Evropa volí své lídry, Donald Trump se připravuje k volební kampani pro své znovuzvolení. Zato jiný světový lídr Vladimir Putin je v klidu, sedí pevně ve svém křesle a mandát mu končí až v roce 2024. Jako by ho netrápila budoucnost.
Právě nad budoucností Ruska se zamýšlí bývalý švédský premiér a ministr zahraničí Carl Bildt, který tvrdí, že tento relativní klid narušuje skutečnost, že stejně se musí pravidelně ruská elita, včetně Putina, zabývat budoucností pro strategické plánování, když se musí připravovat na možné výzvy.
Strategickým prognózováním se v Rusku zabývá Výzkumný ústav pro zahraniční ekonomiku a vztahy Primakova (IMEMO), který vypracovává výhledy až do roku 2035. V tomto ohledu institut stanovil několik zásadních problémů, se kterým se bude Rusko potýkat a tyto závěry Carl Bildt rozebírá.
Jednou z priorit podle institutu je zachování a rozšíření pozice Ruska ve světové hierarchii moci. Dosažení tohoto cíle ale vyžaduje strukturální rekonstrukci ruské ekonomiky. Analytici institutu tvrdí, že bez hlubokých ekonomických reforem a radikálních změn postavení Ruska na mezinárodním poli poklesne. Tyto závěry se shodují se závěry knihy Russia's Crony Capitalism: The Path from Market Economy to Kleptocracy (Ruský kamarádský kapitalismus: Cesta od tržní ekonomiky ke zlodějovládě) od švédského ekonoma Anderse Åslunda.
Na podkladě rozboru ruské ekonomiky se analytici institutu zabývají geostrategickými otázkami. Zmíněný Carl Bildt byl s dalšími bývalými vysokými politiky pozván na rozpravu tzv. Primakovova čtení, kde se analytici a bývalí politici zabývali rovněž prognózami dalšího vývoje. Z tohoto sympózia Bildt přináší určité poznatky, například že ruští analytici zde hovořili o tom, že Rusko musí počítat s „nevyhnutelným dlouhým politickým konfliktem se Západem, který se týká postsovětského prostoru. To se především týká budoucnosti Ukrajiny a dalších sousedních teritorií.“ Usuzují rovněž, že napětí mezi Ruskem a Západem vyústí v orientaci Ruska na Čínu a Východ.
Švédský politik si učiní závěr, že ruští analytici zatím nevidí možné řešení konfliktů, které Rusko iniciovalo ve snaze rozvrátit suverenitu svých bezprostředních sousedů. Podle Bildta se jejich rozbor situace staví k problému pragmaticky, s tím, že „Kreml bude pokračovat v revanšistické politice vůči zahraničí, a to navzdory zjevně negativnímu dopadu agresivního chování na mezinárodní postavení Ruska a jeho domácí ekonomiku. Agrese v Gruzii a na Ukrajině je již historií a v současnosti nemá řešení.“ Orientace na Čínu je podle Bildta důsledkem sankcí. Analýza pracoviště IMEMO ale varuje ruské vedení, že snaha o těsnou spolupráci s Čínou nezajišťuje reálnou perspektivu rozvoje Ruska. Názor analytiků zní: „Spolupráce s Čínou nebo jinými asijsko-pacifistickými zeměmi se nemůže stát pro Rusko strategickou alternativou spolupráce se Západem.“ Analytici institutu jsou přesvědčeni, že Kreml by se měl soustředit na vypracování vlastního způsobu, jak aktivovat spolupráci s Evropou a USA.
Podle Bildta Rusko nejen propáslo šanci modernizace, ale země se zapletla do regionálních konfliktů, které urychlily krizi, do které se Rusko dostalo s mocnostmi, na kterých závisí jeho další vývoj. Evidentně je nutné přiznat, že konflikt s Ukrajinou byl velkou strategickou chybou a hledání solidního řešení je podle Bildta záležitostí přesahující instituci IMEMO. Podle švédského politika je také otázkou, zda Vladimir Putin bere vážně studie vypracované tímto institutem nebo zda je vůbec čte. Z analýz tohoto institutu jasně vyplývá, že zdejší experti kritizují Putinovu zahraniční politiku.
Mirko Radušević