V polovině června 2018 předložila vláda poslancům novelu zákona o elektronické evidenci tržeb (EET). Jde o reakci na zrušení části zákona Ústavním soudem. Ústavní soudci zrušili zákonné zmocnění vládě k zavedení třetí etapy EET formou nařízení vlády.
Vláda musela návrh na uvalení povinnosti používat EET na všechny ostatní příjemce hotovosti, kteří elektronické kasy zatím nemají, předložit formou novely zákona. Opozici se dařilo půl roku novelu zdržovat v prvním čtení. Teprve s nasazením mimořádných opatření se vládě podařilo zákon protlačit k projednání ve výborech.
Výběr daní se zvýšil, ale díky EET?
Při prvním projednávání zákona o EET, který zavedl on-line pokladny v pohostinství a v maloobchodě, sliboval tehdejší ministr financí Andrej Babiš (ANO), že to povede k růstu daňových výnosů o 12 až 36 miliard korun. Přesněji 12 miliard v první etapě z pohostinství a 36 miliard po zapojení maloobchodu. Tehdejší opozice předvídala výnos poloviční. Spletly se obě strany. Vláda i opozice. Daňové inkaso sice po zavedení EET rostlo. Ovšem nikoli zásluhou elektronických pokladen, ale vlivem většího růstu ekonomiky, než v návrhu státního rozpočtu předpokládala vláda. Spolek recesistů Radostné Česko požádal podle zákona o svobodném přístupu k informacím Generální finanční ředitelství o poskytnutí dat o výběru daní podle jednotlivých oborů (viz). V odpovědi, kterou nejvyšší berňák spolku zaslal, vyplynulo, že u oborů, kde byla EET zavedena, došlo k růstu daňového inkasa jen o 1,5 miliardy (viz). Růst výběru daní byl v oborech s EET nejpomalejší z celé ekonomiky. Všechny ostatní obory vykázaly průměrné tempo růstu daňového výnosu 6,8%. Pohostinství, kde začalo EET fungovat jako první, mělo růst daňového inkasa vyšší o 3,5%. Maloobchod, kde EET funguje rovněž, o 3,3%. Tempo růstu daňových příjmů státu je tedy u oborů, v nichž funguje EET, poloviční oproti zbytku ekonomiky, kam se jej vláda snaží zavést nyní.
Republika se nám opět rozdělila na dva paralelní světy. Na venkově v důsledku zavedení EET a zákonného zákazu kouření v hospodách část hospod zavřela. Zavírány jsou i maloobchodní prodejny. Ve městech EET přineslo především zdražení. Před zavedením EET stálo obědové menu v Praze 80 až 100 Kč. Po zavedení EET vzrostly ceny v průměru o 20 Kč na oběd.
Současná ministryně financí Alena Schillerová nedávno přiznala, že vláda nepočítala se zdražením.
Proč zdražily obědy?
Před zavedením EET se v rámci ostré konkurence, která v pohostinství panuje, řada hospod snažila přilákat a udržet zákazníka i za cenu, že zatajovala tržby. To umožňovalo řadě hospod deklarovat, že nedosahují obratu 1 milion. A tudíž nebýt plátci DPH. Strávníkům tak mohli podávat levnější obědy. Bez započtení DPH. Vydělával na tom především zákazník, který nemusel v ceně platit DPH. Po zavedení EET hospody do plátcovství DPH spadly a nově se musí k ceně jídla DPH připočítat. Restauracím vzrostly také náklady na pořízení a provoz EET.
DPH se řadí mezi tzv. nepřímé daně. I když přímo zatěžuje cenu zboží a služeb. Jejím poplatníkem jen ten, kdo si zboží nebo službu kupuje. V případě jídla je to strávník v hospodě nebo kupující v obchodě. DPH zaplatí v ceně zboží. V řadě obchodů s nepotravinářským sortimentem, např. elektronikou, lze vidět dvojí ceny. Nižší je bez DPH a vyšší je s DPH. Obchodníci dvojí ceny uvádí proto, že podnikatel, který je plátcem DPH, si z koupeného zboží může od finančního úřadu nechat zaplacenou DPH vrátit. Kupuje tak fakticky „bez DPH“. Nepodnikatelé tuto možnost nemají, a tudíž DPH platí ve všem, co kupují. Plátcem DPH je firma, která konečnému spotřebiteli zboží nebo službu prodala.
Berňáku ji tedy posílá hospodský, u něhož strávník jedl, nebo obchodník, u něhož spotřebitel nepodnikatel nakoupil. Buď jednou za kvartál, nebo jednou měsíčně. Podle velikosti obratu. Ti, kteří utrží ročně více než 10 milionů korun, musí platit každý měsíc. Ti, kteří mají méně, platí čtvrtletně. Systém funguje tak, že od veškeré DPH, kterou vybrali od vás jako zákazníků v ceně, si odečtou DPH ze všeho, co v příslušném měsíci nebo čtvrtletí nakoupili. A zbytek pošlou na finanční úřad.
Mezinárodní srovnání zdanění jídla
U nás je jídlo (pokrmy v restauraci i potraviny v maloobchodě) zatíženo 15% sazbou DPH. V Německu platí z jídla 7% DPH. V Rakousku do roku 2017 dočasně platili v rámci „opatření proti fiskální krizi" 10%. Od loňského roku byla sazba vrácena opět na 7%. Poláci platí z potravin 5% a z pokrmů 8%. Slováci mají sazbu DPH na jídlo 10%. Za základní životní potřeby - jídlo - platíme státu dvakrát vyšší DPH než Němci, kteří mají pětkrát vyšší platy než my. Všichni naši sousedé platí z jídla menší DPH než my.
V rámci projednávané novely zákona o EET, která ve středu 13. února 2019 prošla do výboru, vláda navrhuje přeřadit jídlo do druhé snížené sazby DPH - tedy na 10%. Tím bychom se dostali na úroveň zdanění na Slovensku, které je z našich sousedů nejvyšší.
Ve většině evropských zemí jsou na tom spotřebitelé lépe. Nejbohatší zemí v Evropě je Lucembursko. V roce 2015 činil jeho HDP v přepočtu na jednoho obyvatele 100.813,- USD. Druhé bylo ve stejném roce Švýcarsko s 80.675,- USD. Pro srovnání ČR vykazovala ve stejném roce 17.252,- USD.
V nejbohatším Lucembursku platí z jídla třetí nejnižší DPH z celé Evropy. Z potravin v obchodě platí Lucemburčané 3% a z pokrmů v restauracích 8%. Nejmenší zdanění jídla má Velká Británie. Potraviny mají Britové osvobozeny od DPH s možností odpočtu na vstupu. To znamená, že kupující u jídla platí v obchodě 0% DPH. Obchodník má přitom možnost si požádat o vratku daně u všeho, co nakoupil na provozování obchodu. V případě pokrmů v restauracích se platí v Británii 5%.
Švýcarsko má druhou nejnižší DPH z jídla. Sazba činí 2,5%. Vztahuje se nejen na potraviny, ale i na všechny základní životní potřeby jako oblečení, léky, hygienické potřeby apod. U pokrmů v restauracích se platí 3,8% stejně jako za ubytování v hotelu. Tyto státy o zavedení nákladného systému EET vůbec neuvažují. Rozdíl mezi cenou pokrmu zatíženého DPH a nezatíženého DPH u neplátce nečiní ani celý švýcarský frank nebo euro. Takže na tom se konkurenční výhoda získat nedá. A celý drahý systém je tak zbytečný. Při prostudování daňových statistik lze obecně říci, že čím bohatší země, tím nižší DPH z jídla.
Martin Kunštek