Putin: Dvacet let cesty odklonu od Západu

Zatímco Boris Johnson posiluje jízdou na kole a zdraví podporuje ovocnou šťávou, Donald Trump ke sportu netíhne, rád si pochutná na hovězím, alkohol nemusí a jak uvádí, spoléhá v dlouhověkosti na svoji genetickou vybavenost. V tomto ohledu je trumfne Vladimir Putin, který je sportovcem každým coulem a působí velice zdravě. Že by toto bylo důvodem jeho dlouhověkosti ve vrcholné politické funkci? Dnes je tomu dvacet let, kdy se Putin dostal do vrcholné funkce. V roce 1999 byl jmenován premiérem.
Vladimir Putin - rekordní štika
Vladimir Putin - rekordní štika
foto youtube RT
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

V té době se zdálo, že bude pokračovat v reformách předchůdce Jelcina a zavádět pořádek v „rozrušené zemi“. „Po dvaceti letech je pevně usazen ve vládcovském křesle a rozhodnut pevně se ho i nadále držet. Napovídají tomu i události posledních dní, kdy opozice v různých městech a zejména v Moskvě nemá nárok,“ tak komentuje dvacetiletí Putina u moci například agentura France Press. K tomu dodává již známé popisky o bývalém agentovi KGB, který získal popularitu navracením Ruska do velmocenské pozice s největší popularitou v zemi po anexi Krymu.

Zřejmě bychom mohli pokračovat v popisech Putinovy slávy, kdy ulovil rekordní štiku (21 kg) v pohoří Sajany nebo rozdával „šajbu“ (góly) coby hokejista, než zaškobrtnul o připravený oslavný rudý kobereček. Leccos z toho je dnes v médiích popsáno.

Zajímavější je pohled domácích ruských médií a expertů, kteří hodnotí Jelcinovo dvacetiletí. Agentura Ria Novosti cituje ruského politologa Sergeje Bespalova ve vysvětlení, proč to byl právě Putin, kdo se dostal k moci, když Jelcin úzkostlivě dbal na vyváženost administrativních - vládních a silových - struktur. Jelcin nedovoloval, aby někdo ze silových struktur překračoval určitou mez. Proto bylo překvapením, když se Putin, šéf SFB a tajemník bezpečností rady, stal premiérem. Na druhou stranu málokdo věřil tomu, že by tehdy poměrně neznámý politik mohl v březnu roku 2000 vyhrát prezidentské volby. Putin však během čtyř měsíců získal na popularitě a hned v prvním kole zvítězil. Jak to bylo možné? Uvedený politolog to vysvětluje několika faktory: „Únava z Jelcina a naopak svěží dojem z Putina. Obklopen kvalitními politickými stratégy. Konec války na severním Kavkazu.“

Nejúspěšnější období Putina. Liberální reformátor?

Jiný politický expert, Konstantin Kalačev, hodnotí první prezidentské období Putina jako neúspěšnější část jeho kariéry a zdůvodňuje to tím, že „dokázal realizovat všechny naděje, které lidé s jeho zvolením předpokládali: sjednotit zemi a nastartovat ekonomiku.“ V té době byly hlavními úkoly prezidenta boj proti separatistickým tendencím, udržování jednoty země a zajištění hospodářského růstu. Kalačev k tomu dodal, že Putin dokázal „oddělit politiku a obchod, vytlačit oligarchy z mocenských struktur. Až do krize v roce 2008 začali lidé lépe žít, země zažila vzestup a hospodářský růst."

Významná je úvaha ruských politologů, kteří zastávají názor, že zatímco v roce 1999 byl úspěch dán politickými stratégy kolem Putina, další vývoj v Rusku byl určován především již jeho osobním rozhodováním.

Politicky se Putin zpočátku jevil jako liberál, ale politolog Kalačev tvrdí, že se Putin pokusil spojit liberální a vlasteneckou – nacionální ideologii. Tomu přitakává politolog Bespalov,  tvrdící, že Putinovou snahou bylo spojit vlastenectví s liberálními ekonomickými názory.

Jiný politolog, Jevgenij Minčenko, dokonce tvrdí, že Putin vstoupil do politiky jako liberální reformátor. Podle něj se snažil realizovat ekonomické projekty, navázat vztahy se Západem a učinit z Ruska část velkého Západu. To se zcela nevydařilo, ale Minčenko to nepovažuje za chybu ruského prezidenta, nýbrž Západu. K tomu dodává: „Předurčilo to zklamání Vladimira Putina, protože smýšlením je orientován na Západ.“

Jak dál

Ruští politologové oslovení agenturou Ria Novosti jsou názoru, že zatímco si zachoval během dvaceti let liberální názory na ekonomiku, tak radikálně změnil svůj politický názor na Západ. Podle politologa Kalačeva se hlava státu domnívala, že dojde k rovnocenným a plnohodnotným vztahům se západními zeměmi. Připomíná slavný Putinův projev v roce 2007 na Mnichovské mírové konferenci, kdy uvedl, že Rusko je zásadně nespokojeno s panujícím nastavením mezinárodního systému a vyzvalo k přehodnocení existující architektury mezinárodních a bezpečnostních vztahů. „Tento model je nefunkční, neboť není a nemůže být postaven na morálně - mravním základu moderní civilizace,“ řekl tehdy Putin. Politolog Kalačev k tomu poznamenal, že v souvislosti s tímto chápáním došlo u Putina i ke změnám v jeho personální politice. „Dříve i nyní se spoléhá na důvěryhodné lidi, a to často na osobnosti z bezpečnostních sil. Zároveň však vidíme, že se obklopuje mladými technokraty," uvádí Konstantin Kalačev.

S touto charakteristikou Vladimira Putina se poslední dobou setkáváme stále častěji, kdy mluví kriticky vůči Západu, a to nejen po stránce politické, ale občas připomíná negativa západního stylu života. Odtud pramení začátek jeho jiné geopolitické orientace a vracení se k historickým základům Ruska.

 

Mirko Radušević

Reklama
Reklama