Turecko vyhrožuje Evropě: Do půl roku vás proud emigrantů smete z povrchu. Důvody hrozby?

Zahraniční politika Turecka se již delší dobu mění a svět si láme hlavu nad příčinami změn. Jasné je, že za vším stojí turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan.

Jestliže delší dobu sledujete Edoğanovy projevy a rozhodnutí, můžete pomalu a jistě skládat mozaiku, ze které vznikne obraz s důvody, proč Turecko touží nejen po ruském raketovém systému S 400 a staví se proti USA. Jedná se o natolik závažné rozhodnutí, které může ovlivnit nejen obranný systém země, ale i celou tureckou ekonomiku. Je jasné, že vše je dáno Erdoğanem, který pevně třímá otěže tureckého systému, státními institucemi a bezpečnostní politikou.

Lze pozorovat, že Erdoğanova politika se začala měnit v souvislosti s válkou v Sýrii ve spojitosti s válečnými operacemi s kurdskými silami a likvidací Islámského státu. Tehdy pro Turecko vyplynula nutnost vlastního raketového obranného systému a vlastní nezávislé zahraniční politiky, kdy se spolupráce s USA v Sýrii ukázala být problematickou. Zklamání s Američany se týkalo Kurdů a USA jakoby nepochopily, jak tento problém je pro Turecko klíčový. „Kurdský faktor pro tureckou domácí a regionální trajektorii se stal rozhodující,“ píše ve svém rozboru turecké zahraniční politiky Bulent Aras, vedoucí analytik Istanbulského politického centra (http://ipc.sabanciuniv.edu/?lang=en/). Bulent Aras zároveň tvrdí, že Turecko hledá svoji vojensko-politickou roli v regionu a americké ubezpečení, že by mělo stačit bezpečnostní zajištění ze strany NATO, se Ankaře nezdálo přesvědčivé. Turecko se navíc dostalo do slepé uličky ve vyjednávání s USA ohledně raket Patriot. To vše vyústilo v „náhlý strategický obrat Turecka k Rusku, jeho úmysl spolupracovat s Íránem v Sýrii, navzdory rozdílům v politických liniích. Důležitá je touha získat raketový systém a vybudovat vícerozměrný přístup v zahraniční politice,“ to tvrdí turecký analytik a skládaná mozaika z faktů to jen potvrzuje.

Na Turecku můžeme pozorovat tři zásadní změny. První je posun k přímému vojenskému zásahu, duhou změnou je zřízení vojenských základen mimo zemi, jako například základna v Kataru, výcviková základna v Somálsku a třetí změnou je koncepce obranného průmyslu jako nástroje nejen vojenského, ale i hospodářského rozvoje. Turecko chce vybudovat své vlastní domácí výrobní kapacity, aby snížilo závislost na druhých.

Nákup ruského raketového systému S 400 a ukončení partnerství při výrobě stíhacích letounů F-35 konečně souvisí s ideologickou stránkou Erdoğanových plánů a úmyslů. Testuje nejen USA a Západ jako takový, když se postavil proti liberálnímu světovému řádu vedenému USA. Výsledkem je Erdoğanova koncepce nové zahraniční politiky s vojensko-agresivním působením a aktivitami, což má Turecku přinést nový profil nejen v regionální, ale také na mezinárodní úrovni.

S tím souvisí i poslední agresivní vyjádření tureckého ministra vnitra Süleymana Soylu, který nařknul Evropu, že nechala Turecko v potížích s imigranty a nyní se sama bude muset vyrovnat s problémy. „Když otevřeme dveře, žádný stát nebude ušetřen a proud emigrantů vás do půl roku smete,“ prohlásil před několika dny Süleymana Soylu. Dodal, že ti, kteří si myslí, že mohou přetvořit Turecko na skladiště s utečenci, se velice mýlí a sami na to mohou doplatit. „Nelze Turecko poplácávat po ramenou, pak ho kritizovat z křesel v Evropském parlamentu a chovat se k nám jako před 300 lety," uvedl turecký ministr vnitra.

V tomto smyslu má Turecko silný argument, neboť od roku 2011 je strážcem brány proti proudu imigrantů do Evropy, kdy začal konflikt v Sýrii. Ankara obviňuje EU, že neplní své závazky, ke kterým se zavázala v roce 2016. Unie se s Tureckem dohodla na zastavení migrace přes Egejské moře a na zlepšení situace kolem tří milionů uprchlíků nacházejících se v Turecku. EU slíbila Turecku šest miliard euro, s tím, že do konce roku 2018 bude Turecku vydána druhá splátka ve výši tří miliard euro. Turecko zatím obdrželo jen část slibovaných peněz.

Za tři roky trvání je zcela jasné, že migrační dohoda mezi Tureckem a EU nefunguje. EU neplatí Turecku, jak má a Turecko přestává mít zájem bránit přílivu uprchlíků do Evropy. Nyní se ptejme, kdo je na tom lépe a kdo má lepší vyjednávací pozici. Jestliže Turecko navíc posílí o vlastní raketový obranný systém, stane se velmi silným partnerem pro vyjednávání. Navíc dochází v Turecku k výše uvedené změně zahraniční politiky a nikdo si nedovede představit, kam až Erdoğanovy plány míří.

AKTUALIZACE:

Včera turecký ministr zahraničí Mevlüt Çavuşoğlu v turecké televizi Haber uvedl, že Turecko je připravené zrušit s EU smlouvu o vracení uprchlíků. Opět jako výše uvedená stížnost jde o neplnění dohody z roku 2016 ze strany EU, v tomto případě ministr zmínil odmítání možnosti slibovaného bezvizového cestování do zemí EU. Ve svém vystoupení také uvedl, že sice mění Turecko svoji zahraniční politiku, ale výstupování z NATO nepřichází v úvahu. „Čekání u dveří EU dalších 50 let není pro Turecko možné. Začátkem srpna oznámíme nové iniciativy v oblasti zahraniční politiky,“ řekl turecký ministr zahraničí. Mimo jiné rovněž Çavuşoğlu ve svém vystoupení chválil ruský raketový systém S 400.

Mirko Radušević

Tagy: