Počítejte se svobodou, zapomeňte na plány, užívejte života, shodují se David s Marikou, kteří se rozhodli projet celý svět v růžové dodávce

Busny na cestách je příběh dvou lidí, kteří si pořídili růžovou dodávku, která se stala nejen dopravním prostředkem, ale také jejich domovem. Obytný „busík“ je přivedl na nápad, jak nazvat svoji pouť. Cestují kolem světa do míst, kam by se člověk běžně ani nepodíval, fotí, točí a o své zážitky se rádi podělí. Co všechno už viděli, v čem je cestování skvělé a jaké mají další plány?
I tímto strojem se dá procestovat svět
I tímto strojem se dá procestovat svět
archiv Mariky Dumkové
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Marika a David jsou dlouholetí partneři. Před pěti lety David Marice ušil medvídka jako dárek k prvním společným Vánocům, kterého pojmenovali Hugo. A když vyrazili na společnou dovolenou do Thajska a Kambodži, medvídek u toho nesměl chybět. A stal se takovým talismanem jejich velkého nápadu, který přišel záhy. Proč sedět doma nebo v kanceláři, když lze cestovat a poznávat svět? V rozhovoru jsme vyzpovídali Mariku.

Jak vznikl projekt Busny na cestách?

Na pořádnou dovolenou jsme neměli peníze, a tak jsme se rozhodli vyjet na delší dobu, než jen na prázdniny a po cestě si vydělávat tvorbou seriálu pro stream. Koupili jsme si čtyřkolku, která vypadá jako autobus, a tak jsme si řekli, že bychom náš projekt mohli pojmenovat Busny. Je to trochu pobuřující, chytlavý, krátký a hlavně dobře zapamatovatelný název. A myslím, že i díky němu jsme získali příznivce, kteří nás sledují a fandí nám.

Jak jste se dostali k tomu točit video pro online televizi?

Nejprve jsme si to vyzkoušeli na výletě v Rumunsku. Natočili jsme krátký ukázkový díl, abychom v televizi ukázali, že umíme natočit a editovat video, a může v tom být i vtip. Stream se chytl a rovnou se nás zeptali, kdy vyrážíme. A tak jsme začali plánovat a shánět auto.

Jak probíhaly přípravy?

Od původní romantické představy, že budeme Afriku brázdit starým Land Roverem, jsme kvůli jeho ceně brzy upustili. I Land Cruiser je pro nás finančně úplné sci-fi. A tak jsme zvolili levnější variantu, VW Transporter (T3) Syncro. Koupili jsme ho v Trutnově a bylo jasné, že potřebuje pěkně z gruntu opravit. Volba busu ale nebyla žádný kompromis. Sice je to nejlevnější čtyřkolka, zato super kára, pracant i slušný byteček. Je tak jednoduchý, že ho opravíte i klíčem a kladivem.

Nepříjemnost za každých okolností, zvláště pak v Africe
Autor: archiv Mariky Dumkové Nepříjemnost za každých okolností, zvláště pak v Africe

Následovala třítýdenní cesta do Turecka, kde jsme si vyzkoušeli, zda je auto opravdu pojízdné a my technicky zvládneme vyrábět seriál přímo na cestě a posílat ho do Česka. Zjistili jsme, že stěží, ale neodradilo to ani nás, ani televizi.

Pak přišel půlrok, kdy jsme zapnuli veškeré mentální i fyzické motory. Padlo rozhodnutí, kam vlastně pojedeme a následně zjišťování možných tras, bezpečnostní situace, přepravy lodí, která víza vyřídíme až na místě a která musíme mít předem, očkování, všechno to papírování, shánění partnerů. Opravili jsme bus, vyrobili zahrádku a vestavbu, zbavili se spousty věcí a další spoustu nakoupili, sbalili se… Ten čas utekl zběsilým tempem a najednou jsme jeli. Před odjezdem nám hrozně pomohli kamarádi a rodina, bez nich se v těch přípravách asi plácáme doteď.

Chceme lidi povzbudit v tom, že poznávat svět může každý


V čem vidíte hlavní smysl tohoto projektu?

Smysl vidíme v tom, že vzdát se pohodlí a jistoty doma a vyrazit poznávat svět není vůbec nemožné. Chceme v lidech vzbudit zvědavost a podpořit ostýchavé Čechy v bláznivých nápadech. Ukázat, že cestování není jen pro dobrodruhy a strach z cestování a neznámého je naprosto přirozený. Neznamená to ale, že musíme sedět doma a nikam se nepodívat. Občas nám lidé píšou, že díky nám sebrali odvahu, koupili si obytňák a vyrazili do světa. Jestliže někoho dovedeme takto inspirovat, stálo to za to.

Co všechno jste už projeli a kam se ještě chystáte?

Zatím jsme ještě relativně na začátku, objeli jsme Afriku a zbývá zbytek zeměkoule. Nikam nespěcháme a užíváme si to.

Cestování s sebou přináší řadu úskalí. Vzpomenete si na nějakou pikantnost, která se vám stala, a bez které byste se obešli?

Já mám sice ráda zvířata, ale vybavily se mi hned tři hmyzí epizody. Vzpomínám, když nás v Namibii obestoupilo hejno velkých přítulných kobylek a my v tom děsivém vrnícím obležení strávili celý večer. V Africe je také často lépe nevidět, kam jdete na záchod, protože americký šváb je zdaleka to nejlepší, co vás na onom místě může potkat.

