Streetworkeři pracují za méně než 20 tisíc korun měsíčně. S dětmi řeší nejen šikanu, ale i dluhy a sebepoškozování

Přestože s dětmi a mladistvými řeší nejen šikanu, ale například i dluhy nebo sebepoškozování, jejich plat se měsíčně pohybuje kolem dvaceti tisíc korun. Navíc jim chybí i podpora od nejvyšších politických činitelů a terénní pracovníci tak dle svých slov neustále musí někomu dokazovat, že nejsou pijavice. Řešením by podle České asociace streetwork mohlo být, kdyby do preventivní práce plynul pevně stanovený podíl rozdělovaných financí.
Streetworker nesbírá jen jehly. Terénní pracovníci se starají i o ohrožené děti na ulici
Streetworker nesbírá jen jehly. Terénní pracovníci se starají i o ohrožené děti na ulici
Pixabay.com/rebcenter-moscow
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

V současné době v Česku nízkoprahové a terénní programy poskytuje okolo šesti stovek zařízení. Jejich pracovníci musí podle zákona o sociálních službách splňovat přísné kvalifikační požadavky. Více jak polovina streetworkerů sdružených pod asociací má vysokoškolské vzdělání v oborech jako sociální práce, sociální pedagogika nebo psychologie.

„Dost často se mě lidi ptají, co vlastně dělám. Pro mě je streetworker největší znalec lokality, takže já vím, kde se v mém terénu pohybují mladí lidé. Další věc, co dělá tereňáka tereňákem je to, že musí být profesionální seznamovač což znamená, že umí nejen přijít a seznámit se, ale i zaujmout tak, aby se s ním ti mladí chtěli setkat znova. Pro mě to znamená, že musím například vědět, jak skončil poslední zápas Komety,“ uvedla streetworkerka z Brna Zuzka Šťastná.

Do nízkoprahových služeb se pak mohou dostávat i témata, které by se za normálních situací řešili odborníci. „Kapacita těchto služeb a dostupnost je naprosto nedostatečná. Pracujeme tak se širokými tématy. V posledních letech se nám tam ale čím dál častěji objevují záležitosti jako je problematika sebepoškozování nebo doprovázení mladých lidí, kteří jsou v dlouhodobé ambulantní psychiatrické péči,“ upřesnil Petr Hamapacher z liberecké organizace Maják.

Německý streetworker Stefan Schützler

Odborník na radikály: Nezměníme jejich způsob života, ale aspoň nejsou nebezpeční

Streetworkerka: Subkultury u mladých už neexistují

Velkým tématem je pro ně i práce s pachateli trestné činnosti, ať už jde o děti v péči kurátorské služby nebo i trestně stíhané mladistvé v péči probační služby. V Plzni zase nejvíce bojují s fenoménem mladých dlužníků. „Jejich startovací čára je s pěti pokutami z doby, kdy jim bylo dvanácti, což znamená, že v jejich šestnácti letech jsou to částky kolem 80 tisíc korun,“ upřesnila Petra Káčerková z organizace Ponton.

Navíc podle streetworkerky Zuzky se mezi mladými stále více vytrácí jejich jedinečnost. „Poslední dva roky pozoruji trend, že subkultury neexistují. To, čím jsme se dřív odlišovali, například že někdo chodil jako punkáč, někdo jako hiphoper, tak teď už to vůbec není. Všichni jedou v jednom mainstreamu a v té stejnosti je pro ně mnohem složitější najít si to své místo,“ popsala.

Každý streetworker tak musí neustále doplňovat vzdělání, a také musí být velice odolný. Za svou práci ale dostávají v průměru 20 tisíc korun měsíčně. „Člověk na pozici streetworkera nastupuje v průměru za 17 500 korun, což je opravdu směšné ohodnocení. Setkáváme se s nedostatkem lidí a jejich velkou fluktuací. Pokud se platy nezvýší, tak se obávám, že nebudeme mít téměř nikoho, kdo tuto práci bude chtít dělat,“ varuje ředitelka České asociace streetwork Martina Zikmundová.

Streetworker nesbírá jen jehly. Terénní pracovníci se starají i o ohrožené děti na ulici

Streetworker nesbírá jen jehly. Terénní pracovníci se starají i o ohrožené děti na ulici

Terénní pracovník: Všem musíme dokazovat, že nejsme pijavice

Podle ní tak často lidé, kteří už mohou vykonávat svou práci nejlépe, odcházejí do jiných oborů například i proto, že už chtějí založit rodinu a potřebují k tomu mít určitou finanční stabilitu. Momentálně totiž všechny neziskové organizace v oblasti sociálních služeb, pod které streetworkeři spadají, mají jasné financování pouze na dobu jednoho roku. „Stát si nakupuje služby, které sám nepokryje. Jsou potřebné a nutné. Bylo by fér, kdyby organizace financování znaly na několik let dopředu, aby mohly i strategicky plánovat. Je to nefér i vůči pracovníkům, kteří chtějí žít běžným životem a mít rodiny,“ upřesnila Zikmundová.

Řešením by podle nich mohlo být, kdyby do preventivní práce plynul pevně stanovený podíl rozdělovaných financí. Pomohlo by také větší uznání práce neziskových organizací, které služby poskytují, od politiků i společnosti. „Uznání chybí. Politici nás házejí do jednoho pytle se zkorumpovanými fotbalovými organizacemi. Dobrovolně jsme se přitom rozhodli, že nechceme, aby se děti poflakovaly po ulicích, aby se venku váleli závislí na drogách. Stále musíme někomu dokazovat, že nejsme pijavice,“ uzavřel Petr Košek z pražské organizace Neposeda.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama