Sůl nad zlato. Proč Češi jako jediní neinvestují do žlutého kovu?

I když doba zakopávání pokladů už minula, státy po celém světě stále nakupují zlato ve velkém. Jediný, kdo v tomto ohledu zaostává, je ČR. Česká národní banka jde proti proudu a naopak se svého pokladu stále zbavuje. Ke konci roku 2018 představovalo zlato 0,2 procenta celkových devizových rezerv ČNB, konktrétně se jednalo o 8,8 tuny zlata. Jde o promyšlenou strategii, nebo jsme pouze zaspali?
zlato
zlato
archiv a pixabay.com
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Zlato bylo v bankách původně uloženo jako zlatý standard, garantující hodnotu státem vydávaného oběživa. Po druhé světové válce začal postupně klesat význam zlata jako devizy (peněžní prostředek v cizí měně v bezhotovostní podobě) a postupně tuto funkci přestalo plnit úplně.  

„Centrální banky došly k názoru, že zlato nenese, na rozdíl od jiných měn, žádný úrok a začaly se ho zbavovat. To bylo období, kdy se prodával český poklad, což docela pobouřilo veřejnost, protože ČNB společně s ostatními bankami měly pocit, že jim zlato nevydělává a nic jim to nepřináší,“ říká ekonomka Markéta Šichtařová o období, kdy ČNB v roce 1998 české zlato společně s velkou částí ostatních zlatých devizových rezerv prodala. Důvodem podle ČNB bylo, že „objem zlata v devizových rezervách ČNB neodpovídal účelu držení devizových rezerv a historický výnos z investování zlata zaostával nad výnosy jiných investic.“

Pak se ale vše změnilo a zlato začalo být zase v módě. „Došlo k výraznému a celkovému snížení úrokových sazeb na celém světě. Najednou nemělo cenu hrát si na to, že nějaký dolar nebo euro nese větší úrok než zlato. Bylo to všechno úročeno tak mizerně, že najednou nezáleželo na tom, jakou držíte měnu. Navíc cena zlata začala znovu výrazně růst. A tak v roce 2013 došlo k renesanci zlata. Žlutý kov začal být pro centrální banky zase zajímavý. Než aby spekulovaly, která z měn posílí nebo oslabí, tak je pro ně příjemnější zlato držet. Dá předpokládat, že dlouhodobě půjde cena zlata nahoru. Sice pomalu, ale půjde,“ komentuje Šichtařová. S tím také počítá například Polsko, které jen za rok 2018 nakoupilo 26 tun zlata. Se svojí téměř stotřicetitunovou kupou zlata má teď náš severní soused bezpečnou devizovou rezervu.   

Ve srovnání zlata v rezervách ČR vs. Německo, Polsko, Rakousko, Slovensko
ČR vs. Německo – 1 : 410,94
ČR vs. Polsko – 1 : 27,89
ČR vs. Rakousko – 1 : 34,5
ČR vs. Slovensko – 1 : 3,87

Zdroj: zlataky.cz

Proč ČNB nedělá to, co ostatní? Podle Markéty Šichtařové to není úplně jasné: „Já bych taky byla příznivcem toho, aby ČNB taky držela část rezerv ve zlatě, protože si myslím, že zlato může ještě posílit. Je ale možné, že se centrální banka domnívá, že ještě nenastal ten správný okamžik. Pokud by tohle byl ten důvod, tak se nedá nic moc namítnout.“

Podle ČNB není držení velkého množství zlata tak výhodné, jak by se mohlo zdát. „Podstatou devizových rezerv je, že se mohou kdykoli koupit nebo prodat, ale zlato není dostatečně likvidní, tzn. těžko se prodává. Navíc jsou s jeho držbou spojené vysoké náklady,“ komentuje Petra Vodstrčilová, mluvčí ČNB.

 

graf struktury devizových rezerv ČNB
Autor: ČNB graf struktury devizových rezerv ČNB

Je tedy otázkou, zda ČNB dodržuje předem stanovenou dlouhodobou strategii, nebo jednoduše zaspala. Šichtařová k tomu říká: „Pokud by šlo o zaspání, tak si nemyslím, že by to bylo úplně rozumné. Pochopila bych ale, kdyby šlo o nějakou dlouhodobou strategii, kde se jedná spíš o načasování, aby bylo zlato koupeno ve správný okamžik.“  

Centrální banka ovšem logicky nechce své záměry sdělovat veřejně: „ČNB neoznamuje dopředu své konkrétní záměry ohledně struktury rezerv. Obecně lze pouze říci, že za příhodných podmínek se může ČNB rozhodnout investovat devizové rezervy do různých finančních aktiv, a tedy i do investičního zlata.“   

Historie českých zlatých rezerv, zdroj: ČNB

České bankovní zlato má počátek na konci první světové války, kdy vláda rozhodla o vytvoření rezervy, která bude krýt domácí oběživo. Tato rezerva byla tvořena zlatem z Rakouska-Uherska a z dobrovolných darů nebo půjček. Postupně se zásoby zvyšovaly a v roce 1938 už tvořily cca 96 tun. Vzhledem k hrozbě blížící se války byla jen malá část zlata uložena přímo v Praze. Většina byla v různých zahraničních bankách, zejména v Británii a ve Švýcarsku. Během druhé světové války ztratil náš stát skoro polovinu svého pokladu.  Poté, co jsme po válce zažádali o vrácení válečného zlata, podařilo se mu nakonec získat zpátky i druhou půlku.

V roce 1998 ČNB toto zlato společně s velkou částí ostatních zlatých devizových rezerv prodala. Důvodem podle ČNB bylo, že objem zlata v devizových rezervách ČNB neodpovídal účelu držení devizových rezerv a historický výnos z investování zlata zaostával nad výnosy jiných investic. Ze 70 tun, které nám zůstaly po rozdělení Československa, jich bylo prodáno 56.

Reklama
Reklama