Politico hodnotí následovně: Prezident USA Donald Trump po celé týdny bagatelizoval na veřejnosti riziko, kterým koronaviry ohrožují lidské zdraví, a nakonec obvinil Čínu, když mluvil o „čínském viru“. Ale svůj díl odpovědnosti za pandemii měla podle Trumpa i EU, demokraté a také média. To vše podtrhuje Trumpovu „narcistickou“ povahu a nevědomost. Za jiné situace by se svět obrátil k USA jako k vůdčí zemi, ale nyní všichni chápou, že „America First“ znamená zdvižený prostředníček zbytku světa.
Hodnotitelé světových lídrů píší o Borisi Johnsonovi jako o „spřátelené duši“ Trumpa, svým chováním jsou si podobní. Koronaviry nezajímal brexit ani pasová kontrola v Doveru a Johnosonův vztah k pandemii byl rozporuplný. I když se snažil napodobovat rétoriku Winstona Churchila z druhé světové války, nemohl tím přesto zakrýt, že uvnitř své duše je klaun.
Politico se pozitivně staví k francouzskému prezidentovi Emmanuelu Macronovi, který v sobě hledá de Gaulla nebo Napoleona, když z něj vyzařuje autorita a vážnost. Kladně je hodnoceno Macronovo rozhodnutí omezení pohybu občanů za drastických podmínek i dočasné zastavení kontroverzní reformy penzijního systému. Zejména Francouzi ocenili, že stát podpoří francouzské podniky, „ať už to stojí cokoli“.
Angela Merkelová hraje samu sebe a uměřenost ukázala ve svém projevu k národu, kdy na rozdíl od bojovnosti Macrona nebo Johnsona skromně vzkázala: „Dobře se postarejte o sebe a své blízké.“ Její důstojnost a přinášení rozhodných řešení založených na důkazech ji vrátily opět obraz evropského lídra. Prokázala překvapivou připravenost, když se v tak dramatické situaci dokázala vzdát vyrovnaného rozpočtu. Koronavirus tak dodal Merkelové opět politickou sílu ve chvíli, kdy se zdálo, že je na jejím konci.
Za nejneočekávanější hvězdu koronovirové krize považuje Politico italského premiéra Giuseppa Conteho. Jeho klidné řízení zadlužené země ukázalo, že Mussolini lhal, když o Italech prohlásil, že „jim není těžké vládnout, ale je to zbytečné.“ Conte podnikl odvážné kroky, když uvalil na obyvatele přísnou karanténu, a to v době, kdy mnozí Evropané tento krok považovali za přehnanou reakci. Vyvolával náladu národní solidarity a sliboval, že stát se o lidi postará. Naléhal na ně, aby přijali dočasné oběti za svobodu pohybu. „Udělejme to společně,“ řekl v televizi premiér Conte.
Ze Střední Evropy se Politico zaměřilo na Viktora Orbána. Maďarsko a stejně i Polsko předvídatelně a vzdorovitě zavřely hranice s ostatními zeměmi EU. Způsobily tak dlouhé fronty, ve kterých uvízly tisíce Evropanů, kteří se ocitli v transitu. Orbán nyní využívá situace, aby si zametl cestu k co nejdelšímu vládnutí.
Podle příkladu serveru Politico můžeme hodnotit i chování premiéra Andreje Babiše. Vidíme shodu s mnohými evropskými politiky. V jeho reakci na pandemii vidíme kus z Johnsona a na druhé straně kus Macrona, a to zejména ve chvíli, kdy jeho ministryně Schillerová zrušila na určitý čas EET a podnikatelé nebudou muset platit zálohy sociálního a zdravotního pojištění.
