Ale bohužel již před padesáti lety jsem viděl zdejší zneužívání moci ve prospěch elity, která není elitou národa, ale elitou v rabování přírodního a lidského bohatství země. Tehdy to byly případy těžko rozeznatelné. Nyní jsem však svědkem toho, že převážná většina ve zdejší legislativě a exekutivě se vzájemné osočuje, kdo je víc zkorumpovaný, kdo co víc rozkrádá.
Sedím v domě mého přítele Uriela v limské čtvrti La Molina, který před pětačtyřiceti lety, když jsme se poprvé poznali, začal stavět. Je chladno a padá drobný déšť, zde zvaný garrua. Jeho manželka Mercedes nám proto připravila horký nápoj z rostlin cebada, linasa a „koňského chvostu“ zvaný emoliente. K zakousnutí přinesla tradiční indiánskou „ocopa“, což jsou uvařené brambory zalité chutnou nazelenalou omáčkou ze sýra, arašídů, mléka, papriček rokoto a zelenkavé rostlinky huacatey.
„Každý nově začínající politik,“ povídá Urie, „je do této politické elity přijat, když se chová stejně, protože jeden druhého v tom rozkrádání vlastně toleruje, i když na sebe křičí a vzájemné se osočují.“ Zajímavé je, že díky svobodě slova všechna masmédia o tom široce podávají svědectví. Jenže těm nahoře to vůbec nevadí. Psi štěkají a karavany v rozkrádání kráčí směle dál.
Současný prezident Martín Vizcarra, který tvrdě bojuje proti legislativcům v Kongresu, jež odmítají všechny jeho návrhy zákonů, které by jim uzavřely cesty ke korupci, se rozhodl k nebývalému kroku. Ve svém projevu 18. července k 198. výročí nezávislosti prohlásil, že je z tohoto boje po prvním roce vlády unaven, a proto navrhuje v rámci konstituční reformy nové předčasné volby, i když tím on sám ztratí tři roky svého mandátu. „Je to jediné východisko z této politické krize,“ řekl. „Nos vamos todos,“ dodal, „ať jdeme od válu všichni, mám už toho dost a žádám předčasné volby v roce 2020. Ano, je to jediná cesta, jak korupci, hlavně z Kongresu, vyhnat.“
„Je to přání i všeho lidu, přání demonstrantů,“ prohlásil při projevu, podporován ministrem justice Vicentem Zeballosem a předsedou Rady ministrů Salvadorem del Solarem. Ale opozice fujimoristů křičela slovy Cecila Chacon: „Reformy a parlament se neřídí podle ulice. A když, tak ať jako první jde prezident.“ Deník Uno z 29. července v úvodníku píše o prezidentském puči. V Kongresu však sedí silná většina skupiny fujimoristů a apristů kolem strany Fuerza Populár vedené dětmi bývalého prezidenta Alberta Fujimoriho. Ten před časem dostal 25 let natvrdo. Jeho dcera Keiko, která je šéfkou strany Fuerza Populár, je nyní preventivně ve vězení a synové Kenji, Hiro a Sachie jsou vyšetřováni s korupčním případem Limasa a obchodem s 91 kg kokainu.
Většina komentátorů však projev prezidenta Martína Vizcarry a jeho reformy uznává jako zcela legitimní, odpovídající potřebám a názorům občanů. Vizcarra také v projevu uštěpačně prohlásil, že okamžitě ještě zvýší výstavbu vězení pro zkorumpované politiky, protože ty stávající jsou nyní už přecpané.
Zdá se, že justiční orgány napříč všemu chaosu fungují a prezidenty, starosty, radní a poslance odsuzují „bručet“ do místních šatlav. Trojnásobný prezident Alan Garcia, když ho letos v dubnu vedli do vězení, tak se raději zastřelil.
