Tento svět není pro chudé. (O tom, co se měli dozvědět účastníci fóra v Davosu)

Jedno procento obyvatel Země je bohatší než všichni ostatní pozemšťané dohromady. Víc jak tři miliardy chuďasů musí vyjít s necelými dvěma a půl dolary denně a půldruhé miliardy bídníků jen s dolarem a dvacet pěti centy.
Chudoba v Africe - foto Cahill Oxfam
Chudoba v Africe - foto Cahill Oxfam
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Představte si, že se ráno probudíte a řeknete si, „to je ale krásný den, zase jsem o dvě a půl miliardy bohatší.“

My o tom můžeme jen snít, ale pro 2 208 miliardářů je to všední skutečnost. Kulička, kterou před sebou valí 26 největších chrobáků, promiňte, miliardářů dosáhla loni astronomické částky 1.4 bilionů - stejně tolik jako všechny majetečky 3.8 bilionů těch nejchudších dohromady (bilion je číslo s devíti nulami) .

Moc a privilegia způsobují, že vládnoucí řád je pokřivený ve prospěch bohatých na úkor chudých a že propast příjmů se neustále rozšiřuje a prohlubuje. Majetek dvaašedesáti nejbohatších lidí se zvýšil od roku 2005 během následujících pěti let o 45 procent, čili vzrostl z 524 miliard dolarů na téměř dvojnásobek. Průměrný roční příjem dolních deseti procent pozemšťanů v posledních dvaceti pěti letech narostl pouze o tři dolary a denní příjem o necelý jeden cent za rok. Přitom objem světové ekonomiky se během posledních třech desetiletí zdvojnásobil a v roce 2014 činil 78 trilionů dolarů.

Většina chrobáků, abychom zůstali u metafory  bratrů Josefa a Karla Čapkových  z jejich alegorické hry Ze života hmyzu, jsou Američané.  Jeff Bezos z Amazonu, Bill Gates z Microsoftu, Mark Zuckeberg z Facebooku a WarrenBuffett, investiční magnát, společně tlačí kuličku v hodnotě 357 miliard dolarů.

Všechny tyto šokující, někdo by řekl skandální skutečnosti, jsou uvedeny ve zprávě Oxfamu*, která byla v pondělí přeložena veřejnosti v Davosu, velmi případném místě a v případný čas. V tom ultra drahém švýcarském středisku se tento týden schází elita bohatých a mocných z celého světa, samozvaných vládců planety, ke svému každoročnímu potlachu, sezvaného ženevskou organizací Světové ekonomické fórum (WEF).  Mají se radit o tom, co dělat aby globální ekonomika šlapala jako Rolexy. Ze zprávy Oxfamu mohou čerpat cenné poznatky o tom, jak  současná ekonomika skutečně vypadá a získat  podněty, k tomu, aby šlapala také pro miliardy vyděděnců, KDYBY BYLA POLITICKÁ VŮLE. Píši tuto podmínku tučně a tiskacími písmeny proto, že na ní záleží vše.

Oxfam doporučuje, aby vlády  všemi prostředky bránily šizuňkům ukrývat peníze v daňových rájích. V této spojitosti si jeho ekonomové dopřáli potěšení dloubnout do účastníků davoského fóra, které se často staví do role arbitra ctnosti. Prošetřovali 200 velkých společností, mezi nimiž je řada přispívajících členů WEF, a ve zprávě hlásí, že 180 z nich má finanční útočiště v některém daňovém ráji. Bingo.

Únik daní je globální a systematický. Je jako krvotok,  oslabující národní organismus, jak v bohatých, tak chudých státech. V  pochybných bankách chráněných ziskuchtivými státy a ostrovy ukrývají největší chrobáci 7,600.000.000.000.000 dolarů. To je víc než dělá souhrnný hrubý národní produkt Velké Británie a Německa.

Téměř třetina afrického bohatství – víc jak 500 miliard dolarů - se nachází v daňovém útočišti. Neplatiči daní okrádají Africké národy o 14 miliard dolarů ročně. Tato částka by stačila na úhradu zdravotní péče, jež by mohla zachránit život 4 milionům dětí a zaplatit dostatek učitelů, aby každé africké dítě mohlo dostat základní vzdělání.

