Mé jméno je Leona, v současné době žiju opět v České republice, přesněji v Jindřichově Hradci. Do CZ jsem se vrátila po dvou letech strávených v Holandsku, o kterém budu následujících pár řádků vyprávět. Předtím, než jsem se rozhodla přesídlit do Holandska, jsem pracovala pro holandskou firmu sídlící v Jindřichově Hradci. Mohlo by se zdát, že jsem do Holandska odešla kvůli práci, ale nebylo tomu tak. Potkala jsem Holanďana, který mi učaroval a můj odchod byl zhruba po roce vztahu na dálku nasnadě.
Z malého městečka v jižních Čechách jsem zamířila do Delftu, univerzitního města ležícím mezi Rotterdamem a Amsterdamem. Nejen studenti se shlukují v Delftu, kterému se přezdívá malý Amsterdam, ale míří tam i cizinci z různých koutů světa. Delftský porcelán, zvaný „delft blauw“, královská rodina pochovaná pod hlavních kostelem, padlý Vilém Oranžský či v minulosti žijící Vermeer… to je jen malý výčet zajímavostí Delftu, města v Jižním Holandsku.
Láska hory přenáší, v mém případě spíš unáší, protože Holandsko je úplná placka. Jiný důvod jsem pro svůj přesun do Netherlandu neměla. V minulosti mne nikdy nenapadlo, že bych zrovna do Holandska zamířila. Ale člověk míní a život mění.
První dojmy jsou první dojmy. Čtyři roky jsem pracovala pod holandským šéfem, o Holandsku jsem toho hodně slyšela a první návštěva mne nikterak nepřekvapila. Snad jen utvrdila v tom, že Holanďani opravdu jezdí všude na kole a že holandské kytky jsou opravdu krásné.
Studovala jsem střední školu v Rakousku, následně germanistiku v Brně a angličtinu používala denně po x let v práci. A právě z toho důvodu bylo pro mne nejtěžší pochopit, proč museli Holanďani spojit tyto dva jazyky a k tomu si upravit výslovnost. To si nemohli vybrat jeden z těchto jazyků? Nakonec to dopadlo tak, že jsem odpovídala na holandštinu anglicky, protože jsem si rozhodla zachovat svou tvář. Ale aspoň pasivní znalost holandštiny si mohu připsat k dobru. A lhala bych, kdybych tvrdila, že jsem za dva roky neřekla holandsky nic. Pár výrazů, jako například shit happens alias poep gebeurt (pup chbeRt), nikdy nezapomenu.
V České republice je úplně normální mít auto. Která rodina nevlastní minimálně jedno? Upřímně jsem si ze začátku myslela, že si přítel dělá srandu z toho, že mne vyzvedne na letišti vlakem. Ale srandu si nedělal. Kolo je top. A ne ledajaké kolo.
Můj největší parťák bylo kolo, které stálo 40 EUR, brzdila jsem dozadu a přehazovačka? Na co?!! Ach, ty růžové gripy na řídítkách a rez pokrývající jeho atletické tělo…. byla to láska na první pohled! A ono, máknout si bez přehazovačky proti větru, a to v posedu stará radová, to není nikdy na škodu!
Nevím, jestli je to českými kořeny nebo mojí náturou… Myslím, že se lidé nerozlišují podle národnosti, ale podle toho, jací jsou. Z mého pohledu si ale dokáží užívat více života, rádi si najdou čas posedět s přáteli, zajít si na oběd či drink. Jsou v globálu družnější, neradi sedí doma a popíjejí pivo, ale jak jsem řekla, asi je to spíš o lidech než o tom, odkud lidi pocházejí.
Soudržnost rodiny v Holandsku ale chybí. Vztahy jsou tam celkově tak trochu povrchní. Možná je to způsobeno i tím, že většina žen jde po třech měsících mateřské do práce a miminko vychovávají vlastně cizí ženy v jeslích. Nebo je to snad rys holandské nátury? Svůj názor si musí vytvořit každý sám.
Jedna z věcí, na kterou nikdy nezapomenu, je gesto, kterým se v Holandsku vyjadřuje, že člověku chutná. V česku to lidé dělají, když neslyší. Otevřenou dlaň přiloží k uchu a poslouchají. Otevřená dlaň u ucha, pohybující se dopředu a dozadu, ale znamená MŇAM. Při návštěvě v Čechách takhle pochválil přítel babičce buchtu a děda na něj koukal a povídá: „on neslyší?“
Teplý oběd a studená večeře? S tímto českých zažitým stereotypem si v Holandsku ani neškrtnete. Oběd je nejčastěji chleba s nějakým odporným majonézovým salátem a večeře je pozdě a teplá. A tím se dostávám k typické holandské postavě. Štíhlé nohy a pupík. Štíhlé nohy versus jízda na kole a břicho následek stereotypu stravování? Možná a možná jsou to jenom geny a pivo.
Místňáci jsou milí, otevření lidé. Cizinci jsou v Holandsku častí, a proto jsem neměla s přijetím nejmenší problém. Jen je důležité dát si pozor na to, že to, co je slíbené, neznamená, že se splní. Holandské ANO je odpověď na vše a rozhodně tím nestvrzují to, že se slíbená věc uskuteční. Je to pro ně slušnost a tím to končí. Občanská povinnost splněna a daný slib zapomenut.
V Nizozemsku již nežiji, jsem zpátky v Jižních Čechách. Ale netroufám si říct na jak dlouho. Domov dělá hlavně to, s kým v dané zemi jste. Já jsem tam byla se svým přítelem a domov jsme si vytvořili. Pro návrat do CZ jsem se rozhodla hlavně kvůli své rodině. Kam mne v budoucnu zavane vítr, to se v teprve ukáže.
Pivo, pláž, písečné duny, bitterballen (masové kuličky, pozn. red.).
Rozmanitost přírody, prostor.
Spousta Čechů si stěžuje na to, jak to v naší republice chodí. Všem, kteří si stěžují, bych ráda řekla to, že je dobré žít někde jinde a pak teprve srovnávat. Nejen bydlení, veškeré poplatky s bydlením spojené, ale hlavně zdravotní pojištění a zdravotní péče samotná, mne v Holandsku upřímně překvapila. Celkově je dražší žít v Holandsku než v CZ, ale když není člověk líný, tak si na vše vydělá, a i něco ušetří. Na to šetření ale pozor, EURO šlo hodně dolů a našetřené peníze se zas tak moc nevyplatí.
Díky za rozhovor!
