OČIMA REPORTÉRA: Comic-Con v Praze – skvělý zážitek s mizernou organizací

Miluju komiksy, Star Wars i komiksové filmy a seriály – čili jsem nejspíš cílová skupina pro akci jako je Comic-Con. Lístky jsem si nekoupil – projektu jsem totiž moc nevěřil, ale pod stromečkem stejně byly. A tak jsem vyrazil na páteční zahajující den festivalu.

Pokud jste fanda do bublin a panelů nebo jejich převyprávění, vyskočí vám po vstupu na akci na puse rohlík – nutno ale říct, že občas padá. Úžas a nadšení totiž střídá uvědomění, jak šly věci udělat líp.

Tak si pojďte první den svátku komiksáků projít se mnou. Hned u vstupu na vás začne svítit Kit – auto z budoucnosti s kartonovým Davidem Hasselhoffem. Pro spoustu třicátníků vzpomínka na dětství, pro spoustu dětí divný blikající auto.

V levé části haly stály stánky, kde každý nerd, komiksák nebo filmový fanda sáhne do rodinných úspor. Nechyběly stánky dvou nejzásadnějších českých vydavatelství – napovím, že jedno má práva na Sin City a Hellboye, druhé pak na mnoho knížek s Batmanem nebo Supermanem z DC, ale také na většinu Marvelu (Avengers, Spider-man atd.). Mezi nimi stánky se sci-fi a fantasy knihami, ale i s hrníčky, tričky, rohožkami před dveře nebo figurkami. Pak ale přišla duševní erekce.

Modely Star Wars stíhaček, droidů nebo bojových strojů. Měřítka si ani netroufám odhadnout, ale už jen tenhle kousek výstavy by stál za návštěvu – všechno bylo samozřejmě - a možná že i naštěstí - neprodejné. Ostatně se sami podívejte na fotky a videa.

O patro níž pak bylo několik stánků převážně umělců – grafiky se sci-fi tématikou a tisíce blbostí – trička, odznáčky, podložky pod myš, tašky přes rameno. Motivy vesměs jasné – manga, pokémon, Star wars, Startrek, Zaklínač a jiná fantasy, a samozřejmě super hrdinové. A v neposlední řadě několik fotokoutků, kde jste si mohli udělat například fotku, jak vás škrtí Darth Vader.

Až se vynadíváte, tak alou do prvního patra. To je věnované hlavně hrám a přednáškám. V jedné hale jste si mohli vyzkoušet deskové hry od různých výrobců a rovnou si je koupit. Na chodbách se vyfotit s Harley Quinn.

A okolo pár soch přejít do části věnované hrám. Našli byste tu všechny konzole, na které si můžete vzpomenout - Play station, Xbox, Nintendo… Pár starých arkádových her, herní muzeum, sál, ve kterém zápasily děti a výrostci na počítačích a všechno se promítalo na plátno, a pak ještě jednu herní halu, ve které se takzvaně pařil třeba Counter Strike, Fortnite, Fifa a další.

Jenomže už tady vás to nutí přemýšlet nad smyslem celé akce. Přednášky jsou určeny spíš pro pár nadšenců. Posuďte sami – tady je pár namátkových názvů přednášek: Asijská tušová malba – sumie, Roboti v anime a realita, Kam se poděly skotské lesy?, Tajemství rodokmenu Přemyslovců, Beseda k filmu Drsný Spasitel.

Připomeňme si, že vstupné na akci není z nejlevnějších (startuje od 790 Kč/den) a tohle je opravdu pro pár lidí, kteří si elfské uši nalepují ihned po probuzení. A další věc – u herních konzolí byly logicky fronty, abyste si cokoliv vyzkoušeli, museli byste stát za zády dětí a vytvářet na ně nátlak, aby už skončily. Navíc stačí zajít do jednoho nejmenovaného obchodu s elektronikou a budete mít podobný zážitek zadarmo. Zbytek pak připomínal třeba knižní veletrh…

Mimochodem, koho by lákaly staré arkádové hry – doporučuji navštívit některé z jejich muzeí, tam se vám většinou nestane, že byste na hraní čekali, a za jednotné vstupné můžete propařit celý den.

Vraťme se teď ale zpátky do přízemí – ale do jeho druhého křídla. Tady by mělo být to, co dělá Comicon Comiconem – molo pro Cosplay (tedy pro ty, kteří se převlékají za různé postavy z filmů a her), komiksoví autoři – kreslíři a scénáristé u stánků a velký přednáškový sál – tedy srdce Conu.

