Jeho klinika má kapacitu 600 lůžek, je státní, poskytuje léčbu zdarma a svážejí do ní také děti s nádorovými a onkologickými onemocněními z celé Sýrie. „Případů různých typů rakoviny u dětí bohužel přibývá a může za to válka, která znečišťuje životní prostředí, používání nekvalitních pohonných hmot zase otravuje vzduch. Situaci ještě víc komplikuje, že nemáme léky z Evropy. Ani ty nejzákladnější. Ty evropské jsou kvalitní, ale jejich cena je pro nás nedostupná, tím spíš, že sankce tvrdě blokují mezinárodní obchodní transakce. Musíme proto brát levnější náhražky z Íránu, Indie nebo třeba Ruska. Nejsou ale stejně dobré, jako léky evropské, a tak na ně děti při léčbě i reagují hůř, než tomu bývalo před válkou…“
Doktor Mekín je v regionu vyhlášený chirurg a míval prosperující vlastní praxi. Jezdí operovat i do sousedních zemí a když před dvěma měsíci dostal nabídku šéfovat dětské nemocnici, vzdal se lukrativní smlouvy v Kuvajtu. Z jeho pohledu je to přirozená vlastenecká povinnost. „Válka nám vzala i nejlepší lékaře,“ připomíná s tím, že on už „dům i auto má a nyní chce Sýrii něco vrátit“. Podle některých odhadů až 70 procent všech syrských doktorů před konfliktem uprchlo do zahraničí, další pak narukovali do armády. „Jistě, ve válce se naučí být skvělými lékaři, kteří si musejí poradit v kritických situacích a s málem. Ale to my už v nemocnici umíme také, třeba když vypadne elektřina, zrovna, když jste na operačním sále...“
Ve výsledku tak „velí“ převážně ženskému kolektivu asi 200 lékařek a sester, přičemž stát na kompletní provoz nemocnice každý rok vynakládá v přepočtu asi osm milionů dolarů. Jaká je úspěšnost léčby? Unaveně se usměje: „Před válkou to bylo samozřejmě lepší.“
Tereza Spencerová, Damašek
Fotografie z Dětské nemocnice v Damašku
