Nový zákon o zbraních podle evropské odzbrojovací směrnice dalo vnitro k připomínkování 300 tisícům střelcům

Ministerstvo vnitra uvolnilo 14. 1. 2019 do vnějšího připomínkového řízení návrh zcela nového zákona o zbraních a střelivu. Nový zákon psali úředníci ministerstva rok, aby do českého práva zapracovali požadavky novely evropské směrnice 91/477/EHS o kontrole nabývání a držení zbraní, která je po předloňské novele označována jako „odzbrojovací směrnice“. Vnitro, kterému vláda uložila zpracování návrhu nové legislativy k přípravě zákona, vytvořilo komisi, kam přizvalo experty a odbornou veřejnost. Nyní byl výsledek dán k posouzení všem, kterých se nový zákon má týkat.
Na střelnici se učí i amatéři střelbě
Na střelnici se učí i amatéři střelbě
Youtube/Green Light Shooting

reklama

Schvalování novely evropské směrnice, která omezila kapacitu zásobníků a zakázala v civilním sektoru několik kategorií doposud legálních zbraní, vyvolala před dvěma lety mezi držiteli legálních zbraní velkou vlnu nevole. V den závěrečného hlasování o návrhu novely směrnice v Evropském parlamentu (EP) se v Praze na Václavském náměstí uskutečnila velká demonstrace. Z posedu, který jako řečnickou tribunu pod sochu sv. Václava dodali myslivci, proti návrhu Evropské komise (EK) vystupovali nejen držitelé zbraní, ale i poslanci českého Parlamentu a vedení Ministerstva vnitra.  Závěrečné hlasování europoslanců ve Štrasburku se neobešlo bez skandálu. Ve výroční den okupace Čech a Moravy nacistickými vojsky a vyhlášení protektorátu tehdejší německý předseda EP Martin Schulz (SPD) znemožnil vystoupit v rozpravě českým poslancům a předložit pozměňovací návrhy. O vystoupení žádala skupina poslanců za celý stát a předsedající neumožnil vystoupit ani jedinému z nich se stanoviskem ČR. S návrhem novely předloženým Komisí nesouhlasili nejen čeští europoslanci, ale ani tehdejší vláda. Za zamítnutí možnosti vystoupit v rozpravě jménem celé země si Schulz vysloužil protesty a pískot v sále. Za což zase bylo několik českých poslanců předsedajícím vykázáno z jednání europarlamentu. Tehdejší český ministr vnitra Milan Chovanec (ČSSD) postup tehdejšího předsedy EP označil za „skandální a urážející český národ v nejméně vhodný den". Novela směrnice byla i přes odpor ČR nakonec schválena nejen v Evropském parlamentu, ale i v Radě ministrů.

 

Žalujeme EU u Soudního dvora

ČR krátce poté 9. 8. 2017 podala na směrnici žalobu k Evropskému soudnímu dvoru (ESD) do Lucemburku. Ministerstvo vnitra společně s Ministerstvem zahraničí v žalobě napadli způsob schválení směrnice i některá konkrétní ustanovení. „Žádáme Soudní dvůr, aby směrnici zrušil jako celek, protože způsob jejího přijetí je v rozporu s primárním právem.“, uvedla Milena Bačkovská z odboru bezpečnostní politiky Ministerstva vnitra (MV). Podle názoru, který převládl v Legislativní radě vlády, patří problematika zbraní podle Smlouvy o EU a Smlouvy o fungování EU do oblasti vnitřní bezpečnosti. Směrnice tedy měla být projednávána a hlasována v Radě pro vnitro a spravedlnost. V ní se i podle Lisabonské smlouvy hlasuje jednomyslně. Český nesouhlas by v takovém případě měl podobu veta a návrh Komise by šel do koše.

Návrh novely směrnice však byl projednán v Radě pro vnitřní trh, kde se hlasuje kvalifikovanou většinou. A zde byla ČR přehlasována. „Byl to naprosto protiprávní procedurální postup. Žádný společný vnitřní trh se zbraněmi v EU neexistuje a ani novelou směrnice není zaveden. Každý stát má vlastní odlišnou právní úpravu nabývání a držení zbraní. Zbrojní průkaz vydaný v jenom členském státě neopravňuje jeho držitele k užívání zbraně v jiném členském státě bez zvláštního povolení.“, argumentuje ČR v žalobě proti EU.

„Společný vnitřní trh je v Evropě třeba u potravin, nebo oděvů. Český občan může jet do Rakouska a koupit si tam bez jakýchkoli úředních povolení kalhoty nebo mléko. U zbraní tomu tak není. Pokud si chce českých občan v Rakousku koupit pušku, tak musí napřed získat od policie zbrojní průvodní list.“, vysvětluje předseda Asociace výrobců a prodejců zbraní a střeliva (AVPZS) Jan Skalický. Z některých zemí EU si podle něj občan sám vůbec nemůže zbraně dovézt, ale musí si je koupit prostřednictvím dovozní firmy, která výrobce v ČR zastupuje. Takovým příkladem je Německo.

Vnitro v žalobě napadlo i omezení velikosti zásobníků a zákaz sklopných pažeb, který by poškodil české výrobce zbraní. Samostatným žalobním bodem je výjimka pro země, které mají déle než 50 let miliční formu armády. „To je výjimka ušitá na míru Švýcarku. Jim je tím povoleno, aby jejich občané mohli mít doma i automatické útočné pušky, které jsou jinak zakázány. Nikdo jiný by už podle směrnice nikdy nemohl postavit v Evropě miliční armádu. Nám odmítli vyjít vstříc a povolit občanům poloautomatické samonabíjecí zbraně,“ vysvětluje Bačkovská. Podle ní jde o zjevně diskriminační úpravu.

ESD zatím žalobu ČR ještě neprojednal. Stihl pouze odmítnout návrh na odložení účinnosti do doby pravomocného rozhodnutí. „Vzhledem k tomu, že lhůta pro transpozici směrnice vypršela, nemůže již stát dále čekat, jestli mu ESD vyhoví a musí naše zákony harmonizovat,“ uvedla Bačkovská důvody předložení nového zákona.

 

Co s tím?“

Problematiku, kterou doposud upravoval jeden zákon č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, by měly nově řešit tři zákony. Prvním by měl být nový zákon o zbraních, který byl v pondělí dán k posouzení celé odborné veřejnosti a ostatním úřadům. Do dalšího zákona o munici by z dosavadního zákona měla být vyčleněna právní úprava granátů, min a dělostřelecké munice. „Rozdíl mezi střelivem a municí je v ráži. Vše co je do kalibru 12,7 mm, je střelivem. Větší ráže už patří mezi munici. To je materiál, který se používá výhradně v armádě a ne v civilním sektoru“, vysvětluje prezident Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu (AOBP) Jiří Hynek. Obchodů prodávajících zbraně malých ráží a střelivo je u nás několik tisíc. Zatímco subjektů, které mají licenci k nakládání s vojenským materiálem, jako jsou rakety a dělostřelecké náboje, je jen několik desítek. Požadavky na ně kladené jsou odlišné.

Třetí součástí právní úpravy zbraňové problematiky by měl být zcela nový zákon o nakládání se zbraněmi v oblasti vnitřní bezpečnosti. V současné době nic takového v našem právu nemáme. Tento zákon by měl umožňovat nadále držení a užívání některých typů zbraní, které evropská směrnice v civilním sektoru zakazuje. Jde především o zbraně s nadlimitní velikostí zásobníků. U krátkých zbraní jako pistole se z nadlimitní považují zásobníky na více než 20 nábojů.

Limitu stanovenému EU pro krátké zbraně většina samonabíjecích pistolí  se standardním zásobníkem vyhovuje, ale znemožnilo by to používání velkokapacitních zásobníků, které si pořizují majitelé k pistolím ČZ 75/85 od našeho výrobce Česká zbrojovka Uherský Brod nebo rakouského výrobce Glock.

U dlouhých zbraní, jako jsou pušky, je evropským právem za nadlimitní považován zásobník větší než 10 nábojů. V ČR jsou mezi sportovními střelci a myslivci desítky tisíc pušek, které mají zásobník větší než na 10 nábojů. „Jde např. o u nás o nejrozšířenější samonabíjecí pušky odvozené od Sa 58, AK 47 nebo AR, tedy zbraně které jsou nejdůležitější pro výcvik a přípravu občanů k obraně státu. Problém se týká i speciálních zbraní, které jsou užívány ve střeleckém sportu“, upozorňuje Skalický. Stejný problém je i u samonabíjecích zbraní a zbraní se sklopnou pažbou, pokud je délka zbraně po sklopení menší než 60 cm. Tyto zbraně užívá více než 50 tisíc sportovců, z nichž někteří vozí domů medaile i z mezinárodních soutěží.

„Pokud by stát nenašel nějaké řešení, jak lidem tyto zbraně za určitých podmínek ponechat, tak by musel přistoupit k jejich vyvlastnění. A to je možné je ve veřejném zájmu a za náhradu. Což by vyšlo na desítky miliard, ale reálně by ani nemělo být možné, neboť podle primárního práva EU i podle naší Listiny základních práv a svobod je vyvlastnění nebo omezení vlastnického práva možné nejen za náhradu, ale také pouze v případě veřejného zájmu - což je například stavba dálnice nebo něco takového - a ten by v tomto případě stát nedoložil.“, upozorňuje Skalický.