„Alan je můj vzdálený příbuzný a kamarád z dětství,“ vracím se citací opět k rozhovoru se svým limským přítelem Urielem. Pokračuje ve vyprávění o bývalém prezidentovi Alanu Garciovi: „Oba dva jsme původem z horského městečka Combapata nedaleko Cuzka, kde všichni hovoříme indiánským jazykem kecua. Bydlel jsem od něj ob dva bloky domů, hráli jsme si spolu a jako chudí chlapci jedli „choclo“ – kukuřičné palice vařené ve slané vodě a pokapané pálivým aji. Alan se pak nějak vyšvihl a já se stal obyčejným stavebním inženýrem. Tím běžným inženýrem, protože velké stavby měst, dálnic, mostů, přehrad, letišť, stadionů byly a jsou v rukou mega firem, hlavně zahraničních, jako je neslavně známá brazilská firma Odebrecht. A protože Peru je obrovská země, kde je stále hodně volného prostoru ke stavění, tak je developerství také hlavní cestou ke korupčním skandálům,“ zakončil Uriel.
Ve stavebnictví se točí miliardy, a tak není divu, že si každý, opravdu každý politik na jakékoliv úrovni snaží něco vzít z toho velkého koláče, kde se milióny dolarů jednoduše ztrácejí. Nyní běží boj o dceru Fujimoriho Keiko a čeká se, zda ji kongres propustí nebo ne. Na straně fujimoristů je i jeden z nejvyšších soudců, Pedro Gonzalo Chavarry, který je také vyšetřován z kriminálních činů korupce. A tak jeden chrání druhého. Naopak druhý nejvyšší soudce Raul R. Monteza je na straně prezidenta a korupci žene k zodpovědnosti. Proto také prezident Vizcarra by nejraději rozpustil fujimoristický a aprisický kongres.
I církev se ozvala, když Monsenor Carlos Castillo, arcibiskup Limy, během slavnostního Té Deum v limské katedrále 28. července prohlásil, že všichni Peruánci jsou ze současné nekonečné situace korupčních skandálů politiků znechucení. „Žijeme v temných časech korupce,“ řekl doslova. Jsou zde však i další neúplatní soudci, jako Jose Domingo Perez Gomez, jeden z členů speciálního týmu Lávo Jato. Ten do vězení nahnal některé poslední peruánské prezidenty, starosty a další politiky. To je ten, který se snaží zrušit vliv této brazilské firmy, která v Peru staví řadu let největší stavby a zkorumpovala prezidenty Alberta Fujimoriho (ve vězení), Alejandra Toleda (na útěku v USA), Alana Garciu (zastřelil se při zatýkání, i když někteří tvrdí, že to bylo divadlo a svých 35 miliónů dolarů si užívá někde v Evropě), Ollanta Humalu (seděl ve vězení) a Pabla Kuczynskiho (seděl ve vězení). Jose Domingo Perez Gomez je ten, který i odsoudil Keiko Fujimoriovou na 36 měsíců preventivního vězení za korupci.
Do toho všechno v Peru současně běží další a další bitvy, jako je třeba boj o měděné doly Tia Maria, projekt v údolí Tambo, který navrhla americká těžební firma Southern Peru. Ta je také nechvalně známá ničením životního prostředí. Různými reklamami v novinách a podporou kulturních akci a muzeí se snaží napravovat svou pošramocenou reputaci. Těžba nerostů je v Peru další prostor pro korupci politiků a zároveň pro ničení přírody. Tisícihlavé davy měsíce demonstrují v oblasti dolů v jižním Peru, včetně guvernéra v Arequipe, Elmera Cacerese. „Agro si, Mína No,“ volají hesla a plakáty demonstrantů v celém Peru odsuzující dolování a podporující tradiční zemědělství. Vidím transparenty s demonstranty 28. července na náměstí San Martin v centru Limy. Všichni se obávají zničené přírody, kontaminace půdy, kdy okolí se změní v hromady hlušin a odpadků, tak, jak je to vidět v oblast jiných dolů, třeba v okolí Cerro de Pasco nebo v Amazonii při těžbě nafty.