Cestou necestou...
Autor: archiv Mariky Dumkové Cestou necestou...

A nakonec příhoda z hotýlku v severním Gabonu, kde jsme se zdrželi, abychom dokončili práci a postříhali poslední, 26. díl seriálu. Právě začalo období dešťů a podlahu pokoje pokrývalo bláto a listí, elektřina vypadávala s takřka rytmickou pravidelností, v plesnivějící koupelně ani netekla voda a k dispozici byl jen kýbl dešťovky se zahnilou tarantulí. To si pak člověk alespoň uvědomí, jaké pohodlí má i na té tvrdé matraci v zaprášeném busu.

V Africe je levně, ale za turistické zajímavosti utratíte majlant


Jak řešíte na cestách finance?

Bez peněz bychom cestovat nemohli. Naše úspory padly s nákupem a opravami busu ještě před odjezdem. Další část peněz jsme vydělali (a obratem utratili) v Africe výrobou seriálu, něco málo také prodejem triček a pohlednic, samizdatovým vydáním knížky. Tu další počitatelnou část doteď splácíme. Hodně peněz padne na náš pomalý způsob cestování, hledání zázemí k práci, připojení na elektřinu a internet.

V Africe je levně, ale pokud chcete něco vidět, za národní parky a turistické zajímavosti utratíte majlant. A my jsme si nechtěli některé věci upřít, chtěli jsme vidět gorily horské, vylézt na Kilimandžáro, podívat se na Zanzibar… David spočítal, že denně jsme průměrně utratili 50 dolarů, rozpočet se však dá škrtit mnohem víc, jsou i lidi, kteří cestují jen za dolar na den.

Když se člověk rozhodne pro takový způsob života, s čím by měl počítat a na co se připravit?

Počítejte se svobodou, zapomeňte na plány, užívejte života. Udělejte si čas na vše, co doma odkládáte, najednou lze být spontánní. Smůla vám vytvoří ty nejlepší příběhy a vzpomínky, štěstí přijde hned v závěsu za ní. Připravte se na to, že až se vrátíte domů, vše bude zatraceně stejné. To, co se změní, je člověk sám.

Jak na cestách zvládáte osobní hygienu, stravování, praní atd.?

Úplně stejně jako doma, jen pokaždé v jiném umyvadle nebo lavóru, v jiné pračce nebo řece. Je dobré napodobit domorodce, třeba prát v řece s pracím práškem je blbost, takže si po jejich vzoru pořídíte tuhé mýdlo a mlátíte oblečením o kámen. Nebo zaplatíte, aby to pro vás udělali.

Marika s Davidem dojeli až na Střelkový mys, nejjižnější místo Afriky
Autor: archiv Mariky Dumkové Marika s Davidem dojeli až na Střelkový mys, nejjižnější místo Afriky

Stravujeme se rádi na ulicích a ochutnáváme to, co jedí místní, protože v afrických restauracích zápaďákovi naservírují téměř vždy jen kuře a hranolky. Postupně se adaptujete, na příbory zapomenete a jíte rukama, pijete vodu z pytlíků. Věci, na které jste zvyklí z domova, stejně neseženete. Nezbytnosti k jídlu, hygieně a mobilním telefonům bývají všude k sehnání, jen nečekejte bohatý sortiment. Na výběr máte jen ‚koupit‘ či ‚nekoupit‘.


Nemáte někdy strach? Přece jen takový život v busu (dodávce) může být i hodně nebezpečný...

Strach máme, je důležitý. Díky němu se těm nebezpečným místům lze vyhnout. S žitím v dodávce jsme ale žádné trable neměli. Dovedu si představit, že žít v autě v Česku by nebylo o mnoho bezpečnější než kdekoliv jinde.
 

Jaké jsou vaše aktuální plány?

Chtěli bychom najít způsob, jak dovézt z Afriky trochu času. Tam je ho fůra a tady pořád jen chybí. Možná se ho vydáme hledat do Jižní Ameriky.

 

Kolik už máte ujetých kilometrů?

Tisíce. David myslím nedávno říkal přes 50 tisíc. Ale to je jen číslo, nejsme sběratelé kilometrů, ostatně tachometr nám stejně nefunguje.


Co je podle vás na cestování nejlepší?

Při cestování se vzdalujeme od domova a všeho, co je nám známé, a s tou distancí roste i šance nahlédnout s odstupem na vlastní žití. Něco jako víkend v běžném týdnu, jen víkend je najednou dlouhý celý týden, měsíc, rok. Odpočineme si od rutiny, setkáváme se s novými lidmi, vidíme jiné světy, projdeme kulturním šokem, posloucháme cizí názory, boříme předsudky. Vše je nové, o to ostřeji si všímáme krásy a vnímáme vlastní nevoli. Přijímáme, co přichází – pohostinnost, přátelství, úsměvy, stopaře, neznámé jídlo nebo pití, průšvihy, dobrodružství, pomoc. A učíme se to vše i vracet zpět. Nejlepší je, že cestovat není složité, stačí jen chtít a jet.

 

Martina Richterová

Reklama
Reklama