Před 75 lety lehly německé Drážďany popelem. Spojenecké bombardování nepřežily desetitisíce lidí

Drážďany po bombardování v roce 1945

Bombardování Drážďan v roce 1945 (Zdroj: AP Television)

Před 75 lety, 13. února 1945, necelé tři měsíce před kapitulací Německa ve 2. světové válce, začali Spojenci drtivé bombardování východoněmeckého města Drážďany. To během dvou dnů prakticky lehlo popelem. Historici se doposud přou o oprávněnosti či ospravedlnitelnosti tohoto válečného aktu, stejně jako o počtech obětí, které se pohybují pouze v rovině odhadů. Jeden z posledních z dílny německých historiků hovoří o 25 tisících lidí. Uctít smutné výročí

Spojenecké bombardování tehdy sedmého největšího průmyslového města provedly britské vzdušené síly Royal Air Force (RAF) s americkými United States Army Air Forces (USAAF). Bomby měly podle agentury DPA spálit na 25 tisíc domovů a způsobit ohnivé peklo, které zničilo na devadesát procent historického centra Drážďan, které vzhledem k četným historickým památkám tehdy někteří označovali za Florencii na Labi.

Čtyři tisíce tun bomb. Bombardování odnesla i Praha

Bombardování začaly britské letouny 13. února 1945 po desáté hodině večer, následující den pokračovaly v devastaci města bombardéry americké. Poslední stroje shodily na Drážďany bomby ještě 15. února. Během akce shodilo přes sedm set britských a přes pět set amerických bombardérů na hlavní město Saska téměř čtyři tisíce tun výbušných a zápalných bomb (Der Spiegel nebo The Telegraph dříve zmiňovaly až 4500 tun).

Z českého pohledu je smutnou historií, že část amerických leteckých jednotek se během přeletu nad západní Evropou údajně kvůli špatné viditelnosti navigační chybou odklonila nad Nizozemskem od kurzu a svůj smrtící náklad shodila 14. února na Prahu, kterou si Američané měli s Drážďanami splést. Incident, při němž v Praze zemřelo 701 lidí však zřejmě napořád zůstane předmětem debat historiků.

Nejnovější odhady hovoří o 25 tisících mrtvých

Stejně jako dohady o počtu obětí, které si bombardování Drážďan vyžádalo. Podle deníku Der Spiegel se dříve odhady nejčastěji pohybovaly v rozmezí od 35 do 100 tisíc lidí, divočejší spekulace někdy až do půl milionu obětí. Co se týká vysokých odhadů, není se příliš čemu divit, protože Drážďany byly tehdy velkolepým městem německé Třetí říše, v němž žilo na tři čtvrtě milionu lidí. V době bombardování bylo navíc ve městě plno uprchlíků prchajících před sovětskou armádou.

Jeden z doposud nejaktuálnějších odhadů pochází od německých historiků z roku 2008, kteří čtyři roky studovali archivní zdroje, pohřební záznamy a vědecké nálezy (včetně archeologických průzkumů Drážďan) a výpovědi stovek očitých svědků.

Drážďanská komise historiků pro zjištění počtu obětí náletů na Drážďany v únoru 1945 odhadla pravděpodobný počet obětí přibližně na 18 tisíc, ale rozhodně ne více než 25 tisíc. Problém věrohodného odhadu mrtvých tkví rovněž v tom, že událost byla dříve zneužívána nacistickou a později rovněž komunistickou propagandou.

Válečný zločin, nebo strategicky nutný krok?

„Nálet byl výjimečný koncentrovanou hrůzou ohnivé smrště, která během několika hodin pohltila desetitisíce obětí,“ uvedl před lety v pořadu Historie.cz Jaroslav Hrbek z Ústavu pro soudobé dějiny, podle něhož bylo vše umocněno navíc tím, že v Drážďanech byl kromě tamních obyvatel velký počet uprchlíků prchajících před postupující sovětskou Rudou armádou.

I po 75 letech od spojenecké akce se historici přou a dohadují o to, zda šlo o oprávněný či morálně ospravedlnitelný čin. Podle názoru jedné strany město nemělo prokazatelně strategický vojenský význam, útok byl veden proti městské zástavbě a odneslo ho tak zejména civilní obyvatelstvo. Druhá strana zase poukazuje na fakt, že šlo o jeden z klíčových dopravních uzlů, místo zbrojní výroby, jeden ze symbolů německé Třetí říše.

Zničení důležitého dopravního uzlu i psychologický efekt

„Účel náletu je dodnes otázkou – strategicky významný průmysl na periferii byl cílem dalšího náletu o několik dní později. V úvahu připadá také zničení významného dopravního uzlu v severojižním i východozápadním směru, nebo i psychologický efekt – zlomení stále dobré bojové i pracovní morálky Němců,“ uvedl pro redakci TV Prima historik Aleš Dvořák. „Často se píše o Stalinově žádosti Churchillovi o zničení města, která není vůbec vyloučená, ale mohlo jít i o poválečnou dezinformaci v rámci západní propagandy za studené války.“

Podle německého historika Jense Wehnera někteří právní experti věří, že toto bombardování bylo válečným zločinem. „Musíte však přidat velké ale,“ uvedl podle agentury DPA. Události v Drážďanech je totiž, jak zdůraznil, potřeba vnímat v kontextu průběhu války. Pokud byly Drážďan válečným zločinem, platí to i pro mnoho jiných leteckých útoků během 2. světové války bez ohledu na to, zda byly provedeny německými nebo spojeneckými silami.

Aleš Dvořák míní, že oprávněnost je třeba posuzovat v kontextu války a prostředků použitých oběma stranami. „O kobercovém bombardování civilních cílů bylo rozhodnuto až koncem roku 1942 a odůvodněno psychologickým efektem. Horší než bombardování Drážďan bylo zničení Hamburku zápalnými pumami v roce 1943 (až 50 000 obětí), avšak pro propagandu jsou zajímavější právě Drážďany vzhledem k brzkému konci války. Ovšem, podotýkám, v půlce února 1945 nebylo jasné, že zbývá dva a půl měsíce do konce, to víme až ex post.“

Památku přijede uctít německý prezident

Uctít památku pětasedmdesátého výročí bombardování města přijede i německý prezident Frank-Walter Steinmeier, který odpoledne přednese pamětní proslov a pak se spolu s městským starostou Dirkem Hilbertem připojí k lidskému řetězu okolo městského centra, s nimž obyvatelé Drážďan (a nejen oni) začali před deseti lety.

Tagy: