Propagovaná himalájská sůl je několikrát dražší než běžná kuchyňská sůl. Má větší přínosy pro zdraví?

Kolik jsme toho jenom už slyšeli o tom, že je v rámci zdravé výživy i pro sportovce vhodné používat himalájskou sůl? V zahraničí naleznete stovky článků o prospěšnosti himalájské soli téměř na každém webu o zdravé výživě a velmi často obsahují mnoho klamavých tvrzení o zázračných zdravotních účincích, detoxikaci těla a obsahu desítek esenciálních minerálních látek. Výjimkou nejsou samozřejmě ani články na českém internetu. Jak je to ale doopravdy?
Himalájská sůl je typická svou růžovou barvou
Himalájská sůl je typická svou růžovou barvou
freepik.com
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Nedávná analýza časopisu dTest ukázala, že se od sebe himalájská, kamenná a mořská sůl téměř vůbec neliší co se týče obsahu nečistot, minerálních látek i chloridu sodného. Rozdíly mezi různými typy solí jsou pouze v ceně, která může být až několikanásobně vyšší u himalájské či mořské soli v porovnání s “obyčejnou” kuchyňskou solí. Z důvodu nízkých doporučených dávek soli (pro zdravé dospělé lidi do 6 g/den) totiž není ani ta nejdražší himalájská sůl schopna pokrýt ani zlomek doporučené denní dávky ostatních minerálních látek (např. železa, draslíku nebo vápníku).

Pokud chce výrobce prezentovat nějakou potravinu jako zdroj nějaké minerální látky, musí obsahovat alespoň 15 % DDD. Tento nezávislý test ale ukázal, že nemá smysl spoléhat na jakoukoliv sůl coby zdroj jiných minerálních látek než sodíku a chloru (pozn. kuchyňská sůl = chlorid sodný). „Ani ty nejdražší himálajské soli nedokážou v maximální denní porci pokrýt více než 3,7 % doporučené denní potřeby železa a 1 % vápníku nebo draslíku,” shrnuje zjištění šéfredaktorka časopisu dTest Hana Hoffmannová. 

Co se týče zdravotního hlediska, výrobci a hlavně prodejci těchto solí dokonce občas uvádí klamavá tvrzení, např. že jejich sůl má očistný a detoxikační vliv na organismus. Ve skutečnosti NEEXISTUJÍ žádné vědecké důkazy o tom, že by himalájská sůl měla oproti stolní soli jakékoliv zdravotní benefity. Navíc je tzv. růžová sůl také prodávána ve formě plastových “mlýnků” (solniček), u kterých dochází k poškození plastového mlecího mechanismu a plasty se tak mohou dostávat pomocí této soli do jídla.

A co se týká ekologické perspektivy těchto solí, tak se naopak ukazuje, že díky dovozu mají tyto “exotické” soli mnohem vyšší ekologickou stopu díky dopravě do místa určení často i tisíce kilometrů.
Reklama
Reklama