Španělský programátor Pablo Solo vešel ve známost s programem pro sdílení hudby a nyní vstoupil do říše politiky. To zvýšilo jeho popularitu ještě více.
Pablo Solo je členem levicové koalice, které se v Madridu podařilo zvítězit v roce 2015 v místních volbách. Stal se lídrem takzvané „otevřené“ vlády Madridu, když vytvořil softwarovou platformu, pomocí které mohou občané ovlivňovat politiku města a vybírat položky, na které půjdou finance z jejich daní.
„Nemyslím si, že jsem politik,“ tvrdí programátor a dodává: „Přesto politikem jsem, neboť si přeji, aby se účast veřejnosti stala hlavním mechanismem pro rozhodování politiků. Role politiků by se potom mohla týkat řešení každodenních menších problémů.“
Z programátora aktivista
Od dvaceti let se zabýval programováním a ještě před deseti lety se věnoval designu řady aplikací výměnných sítí (P2P) a sdílení dat. Byl úspěšný a jeho aplikace používalo až pětadvacet milionů osob po celém světě. Řada uživatelů internetu možná zná jeho software k poslechu hudby. Úspěch v této oblasti neunikl v roce 2008 pozornosti velkých firem Warner, EMI, Sony a dalších, které španělského programátora zažalovaly pro ztrátu zisku vyčíslenou na miliony euro zaviněné používáním jeho hudebního softwaru. Soud ale neuznal jeho vinu a naopak mu pomohl k velké popularitě, kdy programátor, který mimo jiné trpí svalovou dystrofií a je upoután na invalidní vozík, se stal známým aktivistou bojujícím za svobodu internetu.
V roce 2011 se účastnil politických protestů ve Španělsku, ke kterým říká: „Postavili jsme se proti systému, ve kterém několik málo lidí má stoprocentní moc a rozhoduje o všem bez ohledu na to, že by měli zdůvodňovat to, co činí nebo bez účasti občanů na jejich rozhodování.“
Od protestů k digitální demokracii
Nespokojenost s úrovní politického rozhodování přivedla Sotu k uvažování o softwarovém řešení politického problému.
Program „Decide Madrid“ je platforma, kterou ve španělském hlavním městě používá čtyřista tisíc uživatelů. Každý její uživatel může přijít s návrhem, k němuž musí být v případě, že jej podpoří procento dospělé populace, což je 27 662 osob, vypsáno referendum.
Znamená to, že v Madridu o problémech hlasují lidé a nikoli rada města. Politikové tak nemohou zablokovat vůli lidu.
Ve Španělsku jsou ještě další města jako Barcelona nebo Valencie, která zavedla participační systém rozhodování k přijetí kolektivního rozhodnutí o věcech veřejných. Tím vznikl systém jak nakládat s investicemi z pokladny města. V Madridu mohou jeho občané hlasovat - prostřednictvím internetu nebo také přímo - o tom, jak každý rok bude naloženo se 100 miliony eur, což je větší část celkových investic města.
Aplikace španělského programátora, která lidem umožňuje rozhodovat, natolik vešla ve známost, že je dnes používána ve třiatřiceti zemích světa a v Uruguayi ji dokonce jako vůbec první používají na celostátní úrovni.
Kritikové systému přímé demokracie poukazují na skutečnost, že dobře organizované skupiny mohou prostřednictvím tohoto systému manipulovat s masami lidí nebo že menšinové skupiny mohou přijít zkrátka.
Pablo Soto tomuto názoru oponuje a tvrdí, že lidem se věřit dá. Poukazuje na politologické studie, dokazující že daňoví poplatníci se starají o veřejné finance lépe než samotní politici.
Další plány
Programátor Soto plánuje připravit pro Madrid další aplikaci pro rozhodování občanů. Tentokrát si představuje, že bude náhodně vybráno 57 občanů a k nim se přiřadí 57 expertů na danou problematiku. Tvrdí, že takto bude zajištěna spravedlivá vyváženost v reprezentaci obyvatel hlavního španělského města za pomoci odborníků. Dokonce si myslí, že by se jeho nápad mohl uplatnit v celém světě, a to k vzájemnému provázání lidí, kteří by mohli společně rozhodovat. K tomu tvrdí, že nemá dnes smysl, aby lidé uvažovali jen v rámci stanovených hranic, neboť internet hranice překonává.
Co se týče jeho cíle – přímé demokracie - říká: „Myšlenka je to stará, jako samotná demokracie. Jestliže skupina náhodně vybraných lidí má čas a detailně se seznámí s problémem, může vykonávat velice reprezentativní rozhodování.“
Ze serveru BBC přeložil článek The digital activist taking politicians out of Madrid politics Mirko Radušević