Nejhorší je čekání a nevědomost, říká Eva, které rakovina prsu převrátila život vzhůru nohama

Rakovina je velký strašák, přesto je to téma, před kterým nemůžeme zavírat oči. Může se týkat každého z nás bez ohledu na věk, pohlaví i sociální poměry. Vstoupí do života ve chvíli, kdy to nejméně očekáváme. Přesně to se stalo Evě Svobodové (41 let), mladé mamince dvou kluků (Adámek 7 let a Ondra 6 let), která si jednoho nahmatala bulku v prsu a začal maraton vyšetření, léčby, depresí i naděje.
Maminka Eva bojuje s rakovinou prsu
Maminka Eva bojuje s rakovinou prsu
Eva Svobodová

reklama

„V říjnu roku 2016 jsem si ve sprše nahmatala bulku v pravém prsu. Jednou měsíčně jsem si pravidelně svá prsa kontrolovala,“ svěřuje se Eva, maminka dvou malých kluků. Dostala strach a hned druhý den volala svému gynekologovi. „Ten mi sdělil, ať se hned objednám na sono prsou, že doporučení není potřeba. Zavolala jsem tam, objednala se a čekala asi týden, než mě vzali. To čekání je ze všeho nejhorší. Na sonu se bulka ukázala jako cysta, v tu chvíli se mi moc ulevilo. Řekli mi, že cystu budou jen sledovat a mohla jsem jít domů,“ vzpomíná.

Na kontrole byla cysta o něco větší, ale na odsátí to stále nebylo. Na další kontrolu Eva nedorazila, měla hodně pracovních povinností a kluci neustále marodili. Doktorům se ukázala zhruba po roce. Tehdy už odcházela se zprávou, že cystu je potřeba odstranit. „Začátkem března 2018 jsem vyrazila do MAMMACENTRA na pražských Hájích, kde mi cystu odsáli a udělali biopsii. Výsledky měly být nejdéle za 12 dní. Volali mi ale už za týden od biopsie, že se mám co nejdříve dostavit. V tu chvíli už ve mně hlodal červíček pochybností, že je to nějak moc rychlé,“ pokračuje Eva ve svém příběhu.

Z nevinné cysty se vyklubal zhoubný nádor

Na ten den Eva nikdy nezapomene. „Byl to nejhorší moment mého života, kdybych to jen tušila, nešla bych tam sama. Když jsem byla u vchodu, akorát vycházela starší paní s manželem a plakala. Když jsem přišla na řadu, paní doktorka mi oznámila, že nemá dobré zprávy, ale že se nemám bát. Biopsie ukázala, že tam byl triplnegativní karcinom neboli zhoubný nádor. Dobrá zpráva byla, že nebyly zasažené uzliny.“

Poté už to bylo rychlé. Lékařské konsilium se shodlo, že je třeba nádor nejdříve odoperovat a poté zahájit chemoterapie a ozařování. „Chtěla jsem si nechat prso rovnou odstranit, ale prý jsem na to ještě mladá a nádor se odoperuje takzvanou záchovnou metodou,“ pokračuje Eva. Zajímalo ji, zda může mít rakovina prsu v jejím případě souvislost s prodělaným umělým oplodněním (prvního syna má z IVF, druhého počali s manželem přirozeně). „Lékaři mi však vysvětlili, že mám typ nádoru, na který nezabírá biologická ani hormonální léčba, takže to s hormonální stimulací, kterou jsem před lety podstoupila, nemá žádnou souvislost.“

Evě se tehdy honilo v hlavě tisíce myšlenek, nejvíce se bála toho, co bude s jejími syny. Bála se, že umře a nebude se o ně moci postarat. „Pak jsem to zavolala manželovi, byl úplně zaražený, a když jsem přišla domů, viděla jsem ho poprvé plakat,“ pokračuje Eva ve svém emotivním vyprávění.

Jsme blízko k objevení léku na rakovinu?

Názory bez cenzury: Jsme blízko k objevení léku na rakovinu?

Hned další den nastal kolotoč dalších vyšetření. Nejprve navštívila centrum nukleární medicíny, kde jí píchli do žíly radioaktivní látky. „Dvě hodiny pak musíte čekat, než se látka dostane tam, kam má a pak se jde na rentgen, který má odhalit, zda se rakovina nedostala i do kostí. Navíc nesmíte celý den k dětem,“ vysvětluje. Následoval rentgen plic, sono jater, klasické předoperační vyšetření a označení nádoru a první spádové podpažní uzliny.

„Dne 4. 4. 2018 jsem šla na operaci do nemocnice Na Františku. Vše proběhlo v pořádku a asi po 3 dnech jsem mohla jít domů. Za 14 dní následovala kontrola a výsledky histologie. Tam pro mě opět neměli dobrou zprávu. V okrajích odebraného vzorku byly rakovinové buňky, takže jsem musela na operaci znovu, aby vzali vše,“ pokračuje. Druhou operaci podstoupila jen o pár týdnů později. „Podruhé jsem to snášela hůř, prso mi sice zůstalo, ale pan doktor přiznal, že zvažovali, že ho odeberou celé. Dodnes mě mrzí, že to neudělali, dala bych jim k tomu hned svolení,“ dodává Eva.

Genetika potvrdila mutaci BRCA

Po operaci docházela Eva pravidelně na kontroly. Následovala chemoterapie a ozařování, které Eva podstoupila v Motole, protože to měla z domova nejblíž. „V Motole se divili, proč mi prso nechali. Nicméně jsem absolvovala 8 chemoterapií ambulantně podaných v Motole ve stacionáři, vždy po 3 týdnech jedna a po skončení chemoterapií následovalo 32 dávek ozařování. Chemoterapií jsem se bála, jak je budu snášet, zda mi bude špatně. Ale naštěstí to nebylo tak hrozné. Špatně se mi udělalo vždy až třetí den po chemoterapii a díky lékům proti zvracení jsem to celé zvládla dobře,“ dodává.

Při léčbě začala Eva ztrácet vlasy, manžel ji tedy oholil na ježka. Dětem vysvětlili, že má maminka ošklivou nemoc, na kterou dostává medicínu, díky které vlasy padají. Naštěstí děti byly malé a nevěděly, co to přesně znamená. „Po čase mi vypadaly i řasy a obočí, to jsem obrečela víc, než kdy mi manžel holil hlavu. Navíc se mi strašně změnila chuť k jídlu, pár dní jsem se musela do jídla doslova nutit, to bylo hodně nepříjemné,“ dodává.

Takhle si Eva užívala s rodinou před léčbou
Autor: Eva Svobodová Takhle si Eva užívala s rodinou před léčbou

Výsledky genetického vyšetření navíc potvrdily obávanou mutaci BRCA1, to znamenalo, že po skončení léčby Eva musela na další operaci a nechat si odstranit vaječníky, dělohu i obě prsa. 11. února letošního roku Eva skončila s ozařováním a 18. 3. podstoupila operaci, při které jí byly odebrané vaječníky a děloha. „Vše už mám naštěstí zdárně za sebou. Poslední vyšetření dopadlo dobře, tak jsem si oddychla. Ještě mě čeká operace prsou, ale to nechám asi až po létě a uvidím, co mi poradí na chirurgii,“ říká Eva, která během léčby potkala mnoho úžasných lidí a na lékaře ani sestřičky si nemůže stěžovat. „Největší oporou pro mě byla moje rodina, manžel, maminka, babičky i mé kamarádky. Všichni mě drželi nad vodou a samozřejmě i moji dva úžasní kluci.“

I když ji strach z návratu nemoci provází každým dnem, snaží se myslet pozitivně. „Jsem rozhodnutá udělat cokoliv, abych viděla vyrůstat své děti. Můj největší životní sen je být tady a zestárnout se svým manželem. Radovat se z každé maličkosti a všeho, co život přinese,“ uzavírá svůj příběh Eva.

Eva udělá cokoliv, aby viděla vyrůstat své děti
Autor: Eva Blažková Eva udělá cokoliv, aby viděla vyrůstat své děti

 

Martina Richterová

reklama

reklama