Chytrý telefon, počítač a hlavně připojení k internetu. Základní vybavení pro online výuku může být pro řadu domácností nedosažitelný luxus. Podle dat Českého statistického úřadu byly loni 3 procenta dětí do 15 let bez připojení k internetu a 7,6 procent nemělo ani počítač, ani tablet. Pro tyto děti je současná výuka na dálku nedostupná.
Kvůli mimořádným opatřením za dětmi nemohou ani pracovníci z neziskových organizací, kteří jim pomáhají s doučováním. „Naše služba v Libereckém kraji má v programu mimoškolního vzdělávání zhruba 60 rodin s tím, že počítače v těch rodinách téměř nejsou a internet jen velmi omezeně,“ popisuje své zkušenosti Hana Dostálová, koordinátorka podpory vzdělávání pro Liberecký kraj Člověka v tísni.
Hana Dostálová doučuje na dálku například Karla. Ten kvůli vývojové vadě studuje s asistentem na druhém stupni základní školy. „Normálně k nám chodí tak jednou týdně na hodinu a půl až dvě. Vlastně tím, že škola není, tak se mu na úkor svého osobního volna věnuje třikrát týdně minimálně 2 hodiny,“ popisuje Kateřina, klientka Člověka v tísni a Karlova matka.
Řada dětí, i ze sociálně slabých rodin, má chytrý telefon. Nicméně mnoho úkolů podle Dostálové na telefonu nejde vypracovat. A pokud děti z rodin na hranici chudoby mají připojení k internetu, tak velmi často přes omezená mobilní data. „Stačí, aby si pustily jedno video, a data vyčerpají,“ popisuje zkušenosti s výukou. Terénní pracovníci Člověka v tísni tak velmi často doučují nejen telefonicky, ale třeba i přes SMSky.
Přístup k výuce na dálku se podle Dostálové liší učitel od učitele. Někteří si problém neuvědomují, jiní ho ignorují a další jim naopak nosí úkoly domů, jako třeba v Dětřichově na Liberecku. „Paní učitelka donesla nějaké materiály dětem, které nemají přístup na internet ani jiné digitální technologie,“ vysvětluje David Kolačný, ředitel Základní školy a mateřské školy Dětřichov.
Nicméně ministerstvo školství upozorňuje, že jsou i jiné metody výuky na dálku, ke kterým není potřeba počítač ani internet. „Například mohou zadávat k vypracování různá cvičení v učebnicích,“ říká Aneta Lednová, mluvčí ministerstva školství, s tím, že ministerstvo má informace, že některé školy zapůjčují telefony, tablety i například notebooky domů těm dětem, které technické vybavení nemají.
To, že mnoho dětí nemá přístup k internetu ani počítači, je podle prezidenta Asociace ředitelů základních škol Michala Černého oříšek. Upřesňuje, že situace není v celé republice stejná a po návratu do školy mohou být mezi dětmi i v rámci jedné třídy velké znalostní rozdíly.
Třeba v Praze už se do situace vložil magistrát. „Už se nás dotazoval, jestli nepotřebujeme pro některé děti půjčit počítače,“ říká Černý.
„Vlastně jednou z cest, jak pomoci, jsou školy. Ty si mohou podávat žádosti na nákupy vybavení pro děti, u nichž zjistí, že se nemohou vzdělávat online,“ vysvětluje Milena Johnová (Praha sobě), radní hl. m. Prahy pro sociální oblast.
Další variantou, jak na vybavení dosáhnout, jsou mimořádné dávky, o které se žádá na úřadech práce. Ty ovšem mají omezený provoz a vyřízení takové žádosti je administrativně náročné.