Vnitro ve spolupráci s odbornou veřejností toto řešení hledá ve formě zvláštního, nadstavbového zákona, který by státu umožnil uzavření smlouvy mezi státem a občanem držitelem zbraně.  Ten dosud připraven není a jsme zvědavi, jak dokáží úředníci své představy s pomocí odborné veřejnosti zhmotnit do tohoto návrhu. Majitel zbraně, kterou zakazuje evropské právo v civilním sektoru, by měl možnost si ji nabývat.

„Prozatímním předpokladem je, že stát na základě zákona vytvoří systém umožňující občanům se připravovat na plnění úkolů při zajišťování bezpečností státu, které by jim mohl v zákonem jasně definovaných situacích stát uložit. Tím by vznikla proškolená dobrovolnická kapacita, kterou by stát mohl oslovit a následně vhodně využít při zajišťování bezpečnosti.“, vysvětluje viceprezident sdružení na ochranu práv majitelů LEX zbraní Jakub Smetanka.

O novém rozdělení zbraní podle návrhu nového zákona můžete po jeho stažení na počítač číst ve stručném shrnutí ZDE.

 

Místo zbrojního průkazu zbrojní oprávnění

Ten, kdo dnes chce držet zbraň, musí splnit zákonem stanovené požadavky. Kromě bezúhonnosti a zdravotní způsobilosti je nutné složení zkoušek. Zkouší se písemně znalosti ze zbraňového práva a první pomoci. Prakticky se ověřují dovednosti v ovládání zbraně – tedy bezpečné manipulace a . střelby. Osobě, která splní všechny požadavky a složí předepsané zkoušky, vzniká zbrojní oprávnění. Stát mu k jeho doložení vydává tzv. zbrojní průkaz. Jde o plastovou kartičku, kterou vydává policejní inspektorát pro zbraně a střelivo. Současně s tím však držitele oprávnění zapíše do Centrálního registru zbraní .

Vnitro nyní napadlo, že by plastové kartičky mohly být zrušeny. Na vyžádání by je držitel zbrojního oprávnění mohl obdržet. Její fyzické vlastnictví by však nebylo nutné. Podobně navrhuje zrušit i papírové průkazy zbraní. I zbraně jsou totiž výrobci a prodejci online zapisovány do Centrálního registru.  To nejen zlevní agendu zbraní vedenou Ministerstvem vnitra, ale i zjednoduší život držitelům zbraní, kteří se už nebudou muset obávat ztráty dokladů ke zbraním a z toho vyplývajících nepříjemností.

„Aby současní držitelé nemuseli v houfech chodit měnit doklady na přepážku, postará se systém o vše sám. V Centrálním registru zbraní bude držitelům nastaveno nové oprávnění podle jejich dosavadních skupin zbrojního průkazu. A doklady platné do té doby si budou moci fyzicky ponechat, protože nabytím již přestanou mít právní váhu. Vše již pojede online přes centrální registr – tedy s výjimkou papírových Evropských zbrojních pasů.“, doplňuje Smetánka.

Podmínky získání zbrojního oprávnění by měly být obdobné jako při získání současného zbrojního průkazu s odpovídajícími skupinami. Zpřísnění pro posuzování bezúhonnosti je korigováno, aby byla eliminována "pravá retroaktivita".

Za velmi důležité však Skalický považuje přechodná ustanovení, v nichž je stanoveno, že oprávnění nabytá podle stávajícího zákona zůstávají zachována. „Oprávnění držitelé zbraní podle stávajícího zákona jsou považováni za oprávněné držitele podle nového zákona - nikomu se nic nesebere.... V případě změny vlastníka bude muset nový vlastník již plnit nové podmínky“, zdůrazňuje Skalický.

Držitel zbrojního oprávnění musí každých 5 let předložit posudek zdravotní způsobilosti. Samotné oprávnění je však časově neomezené a nemůže „propadnout“. Pokud by držitel nepředložil včas posudek zdravotní způsobilosti, tak by mu oprávnění na rozdíl od zbrojního průkazu nezaniklo. Nemusel by tedy znovu skládat zkoušky. Policie by mu pouze mohla zajistit zbraně do doby, dokud požadovaný posudek nedodá.

O dnešním rozdělení zbrojních oprávnění – zbrojních průkazů do skupin čtěte v již shora uvedeném dokumentu Ministerstva vnitra ČR ZDE .

Martin Kunštek

reklama

reklama