Nejvyšší soud k tomu má výhrady. Vládní návrh z loňska počítá se systémem opt-out (všichni potenciální poškození jsou do žaloby zařazeni automaticky). Může dojít k jejich zneužití? Oslovili jsme právníka Michala Janíka z advokátní kanceláře Holá, Janík, Samek s několika otázkami k tomuto tématu.
Můžete blíže osvětlit pojem hromadná žaloba?
Hromadná žaloba je právní instrument, který v pravém slova smyslu umožňuje neurčité skupině osob s nárokem vyplývajícím z obdobné právní situace vést jediné soudní řízení proti témuž žalovanému.
České právo zatím tento termín nezná a tedy ani neupravuje. Hromadná žaloba je známa zejména z anglosaského právního prostředí, například v USA, kde je známa pod názvem class action ale tuto úpravu obsahuje i například polské právo.
Lze očekávat, že tento institut bude zaveden i do tuzemské právní úpravy?
Ano, ministerstvo spravedlnosti již učinilo řadu kroků směřujících v budoucnu k zavedení hromadných žalob do českého právního řádu. Ministerský návrh zákona o hromadných žalobách byl dán do meziresortního připomínkového řízení, u významné části odborné veřejnosti však přetrvávají rozpaky nad obsahem tohoto návrhu, přestože principiálně lze hromadnou žalobu hodnotit jako užitečný nástroj a tento může zatraktivnit vymahatelnost drobných, tzv. bagatelních pohledávek osob, které by z různých důvodů do sporu jít samy nechtěly.
Jaké nedostatky ministerského návrhu zákona jsou těmito odborníky vytýkány?
V prvé řadě stále nebyla ukončena diskuse nad evropskou právní úpravou tohoto institutu hromadných žalob za účelem přijetí jednotné evropské právní úpravy, a je proto otázkou, zda by nebylo vhodné vyčkat na tuto evropskou verzi, protože případná legislativa EU v oblasti úpravy hromadných žalob zákonitě ovlivní právní úpravu u nás. Právě předkládaný ministerský návrh zákona o hromadných žalobách se snaží „předběhnout“ plánovanou legislativu EU a je tak otázkou, zda se ministerským návrhem nevytváří na poměry Evropské unie originální národní koncept hromadné žaloby, který se bude muset následně uzpůsobovat legislativě Evropské unie.
Ministerský návrh zákona hromadných žalob je postaven na tzv. principu opt-out, tedy odhlašovacím principu. Toto odhlašovací řízení u hromadných žalob má být postaveno na tom, že žalobce bude v příslušném řízení o hromadné žalobě uplatňovat práva předem neuzavřené skupiny osob s obdobnými nároky, aniž by každý jednotlivý člen této skupiny výslovně souhlasil s účastí v této skupině a přestane jím být pouze v případě, když se sám aktivně z této žalující skupiny odhlásí. Oproti tomu přihlašovací princip (opt-in) představuje pravý opak, kdy osoba, která má zájem účastnit se hromadné žaloby, musí sama aktivně takovou vůli projevit a přihlásit se do této skupiny hromadné žaloby. Toto přihlašovací řízení bude podle ministerského návrhu vedeno jen výjimečně, a to tehdy, pokud nebudou splněny podmínky pro vedení odhlašovacího řízení. Mně osobně se jeví režim opt-in, tedy řízení založené na přihlašovacím režimu, jako logičtější, kdy by každý žalobce mohl sám aktivně rozhodnout, zda do sporu o hromadné žalobě vstoupí či nikoliv.
Pokud je tedy ministerským návrhem preferován odhlašovací princip, povede to k tomu, že v soudním řízení budou projednávány abstraktní nároky pouze v přibližné výši náležející osobám, které o to ani nebudou mít zájem anebo se o hromadné žalobě ani nedozvědí, přesto budu součástí skupiny. Tím dojde k umělému navyšování počtu žalobců i celkové výše nároků, což by mohly některé skupiny či jedinci zneužít např. v konkurenčním boji. Zatím také není jasno, co se stane, pokud se žalovaný ocitne v insolvenci a jak se budou žalobci z hromadné žaloby ucházet o své pohledávky v insolvenčním řízení.
Naše justiční soustava také není personálně, patrně i technicky a odborně připravena na tento nový institut, a tak i z tohoto pohledu bude cesta k implementaci hromadné žaloby v konečné podobě do našeho právního řádu ještě náročná.
Romana Navarová