OČIMA REPORTÉRA: Český voják souzený za terorismus dostal podmínku

Český voják původně obžalovaný z teroristického útoku dostal v pátek u pardubického soudu podmínku. Erik Eštu se měl podle spisu před čtyřmi roky účastnit separatistických akcí na Ukrajině v Doněcké oblasti. Nakonec dostal podmíněný trest, protože se neprokázalo, že by se přímo zapojil do bojů na frontě. On sám se prý považoval v místě za turistu. Jak celý proces vnímal reportér Martin Holek?
Český voják souzený za terorismus dostal podmínku
Martin Holek

reklama

Než přijde na řadu popis dnešního soudu, je tu pár faktů souvisejících s obžalovaným Erikem Eštu:

  1. Na jaře 2015 odletěl do Ruska, potom jel autobusem přes hranice na Ukrajinu až do boji zmítané doněcké oblasti (Donbas).
  2. V armádě se hlásil k chrudimským výsadkářům, neprošel ale psychotesty.
  3. Rád se fotí s předními představiteli armády i válečnými veterány.
  4. Během pobytu na doněcké frontě pořizoval i videozáznamy a vedl si deník.
  5. Je vášnivý sběratel vojenského vybavení. Prohlédnout si jeho sbírku by prý zabralo celý den.

Obžalovaný český voják Erik Eštu, dnes otec na rodičovské dovolené, do budovy soudu v Pardubicích přichází kolem 8:15, už tradičně v uniformě. Jak vysvětlil později, jde o jeho životní styl, je militantně zaměřený a zároveň sběratel. Doma prý má ohromné množství různých uniforem včetně stejnokrojů SS.

Muž postává na chodbě těsně vedle kameramanů a dalších reportérů. Přemýšlím, jestli je mu ještě před rozsudkem do řeči, nebo ne, ale když se nezeptám, nic nezjistím. Startuji mikrofon a oslovím ho, jak mu je teď, v rozhodující den. Pokrčí rameny a s letmým úsměvem na rtech odpoví. 

EŠTU: „Úplně v pohodě.“

REPORTÉR: „Před rozsudkem v pohodě?“

EŠTU: „Jooo.“

REPORTÉR: „Máte aspoň nějaká očekávání?“

EŠTU: „Netuším.“

REPORTÉR: „Myslíte, že na vás budou přísní?“

EŠTU: „Já nevím vůbec. Uvidíme no, všechno je na panu soudci.“

Už z toho, že se od mikrofonu neodvrátí, to vypadá, že ho další vývoj příliš nepálí. Je to dost zvláštní. Možná je celou dobu přesvědčený, že jeho trest ani nemůže být tak vysoký. Je přitom obžalovaný z teroristického útoku. Trestní sazba je od 12 do 20 let, případně i výjimečný trest. Říkám si, co se honí hlavou člověku, který měl podle spisu čtyři roky zpět (před nástupem do naší armády, pozn.red.) odletět do Ruska, následně přejet autobusem na Ukrajinu do Doněcké oblasti a tam se zapojit do povstaleckých bojů samozvané Doněcké lidové republiky.

Se separatisty měl prý hlídkovat v zákopech, čistit zbraně, sám měl být ozbrojen samopalem AK-47 s ostrými náboji a na místě si vše zaznamenávat. Když na to přijde řeč, Eštu tvrdí, že spoustu věcí přeháněl. Byl tam prý na výletě. Ze samopalu vystřílel asi tři zásobníky – jen cvičně ve sklepě. Navíc z těch míst pochází jeho manželka, a tak chtěl poznat její domovinu.

Z jednačky se ozve soudní úřednice. Jdeme dovnitř. Soudce určí pravidla natáčení. Ví, že v menší místnosti bude dnes nezvykle plno. Nechá nám dokonce přistavit židle navíc. Když se přejde k samotnému procesu, Eštu se nadšeně rozpovídá o tom, jak své zkušenosti vyprávěl i válečným veteránům a českým generálům včetně Petra Pavla. Rád zmiňuje, že si může s vrchními představiteli armády „podebatit“ a přes svého obhájce ukazuje soudu i fotky, na kterých je třeba s bývalou ministryní Karlou Šlechtovou.

EŠTU: „Nejsem zlosyn, zabiják i gauner, jsem teď otec téměř dvou dětí a cestovat už budu moct maximálně na hrady a zámky v ČR s kočárkem.“

Překvapivý vývoj přichází až s řečí státního zástupce. Místo vysoké trestní sazby za teroristický útok navrhuje dnes trest na spodní hranici – 4 roky vězení, ovšem nepodmíněně. Zřejmě tím uznává, že se nepodařilo úplně prokázat zapojení vojáka do konkrétních bojů. Trvá ale na tom, že byl Eštu na frontě připraven s nabitou zbraní, jen zkrátka asi nedostal příležitost. O tom se dá pouze spekulovat.

Porada senátu před vynesením rozsudku bude trvat zhruba hodinu. Eštu si mezitím odepne z ramene lodičku, nasadí si ji a vydá se na procházku do nedalekého centra. Před soudem potká známé a prohodí s nimi pár slov.

Když jsme potom v 10:30 na značkách v soudní síni, zazní verdikt – opět dost překvapivý – tři roky s podmínkou na čtyři roky a ztráta vojenské hodnosti. V tu chvíli ani náznak větších emocí ve tváři obžalovaného. Soudce pokračuje – činnost vojáka u povstalců je podle něj nepopiratelná. V jeho neprospěch mluví hlavně deník, o kterém asi nepředpokládal, že ho bude někdo číst. Minimálně ne vojenská policie, žalobce a další.

Na druhou stranu prý je jeho činnost skutečně okrajová, a to právě proto, že zřejmě nedostal šanci se do bojů aktivně zapojit. Pokud to tak bylo, může za to být rád. V porovnání s předpoklady mu to vyneslo trest mírný a i s pozměněnou právní kvalifikací. Namísto teroristického útoku je odsouzen za účast v organizované zločinecké skupině. Když potom s úsměvem vychází ze dveří, už na něj čeká neprostupný dav kamer a mikrofonů.

EŠTU: „Asi neprojdu, co?“

REPORTÉR: „Teď asi ne. Co říkáte na trest a ten konec v armádě?“

EŠTU: „To je blbý, no, pro mě, ale tak dá se s tím žít.“

REPORTÉR: „Vy byste teď mohl říct ty činnosti, co jste tam dělal (v Donbasu, pozn. red).“

EŠTU: „Ne, byl jsem na návštěvě u svého kamaráda. Poznal jsem tam další kraj jako každou jinou zemi. V některých jsem se zdržel déle, v některých kratší dobu. Kdybyste tam byl se mnou, tak byste věděl, že to žádní zločinci nejsou.“

Jak státní zástupce, tak obhájce si nechávají lhůtu na rozmyšlenou, jestli se proti rozsudku odvolají. Obhájce během soudu použil zajímavou myšlenku – Eštu prý cestu k povstalcům vykonal kvůli zážitku. Chtěl prý zkrátka něco prožít. Tak nezbývá než doufat, že následný soud s obžalobou z terorismu byl pro něj dostačující zážitek. Aktivnímu angažmá v armádě už bude nejspíš muset dát po procesu definitivně vale.

AUTOR: Martin Holek

reklama

reklama