Byl to den jako každý jiný. János, bydlel ve městě Érd společně se svou ženou, každý den jezdil za prací do Budapešti. Krátce po sedmé hodině ranní jako vždy nastoupil v hlavním městě Maďarska na tramvaj číslo 17, která ho měla dovést až do práce. Ale už nedovezla.
Pravděpodobně chvíli po nástupu do tramvaje dostal muž infarkt. Že sním není něco v pořádku, si ale ostatní cestující všimli až ve dvě odpoledne. Řidič po upozornění pasažérů zavolal záchrannou službu, doktor už konstatoval jen smrt. Fakt, že muž zemřel těsně po nástupu do tramvaje, potvrzuje i sdělení jeho ženy, která uvedla, že její manžel měl vystoupit už na druhé zastávce.
Vdově nejprve nebylo jasné, jak je možné, že si řidič tramvaje mrtvého muže nevšiml na končené zastávce, ale vedení budapešťského dopravního podniku to objasnilo. Konečná linka tramvaje číslo 17 je totiž řešena tak, že jedni cestující vystoupí, ale noví okamžitě do tramvaje nastoupí. Nelze se tedy divit, že řidič mrtvého muže nezpozoroval.
