O amerických prezidentech v superlativech

Dubový stůl v Oválné kanceláři Bílého domu přitahuje politiky jako hořící petrolejová lampa noční můry, ale podle statistiky je nejrizikovějším pracovištěm v Americe.
Oválná pracovna v Bílém domě foto White House
Oválná pracovna v Bílém domě foto White House
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

„Afroameričan Barack Obama dostal nejhorší džob v celé zemi,“ napsal newyorský satirický časopis ONION po vyhlášení výsledků prezidentských voleb v listopadu 2008. “Ve svém vysoce stresovém, málo placeném postavení bude mít za úkol udělat generálku zhroucené ekonomiky a na národní rovině uspokojovat vrtochy víc jak tří set milionů Američanů. Navíc tento černý muž bude muset poklidit všechen binec, který za sebou nechali jeho předchůdci.“

V podstatě se tohle dá říci o každém nastupujícím americkém prezidentovi. ONION mohl o Donaldu Trumpovi předloni v listopadu navíc napsat, že si občané zvolili nejnevhodnějšího člověka pro dva nejnesplnitelnější úkoly - skončit všechny americké  války ve světě a zlepšit vztahy s Ruskem.

Být americkým prezidentem je nejnezáviděníhodnější džob, který přitahuje politiky jako hořící petrolejová lampa noční můry. Důvodů je mnoho. Moc je nejsilnější opiát a afrodisiakum.  Stejně žádoucí je, že prezidentování slouží jako výtah z dolních  podlaží bohatství do horních a do dobře zajištěného stáří. Výtah,  který začne fungovat záhy poté, co POTUS (President of the United States) opustí Bílý dům.

Barack Obama odešel se dvěma knižními trháky pod paží, které mu doposud vynesly  zhruba 40 milionů dolarů. Pronesl padesát projevů a za každý dostal dvě stě tisíc.  Honoráře za přednáškovou činnost a za knížky vyzvedávající Baracka a Michel, která také přiložila ruku k dílu, do nejvyšších pater byvších prvních rodin v Americe. Not bad, uvážíme-li, že začínali s jedním milionem.

Obama je pokračováním ve víc jak půlstoleté presidentské tradici.  G.W. Bush měl čtyři miliony při odchodu z Bílého domu, které mu během činorodé penze nabobtnaly na dvacet tři milionů. Zhruba o stejnou částku si penzijní konto vylepšil i jeho syn George.

Ronald Reagan už byl mohovitý herec, když se stal prezidentem, protože měl deset milionů v bance. Když zemřel v roce 2004, zanechal své ženě Nancy 15.4 milionů. Což je dost pozoruhodné, uvážíme-li, že Reagan onemocněl Alzheimerovou chorobou pět let po odchodu z Bílého domu.

Nejchudším poválečným prezidentem byl Jimmy Carter, který se octnul v podstatě na mizině, když v úřadě skončil. Ale jestliže člověk umí psát, až se z něho kouří, může zbohatnout. Carter zatím sepsal šestnáct dobře honorovaných knih a má vystaráno. Každý POTUS za paměti a jiná vyprávění dostává mnohonásobně větší balík peněz nežli nějaký nositel Nobelovy ceny za literaturu.

Ovšem nejnepřekonatelnějšími money makers, výdělečně činnými byvšími obyvateli Bílého domu, jsou Bill a Hillary Clintonovi. Za patnáct let v důchodu, který činí tři miliony ročně jako u všech prezidentských penzistů, si vypsali a napřednášeli sedmdesát pět milionů dolarů. Jejich výdělečný potenciál je tak moc vysoký, že do konce života mají šanci nahromadit nejméně čtvrt miliardy dolarů.

Navíc u Clintonových je viditelná pouze příslovečná špička ledovce, jehož dvě třetiny se skrývají v jejich nadaci. O tom, kolik obnáší a jak roste, kolují legendy. Pomlčme o nich, neboť důkazy chybí. Jisté však je, že všechny nadace mají kostlivce ve skříni.

Donald  Trump je nejbohatší americký prezident všech dob. Přišel do Bílého domu s nemovitostním impériem, jehož hodnota se odhaduje na 3.7 miliard dolarů. Nejvyšší úřad v zemi mu těžko otevře přístup ke kšeftům, které už desetkrát či stokrát neviděl.  Může z něho  být první POTUS, pro kterého výkon nevyššího úřadu v zemi nebude výtahem k většímu majetku a bohatství.

Ale ať, proboha, nikdo prezidentským vysloužilcům nezávidí. Zaslouží si každý cent. Zastávali povolání, které nemilosrdně podrývá duševní a fyzické zdraví a v Americe  je ze všech nejrizikovější, protože při jeho výkonu dochází k zdaleka největší úmrtnosti. Uvažme tyto skutečnosti:

Podle oficiální statistiky v Americe umírá ročně na pracovišti více než pět tisíc lidí na každých sto tisíc zaměstnanců.  Na první příčce žebříčku pracovní mortality jsou dřevorubci. Když srovnáme počet úmrtí s jejich celkovým počtem, skóre ukazuje  139 : 100.000. V Bílém domě činí 8 : 45.

William Henry Harrison, Zachary Taylor, Warren G. Harding zemřeli přirozenou smrtí. Už nebyli žádní mladíci, pravda, ale není sporu o tom, že břímě úřadu jejich zdravotnímu stavu nijak neprospívalo.

Abraham Lincoln, James Garfield, William McKinley a John F. Fitzgerald byli zavražděni. I zde je superlativ na místě, i v tomto odvětví lidské činnosti jsou Američané nejúspěšnější na světě.

Jan Vítek, český novinář žijící v Ženevě

Reklama
Reklama