Porod na hranici potratu: Eliška se narodila ve 24. týdnu

„Až do 23. týdne těhotenství probíhalo vše v pořádku. Na kontroly jsem jezdila do porodnice v Hořovicích, a když jsem šla na běžnou prohlídku ve 22+4 tt, přišel šok,“ vypráví svůj příběh mladá maminka Veronika Černá. Lékař jí řekl, že je otevřená na 3 cm. Doporučil okamžitou hospitalizaci v pražské porodnici U Apolináře, kde jsou dostatečně připraveni na narození nedonošených dětí. „Samozřejmě, že jsem neváhala a okamžitě se nechala převézt,“ vzpomíná.

U Apolináře Veroniku vyšetřili a ihned píchli kortikoidy na dozrání plic mimina. I přes veškerou snahu lékařů se porod podařilo oddálit jen o pár dní. „Lékaři hráli doslova o každý den. Vyslechla jsem si také krutou pravdu o tom, že miminko porod vůbec nemusí přežít, a jestli souhlasím s tím, aby se ho přesto pokusili zachránit. Samozřejmě jsem souhlasila i s vědomím, že bude mít s velkou pravděpodobností trvalé následky,“ pokračuje Veronika.

Následně byla převezena na oddělení rizikového těhotenství a po dalších dvou dnech Veronice praskla plodová voda. I když to už vypadalo hodně beznadějně, malá tam stále ještě trochu vody měla. Aby toho však nebylo málo, po dalších třech dnech zjistili Veronice těhotenskou cukrovku a další den byl už porod neodvratný.

Vůbec jsem nevěděla, že rodím

„Od jedné hodiny v noci jsem začala mít mírné křeče v břiše, ale říkala jsem si, že to nic není. Kontrakce ale začaly být pravidelné, a tak jsem raději zavolala na sestru, která přivolala doktora. Na ten porod nikdy nezapomenu, bylo to neuvěřitelně rychlé, ani jsem se nenadála a Eliška byla venku. Doktor ji jen tak tak zachytil, aby nespadla na postel. Narodila se bez tlačení, přípravy, bolesti, myslela jsem si, že je to jen sen. Bohužel nebyl,“ vzpomíná Veronika na dramatické okamžiky. Eliška se narodila na konci 24. týdne, tedy těsně mezi hranicí porodu a potratu. Její míry byly však na takto rané těhotenství pěkné, měřila 28 cm a vážila 520 gramů.

„Hned po porodu mě odvezli na sál, kde musela odejít ještě placenta. Malou mezitím převezli na ARO, kam jsem se za ní šla podívat, jak jen to bylo možné. Když jsem ji viděla, málem jsem se zhroutila. Vypadala jako malé neopeřené ptáčátko stažené z kůže s nožičkama ve tvaru žabiček. Kolem toho malého tělíčka byla spousta hadiček a přístrojů, které ji držely při životě. Když jsem se ptala na důvod takto předčasného porodu, nikdo mi nedokázal odpovědět. Pravděpodobně infekce,“ pokračuje ve svém emotivním vyprávění.

Eliška strávila v porodnici 130 dní

Po porodu začal kolotoč odstříkávání mléka, které se Veronice i přes brzký porod vytvořilo. Mléko Eliška dostávala sondou do bříška. U takto nedonošeného miminka nebylo možné zjistit jakékoliv prognózy. Nezbývalo než čekat a odstříkávat mléko, které Eliška tolik potřebovala. Během jejího velice dlouhého pobytu v nemocnici (dohromady 130 dní) nastala celá řada komplikací. Ty se netýkaly pouze Elišky, ale nakonec i Veroniky.

„Nějaký čas jsem bydlela v areálu nemocnice na ubytovně, abych byla malé nablízku. Chodila jsem stále odsávat, moc jsem nespala, pořád se strachovala. To se samozřejmě podepsalo i na mém zdraví. Jednoho dne jsem dostala tak obrovskou migrénu, kterou jsem nikdy nezažila. Tělo si zkrátka řeklo dost, potřebovalo odpočinek,“ pokračuje.

Elišku propustili z nemocnice po dlouhých 130 dnech, přibližně v době, kdy se malá měla narodit. Při propuštění z porodnice vážila Eliška 3080 gramů a měřila 45 cm.

„I když to období bylo neuvěřitelně náročné, hlavně po psychické stránce, je zázrak, že to Eliška zvládla. Je to velká bojovnice. Mlíčko jsem odstříkávala až do 15. měsíce, bohužel klasické kojení se nám nikdy nepodařilo. Ale i za to jsem nesmírně vděčná,“ dodává Veronika.

Ačkoliv se to zdá jako sen, malá Eliška vše zvládla na jedničku a dnes už čtyřletá slečna nemá prakticky žádné následky. Veronika si nemůže vynachválit výborný přístup lékařů u Apolináře.

„Hlavně bych chtěla vyzdvihnout pana doktora Kouckého, který má na starosti oddělení rizikového těhotenství. Péči u Apolináře bych zhodnotila na perfektní úrovni. Zachraňovat „miminka do dlaně“ je strašně složité po všech stránkách a tady jsou opravdu odborníci na pravých místech,“ říká Veronika.

S péčí o nedonošené miminko jí velmi pomohla nezisková organizace Nedoklubko, která vydává ve svém časopise mnoho důležitých informací a příběhů podobně narozených miminek. „Jsem vděčná i za jejich facebookové stránky, kde si maminky mohou přímo radit, podporovat a dělit o své zážitky, protože co nejvíce propojí lidi, když ne stejný osud. Další podporu jsem našla také u slečny Pavlíny ze služby z Centra Provázení, která za mnou chodila na oddělení a psychicky i prakticky mě podporovala. A v neposlední řadě mi pomohlo psát si deníček – prostě se z toho všeho vypsat,“ dodává s tím, že největší oporou jí byla rodina a přátelé, bez kterých by to celé nezvládla.

Eliška se brzy dočká brášky

A jak je na tom Eliška dnes? V prosinci jí budou 4 roky a žádné velké následky nemá, což lékaři považují doslova za zázrak. „Jediné, v čem je trochu znát její předčasné narození, je její drobnost. Je maličká a hubená. A jak nastoupila do školky, trpí opakovanými problémy dýchacích cest, takže jezdíme ještě do Centra komplexní péče do Prahy k odborníkům a do lázní,“ dodává mladá maminka. Eliška se navíc brzy dočká brášky. Ten bude donošený, protože Veronika už je ve 36. týdnu těhotenství a narodit by se měl před Vánoci.

„Všem maminkám, které předčasně porodily, bych chtěla vzkázat, ať neztrácejí naději, víru a snaží se myslet pozitivně. I když to ze začátku může vypadat beznadějně, tak opravdu stojí za to vydržet. Hlavní je, že jsou naši kulíšci s námi na světě a mají okolo sebe nás – rodinu a blízké, kteří je nejvíce milují a oni to opravdu vycítí,“ uzavírá Veronika.