Samotný boj mezi prezidentem a Kongresem nastal, když mandatář navrhl zrušit imunitu poslanců, aby mohli být stíháni pro delikty z korupce. Poziční strana Fuerza Populár hájí imunitu údajně proto, aby poslanci nemohli být obětí politické pomsty, zatímco prezident její zrušení hájí, že není součástí moderního demokratického státu. Peruánský analytik Carlos Mongue 29. července podpořil prezidenta s tím, že z celé země během posledního roku zaznívá: „Prezidente, zavři zkorumpovaný kongres“. A sám dodává: „... jinak budeš sice dál vládnout, ale na kolenou.“
Zato Fuerza Populár, Apra a jejich spojenci zvaní „aprofujimorista-topos“ v parlamentu prezidenta inzultovali slovem: „Diktátor!“
Političtí korupčníci si už pár let brousí zuby také na prodej státní petrolejářské firmy Petroperu do soukromých rukou. Je to jedna z mála státních firem, která přináší velké zisky. Tuto firmu založil generál a prezident Velasco Alvarado během své vlády vojenské junty 24. července 1969, když zestátnil americkou Internacionál Petroleum Company, filiálku Standard Oil. Prodat státní firmu chce současně i 26. července nově zvolený předseda Kongresu Pedro Olaeche z Accion Republicana. Je to další velké vítězství fujimoristů. Tím je legislativa zcela v rukou mafie, jejímž cílem je i osvobodit Keiko Fujimoriovou. Poslanec Richard Arce ze strany Nuevo Peru prohlásil: „Je to protidemokratický puč v prospěch korupce“.
Místní svobodný tisk odhaduje, že v případě propuštění Keiko z vězení se bude dcera Alberta Fujimoriho tvrdě mstít svým politickým nepřátelům. Bude to konec protikorupčního boje a možná také svoboda projevu bude ohrožena. Její spojenci si rozparcelují bohatství Peru. Napříč tomu jsou obyvatelé příjemní, usměvaví a způsobně stojí v dlouhých frontách na stanicích městské dopravy. Té velmi pomohl dopravní systém Metropolitana, jakýsi metro-bus, v uzavřených betonových drahách protínající Limu od jihu na sever přes centrum s 38 stanicemi deseti linkami. Postavil se za období primátora Luise Castanedy Lossie v letech 2003 - 2010. Překvapilo mne i to, že jsem u Prezidentského paláce už nenašel sochu dobyvatele Francisca Pizarra na vzpínajícím se koni. Primátor ji nechal přestěhovat a vykázat za městské hradby postavené za místokrále Duqueho de la Plata v roce 1687, na nevábné a nedůstojné místo, asi za trest, jak se choval k indiánům. Jinak na každé křižovatce stojí jeden až tři policisté s dalšími tzv. dopravními inspektory, kteří napříč funkčním semaforům odpočítávajícím vteřiny se svítícími obušky a píšťalami popohánějí auta namačkaná hlava nehlava i ve dvanácti proudech. Na každé zastávce je ještě tzv. „orientador“, který cestujícím rádi kudy a kam, inspektor kontrolující provoz autobusu a ti, kteří vám dobíjejí kredit jízdních karet.
Sedíme s přítelem Urielem a s jeho manželkou, přátelsky zvanou Mechita, v jejich domě a raději si místo politiky již vyprávíme jen o jeho dávných předcích, protože pochází z rodu šestého Inky – Inca Roca. Jmenuje se po matce – Chillitupa – a jeho prapředek, náčelník Ambrosio Chillitupa, bojoval se zbraní v ruce. „I nyní bychom měli zvednout zbraně a vyhnat nové kolonizátory, kteří užírají z peruánského bohatství, zatímco ostatní více a více chudnou.“ Jsem z toho velmi smutný a raději odjíždím do amazonské džungle, kde snad tolik korupce ještě nehrozí a doufám v lepší budoucnost celé země Inků.
Autor je etnolog, spisovatel a novinář. V letech 1996 až 2001 byl velvyslancem ČR v Kolumbii a Ekvádoru.
