlášení politická nebo společenská a tak dále, že jinak ho neobslouží nebo mu neposkytne nějakou službu, kterou je povinen poskytovat,“ říká ústavní právník Aleš Gerloch.
Zajímá vás toto téma více? Pusťte si úvodní video! Zároveň nám můžete posílat náměty, čím bychom se měli zabývat příště.