A tady přichází mé největší zklamání. Češi prostě neumí číst komiks. Sám nejsem žádný expert, ale moje knihovnička něco váží. A když jsem viděl scénáristu Briana Azzarella, jak sedí smutně na židli a netvoří se před ním fronta, bylo mi smutno. Tohle je totiž člověk, který má za sebou sérii 100 nábojů, Hellblazera – kterého nejspíš znáte z filmu Constantine, nebo knihu Joker (ano, je o tom záporákovi z Batmana) – právě tohle je hvězda a s ním i několik výtvarníků, kteří kreslí třeba Batmana a další. Jenomže u nás je skoro nikdo nezná, a tak se u jejich stánků lidé zastavovali spíš sporadicky.

Problémy organizace

Teprve před zahajujícím ceremoniálem se ukázalo, jak moc špatně je celá akce připravená. Do fronty před sál jsem se postavil čtyřicet minut před zahájením akce. Byl jsem téměř u dveří do sálu a s každou minutou dav sílil. Postupně se z fronty utvářel klasický hrozen těl, masa. Nikdo nikam nenatáhl ani klasické pásky, aby byla fronta kontrolovaná. Začátek byl inzerovaný na půl sedmou a asi deset minut poté se teprve otevřely dveře, z nichž vylezl pořadatel a zakřičel: Kdo má VIP vstupy, ať jde dopředu! Logicky vznikl problém - lidé už se neměli kam hnout, přes ně se hrnuly celebrity a ti, kteří si připlatili za VIP vstup. A to úplně nešlo – přitom by zase stačilo jednoduché řešení, natáhnout někam dvě pásky a označit to místo jako VIP vstup. Po dalších asi pěti minutách mohla do sálu lůza.

Moderátorský kiks a kolektivní stud

Zahájení bylo stylové! DJ si připravil set melodií z filmů a na pódium napochodovali lidé v kostýmech. Mohlo jich být víc a úvod mohla být větší show, ale fungovalo to dobře. Pak moderátoři Alžběta Trojanová a Mikuláš Tuček pozvali na pódium hosty a tam to začalo skřípat.

Když pozval na pódium herce a choreografa Ladislava Berana (Hellboy, Blade 2) nejspíš se Mikuláš přeřekl a řekl, že vítá Vlastislava Berana. A vznikla první nervózní situace večera.

Ladislav Beran dostává mikrofon: „Já jsem Ladislav.“

Mikuláš Tuček: „A co jsem řekl?“

Ladislav Beran: „Řekl jste Vlastislav, ale já se na vás nehněvám.“

Jasně, to se stane. A všechno bylo ještě dobré, než pozval Tuček na pódium charismatického Predraga Bjelaca (Gangster ka, Letopisy Narnie, Harry Potter), to už bolelo všechny diváky.

Nepamatuji si to úplně přesně, ale proběhlo to nějak takto:

Tuček: „A teď v České republice vítam vzácného hosta – Predraga Bjelaca – vítejte v naší krásné zemi.“

Bjelac: „V České republice žiju už 27 let. Mám i české občanství, necítím se tu být tedy hostem a vaše přivítání mě tak vůbec netěší.“

Na moderátorovi bylo vidět naštvání, ale zvládl večer dokončit. Mohl se ale určitě lépe připravit.

Z velkých jmen jsme na pódiu viděli například Rona Perlmana (představitel Hellboye, Vetřelec: Vzkříšení, Stroj času), Johna Rhys-Daviese - představitele Gimliho z Pána prstenů, Dannyho Johna - Julese – představitele kocoura z Červeného trpaslíka.

Po zahájení pokračoval koncert Prague Film Orchestra – tohle by byl unikátní zážitek, kdyby v sále neustále někdo nerozsvěcel světla během hudební produkce, i to beru jako podcenění situace organizátory. A nakonec pro mě byl velký problém i opustit akci, východ nebyl značený, a tak jsem několikrát chodil od bezpečnostního rámu k jinému, než mě ostraha navedla.

Má to vůbec smysl?

Těžko říct, atmosféra byla skvělá – do haly přišlo opravdu veliké množství kostýmovaných návštěvníků a právě návštěvníci si atmosféru tvořili převážně sami. Všichni se usmívali a byli ve svém živlu. Otázku, jestli to stálo za to a jestli bych šel znovu, jsem si položil už mnohokrát a popravdě neznám odpověď. Myslím, že drtivou většinu návštěvníků bude zajímat jen zlomek programu. Mnohokrát jsem vedle sebe už na festivalu slyšel lidi, jak si stěžují na organizaci. Každopádně asi nikde jinde neuvidíte primátora Prahy, jak mává laserovým mečem v obleku rytíře Jedi a pronáší: „Před dávnými a dávnými časy v nedaleké galaxii“...