Politici a voliči na sociálních sítích – hra na debatu

Na sociálních sítích lze pozorovat zajímavý fenomén, a to rozpor mezi lidmi, kteří se zajímají o politiku, a profesionálními politiky. Na facebooku existují tisíce skupin. Téměř každý si může najít partu s podobnými zájmy. Od zájemců o pečení domácího chleba nebo výrobu vlastních sýrů či uzenin přes chovatelství zvířat až po politiku.
Hlasování a sociální média
Hlasování a sociální média

reklama

V česky psané části facebooku lze najít i desítky skupin zabývající se politikou. I v této oblasti platí, že svoji partu si může najít téměř každý. Od odpůrců migrace přes bojkotáře výrobků Agrofertu až po vyznavače učení Karla Marxe. Existují politické skupiny, věnující se jedinému tématu – například otázkám kolem vystoupení ČR z EU. Stejně jako skupiny, v nichž lze s lidmi podobného smýšlení diskutovat na různá témata. Příkladem mohou být skupiny Tradiční levice či Vzbuřte se. Někteří lidé se zapojují do debat pouze v jedné skupině. Jiné lze najít na více místech.

Skupina politici

Při procházení politicky zaměřených diskusních skupin lze narazit v zásadě na dva druhy příspěvků. Prvním z nich je PR status profesionálního politika. Většinou je doprovázen líbivou fotografií sebepropagujícího se politika. Tímto typem příspěvků se sociální sítě jen hemží zejména v předvolebním období. K vidění je politik v obleku, v košili, v maskáčích. Tu s dobrovolnými hasiči, jindy zase s dětmi. V mnoha případech to připomíná lidový vtip o variacích na téma čínská kuchařka – aneb pes tisíckrát jinak. V poslední době se někteří profesionální politici naučili sociální sítě využívat i mimo přímou volební kampaň. Ve skupinách zaměřených na politiku lze najít dnes už tisíce statusů od ministrů, poslanců, senátorů, hejtmanů, starostů a radních. Od příspěvků „obyčejných“ lidí jsou většinou snadno rozeznatelné. Jejich text často připomíná tiskové zprávy z ministerstev či politických stran. Většinou je také píší najatí profesionálové. Profesionální politik se však od běžného občana na facebooku odlišuje ještě jednou věcí. Politik s běžnými smrtelníky nediskutuje. Politik oznamuje. Stejně jako kdysi král nebo vrchnost. Pod politikovým příspěvkem diskutují voliči. Někteří jej chválí a jiní mu nadávají. A někdy i dost ostře. K diskusi s nepolitikem se politik většinou vyprovokovat nenechá. A to ani nejtrefnějším argumentem, ani nejvulgárnější urážkou. PR experti mu to totiž nedoporučili.

Skupina nadšenci

Druhým typem příspěvků jsou statusy politikou načichlých nadšenců. Asi nelze napsat "běžných lidí". Převažující část populace se totiž o politiku téměř nezajímá. Politiku sledují jen krátce před volbami nebo když právě probíhá nějaká velká politická krize jako pád vlády nebo zatčení nějakého známého politika. Pro většinu obyčejných občanů je profesionální politik tím papalášem nahoře, který si cpe kapsy penězi daňových poplatníků a neustále přemýšlí, jak občany ještě více odrbat nebo buzerovat nějakým EET nebo něčím podobným. Detaily většina smrtelníků, jež se živí vlastní prací, nemá čas ani chuť sledovat. Pro ověření tohoto tvrzení se schválně zkuste zeptat několika svých známých, co si myslí o politice a politicích.

Ve facebookových skupinách zaměřených na politiku lze kromě profesionálů najít i velké množství lidí, kteří se o politiku zajímají trochu více. V rámci celé společnosti je to minorita, ale v rámci skupiny nadšenci násobně převyšují počty profesionálů. Tito lidé nejsou jen pasivními příjemci prefabrikovaných PR zpráv od politiků. Řada z nich v rámci diskusí předvádí hlubší znalosti konkrétních problémů než volební zástupci občanů. V diskusích o migraci lze najít citace zákonů a  mezinárodních smluv, které tuto oblast upravují. Nebo i odkazy na plné znění příslušných dokumentů. Stejné je to i u daní, školství, zdravotnictví či závadného dováženého masa. Diskuse jsou často prokládány mnoha články, které byly k tématu publikovány v běžných nebo odborných periodikách.

Alternativa i platforma

V politicky zaměřených diskusních skupinách, které mají nezřídka i desítky tisíc členů, lze poměrně dobře pozorovat snahu hledat alternativy. K současnému způsobu uspořádání společnosti. I vůči těm, kteří ji řídí. Ministři, poslanci, senátoři a zvláště členové vedení politických stran jsou zhusta podrobováni ostré kritice. Za konkrétní kroky, hlasování o zákonech nebo pozměňovacích návrzích. Ve skupině odpůrců zákazu kouření většinou každý umí vyjmenovat, jak která strana - a často i poslanec nebo senátor - hlasovala. Konkrétní statistiky hlasování po jménech jsou totiž ve skupinách s krátkým popisem události běžně vystaveny v plném znění. Podobné je to i u širokopásmově zaměřených diskusních skupin.

Zvláštní pozornosti se vždy těší volební sjezdy politických stran. PR statusy současných držitelů moci obvykle sbírají jen pár lajků a souhlasných komentářů. Od skalních fandů. Mnohem větší odezvu často získávají vystoupení vyzyvatelů. S kritikou chyb stávajícího vedení státu nebo strany. Nepodařených zákonů a morových ran, které se na občana od politiků valí, je hodně. Některé jsou tak nápadné, že si jejich nesmyslnosti nebo škodlivosti dokáže ve svém oboru všimnout téměř každý. V poslední době však s výjimkou letních prázdnin nemine měsíc, aby se politikům nepovedl nějaký ten „kousek“, který dokáže zvednout ze židle i laika. Adresná kritika těchto výtvorů a jejich pachatelů si snadno najde obecenstvo. Pro vyzyvatele stávajícího vedení politických stran se sociální sítě staly platformou pro oslovování nespokojených. Místem pro vedení předsjezdové kampaně. Soudě podle počtu získaných fanoušků a lajků je ve společnosti velká poptávka po nositelích změn. A to v pravicových i levicových stranách. V těch opozičních i těch, které se nějak podílí na vládě.

Jana Kunšteková

reklama

reklama