Stovky tisíc zaplaťte hned, nebo vám obstavíme majetek. Finanční úřady posílají české lodníky pracující v Nizozemsku do kolen

Naše reportáže o finančních problémech lodníků pracujících v Nizozemsku (odkazy na konci tohoto článku) vyvolaly velkou vlnu pozdvižení. Dokonce se nám ozvala řada z vás, kterých se problémy vzniklé zapomenutým daňovým zákonem z roku 1974 také týkají. Některé z příběhů jsme se proto vydali natočit.
Byl dosažen limit pro přehrávání

Litujeme, ale na vašem účtu je přehráváno příliš mnoho videí zároveň. Pokud chcete pokračovat v přehrávání na tomto zařízení, prosím, ukončete přehrávání na jiných zařízeních. Více o limitech přehrávání videí na účtech s předplatným najdete na adrese https://ipri.ma/faqbr

Čeští lodníci v Nizozemsku 3 - HLP

reklama

Ministerstvo financí prý nedrží svůj slib

Petr Bezvoda pracuje jako kapitán lodi v Nizozemsku. Na dlouholetém opomínání daňového zákona, který vyústil až v současnou situaci, mají podle něho kromě šífařů stejný podíl i obě země - tedy Česká republika a Nizozemsko.  Když už ale oba státy svalují odpovědnost jen na samotné lodníky, měly by podle jeho slov alespoň počkat, až se šífařům vrátí peníze zaplacené v Nizozemsku, aby on i jeho kolegové byli schopni zaplatit daně u nás. O možnosti posečkání s doplatkem daní české Ministerstvo financí informovalo už dříve, podle Bezvody ale tento slib neplní: „Ministerstvo financí slíbilo, že s vybíráním daně posečká, což nesplnilo. A dějí se věci, že se daň vybírá dvakrát. Jednou je zaplacená v Nizozemí, jednou je zaplacená v Čechách.“

A právě neplnění tohoto slibu ze strany české finanční správy zapříčinilo, že spousta lodníků se dostala do neřešitelné situace. Daně zaplacené za poslední tři roky v Nizozemsku se jim ještě nevrátily, české finanční úřady už ale částky - často v řádech několika stovek tisíc korun - vyžadují zaplatit ihned.

Paradoxně proto vzniká situace, které měl zákon o dvojím zdanění z roku 1974 zabraňovat. Na to poukazuje také kapitán nizozemské lodě Jaroslav Straka: „Na donucení finančního úřadu jsem daně momentálně zaplatil dvakrát. Jednou už v Holandsku a minulý měsíc jsem byl daně zaplatit na českém finančním úřadu. Takže to, čemu měl ten zákon zamezit, se vlastně stalo skutečností.“

Stát peníze požaduje nemilosrdně po všech

Zdaleka ne všichni lodníci ovšem měli naspořeno dostatek peněž tak jako pan Jaroslav. A vzhledem k tomu, že banky lidem formálně dlužícím několik stovek tisíc na daních nechtějí poskytovat půjčky, se tito lodníci dostali až na úplné dno. Nemají teď kde sehnat peníze na zaplacení dluhů, a proto jim finanční úřady obstavují veškerý majetek. Ten jim v případě nezaplacení nekompromisně zabaví.

Jedním z lodníků v této situaci je například Jaroslav Krejza. Tomu sice úřady jako jednomu z mála šífařů povolili splátkový kalendář z důvodu vážné nemoci jeho ženy, nicméně měsíční částky jsou tak vysoké, že jsou pro rodinu s dětmi prakticky neúnosné. „Jednou nezaplatím stanovenou částku, kterou měsíčně musím splácet, a může se stát, že budu mít doma exekutora,“ popisuje svoje obavy Krejza.

To, že finanční úřady postupují vůči rodinám lodníků bez jakékoli empatie, dokládá i případ ovdovělé ženy, jejíž manžel pracující jako lodník v roce 2013 v zaměstnání zemřel. I jí přišly domů dopisy s příkazem doplatit daně - a to dokonce i za roky 2014 a 2015. Totožnost ženy redakce zná, na kameru ovšem z pochopitelných důvodů vypovídat odmítla.

Tvrdý postup při výběru peněz může být nerentabilní

Dalším problémem je prudký nárůst nezaměstnanosti mezi šífaři. Těm se na nizozemských lodích vinou nejasných daňových zákonů nevyplatí zůstávat. Ti pohotovější si stihli včas zajistit místo u společností registrovaných v jiných státech, protože ty zmíněnému zákonu mezi Nizozemskem a Českou republikou nepodléhají. Problém ovšem je, že Nizozemsko je lodní velmocí, která zajišťuje zhruba tři čtvrtiny veškeré lodní dopravy. Míst u společností z jiných zemí proto není dostatek pro všechny. Podle lodníka Lukáše Starky tak zbývají jen dvě možnosti: „Buď ten člověk musí zůstat tam za těch nevýhodných podmínek, které pro něj jsou, nebo půjde na úřad práce a tím pádem bude zatěžovat systém České republiky. My ten sociální systém nezatěžujeme, protože sem vozíme peníze a prakticky nic po státu nechceme.“

Jaroslav Straka k problému nechtěného zatěžování sociálního systému naší země dodal, že podle nizozemských úřadů se problém s daněmi týká necelých dvou tisícovek lidí. S připočtením rodinných příslušníků by tak mohlo být existenčně ohroženo odhadem šest až sedm tisíc lidí. „Představte si městečko se sedmi tisíci osobami, kterým vezmete finance a uvrhnete je do dluhů. To už je docela velká porce - ti lidé se dostanou do finanční tísně a nebudou ani nakupovat,“ vylíčil rozsah a závažnost problému Straka.

Ministerstvo tak sice podle lodníků opticky naplní během krátké doby státní kasu, ale bude to za cenu ztráty ekonomické samostatnosti až několika tisíců lidí. Ti podle Lukáše Starky ve chvíli, kdy se stanou existenčně závislí, budou peníze od státu paradoxně požadovat zpět ve formě dávek „To, co teď vyberou, tak bychom z toho státu dostali zpět na různých dávkách, na které máme nárok.“ Jediným výsledkem by tak podle Starky bylo to, že stát docílí zadlužení a ztráty hospodářské nezávislosti několika stovek až tisíců lidí.

reklama

reklama