Obhájci stávajícího řádu tvrdí, že řeči o nerovnosti pramení ze závisti, protože extrémní chudoba ve světě se od druhé poloviny minulého století snížila na polovinu. To je pravda, jenže zapomínají dodat, k tomu došlo především v Číně, jejíž fenomenální hospodářský vzestup na místo největší ekonomiky světa je jedním z hlavních předmětů rozhovorů v Davosu.

Odtud slyšíme obvyklé připomínky, že v totalitární společnosti lze národní hospodářství řídit na povel, ale v demokratické nikoli. Model „socialismu s čínskou specifikou“ prý  není ve svobodných zemích mravně a eticky přijatelný. Dobrá, ale v tom případě co kromě řečí o nezcizitelných lidských právech mohou západní demokracie nabídnout jako výhledový program svým chuďasům a bídníkům? Genderovou rovnost a LBGT?

Oxfam vyzývá vlády, aby pomohly a přemohly překonat  světovou krizi nerovnosti příjmů a překlenuly  sociální propast. Tyto základní požadavky na systémovou změnu zazněly před třemi měsíci na pařížském Champs d‘ Elysée. Dodnes zaznívají na po celé Francii z úst statisíců ekonomických vyděděnců ve žlutých vestách a nacházejí rostoucí odezvu po celé Evropě. Je to protestní hnutí občanské neposlušnosti, které vyrůstá ze stejných kořenů a má slibnou budoucnost.

Výzva neobsahuje všelék, ale ukazuje směr, kterým se dát. Vytyčuje šest priorit, šest kroků, které je nutno učinit, aby tento svět nebyl jen pro bohaté.

Platit dělníkům mzdu, z níž se dá žít, nikoli mzdu, která není ani k životu, ani k smrti, a rozdíl pokrýt  z bonusů, udělovaných ředitelům, členům správních rad a jiným lidem, kteří se vezou za vozem.

Podporovat mzdovou a genderovou rovnoprávnost žen na pracovišti.

Udržovat vliv mocných elit pod kontrolou mezi jiným tím, že lobbyisté budou zákonem přinuceni se registrovat, že koncerny budou muset oddělit podnikové výdaje od příspěvků stranám, a že politikům se zavřou otáčecí dveře z vládních funkcí do businessu.

Zavést férový systém daní. To znamená zdanit víc kapitál než práci a zavést národní daň z majetku.

Snížit nerovnost příjmů zvýšením veřejných výdajů zejména ve zdravotnictví a školství. V těchto dvou oblastech se vlády mají vystříhat zavádění nevyzkoušených a neúčinných tržních reforem.

Vytvořit jednotnou frontu na světové úrovni v boji proti daňovým rájům. Oxfam to považuje za prioritu všech priorit.

Nerovné rozdělení bohatství, které lidské ruce a mozky vytvořily, nemá ekonomický smysl, tím méně morální a mravní. Oxfam věří, že je možné najít jiné, spravedlivější hospodářské uspořádání, v němž zájmy většiny zaujmou první místo.

„Svět, kde bude slušně placená práce pro všechny,“ uzavírá optimisticky zpráva, kterou redigoval známý francouzský ekonom Thomas Piketty.**

„Svět, kde muži a ženy jsou si rovni, kde lidé budou číst o daňových rájích v dějepisných knihách, kde ti nejbohatší budou přispívat férovým dílem na podpoře společnosti, z níž každý bude mít užitek.“

Amen.

*OXFAM je významná mezinárodní charitativní organizace, která pod hlavičkou Oxfam International sdružuje 13 národních organizací zaměřených na odstranění chudoby a nespravedlnosti ve světě (Wikipedide).

**Autor novodobé ekonomické bible Kapitál v jednadvacátém  století (Capital in the Twenty-First Century) která by měla být povinnou četbou pro politiky, ekonomy, sociology a novináře.

  Jan Vítek, český novinář žijící ve Švýcarsku

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama