Zároveň se ale bude zabývat celkovým tuzemským energetickým mixem. Podle předsedy komise, ministra obchodu a průmyslu Karla Havlíčka, totiž není možné řešit energetické zdroje odděleně.
„Není možné pouze vyseknout jeden zdroj a bavit se o něm například ve smyslu útlumu, což se nepochybně uhlí týká, a současně neřešit další zdroje ve smyslu posilování,“ řekl na následné tiskové konferenci Havlíček, který komisi předsedá společně se současným ministrem pro životní prostředí Richardem Brabcem (ANO).
Havlíček také oznámil, že na dnešním jednání byly vytvořeny tři klíčové pracovní skupiny, které mají za úkol pro Uhelnou komisi shánět a připravovat podklady o všem, co je spojeno s plánovaným útlumem těžby uhlí u nás. Tyto pracovní skupiny tak budou podle Havlíčka řešit vše od legislativy po sociální a ekonomické dopady na regiony, které jsou s útlumem spojeny.
Richard Brabec si po průběhu jednání pochvaloval a pozitivně vyzdvihoval spolupráci jak mezi předsedy, tak samotnými členy.
„Debata v prvním zasedání byla velmi dobrá, a to přesto, že tam byli zástupci různých organizací, kteří mají na uhlí rozdílné názory,“ prohlásil Brabec.
V Uhelné komisi se totiž budou scházet kromě zástupců těžařů a odborů také lidé z ekologických organizací jako je Zelený kruh nebo Greenpeace. Ti se budou jednou za měsíc na pravidelných setkáních snažit dobrat ke shodě na tom, jak by měl útlum těžby uhlí v České republice konkrétně probíhat.
Česká pobočka Greenpeace na svém facebooku uvedla, že mezi členy Uhelné komise panuje shoda na tom, že by měla do 30. září 2020 doporučit co nejkonkrétnější datum konce těžby a spalování uhlí v ČR.
Přitom ještě před rokem věšeli členové Greenpeace na balkon Ministerstva průmyslu a obchodu nápis, ve kterém ho překřtili na Ministerstvo uhlí a smogu. Bylo to poté, co se ministerstvo, tehdy v čele s Tomášem Hünerem (ANO), nechalo slyšet, že se přidá k Polsku a Bulharsku v žalobě proti limitům ovzduší, které rok předtím schválila EU. To se ovšem brzy změnilo a teď už i ČR plánuje do budoucna více s ohledem na ekologické dopady energetického průmyslu.
Pro srovnání lze uvést, že Německá uhelná komise, která byla vládou pověřena k připravení akčního plánu na postupný odklon Německa od uhlí, vydala začátkem roku rozhodnutí, že náš západní soused odstaví své uhelné elektrárny nejpozději v roce 2038.
Energetický regulační úřad (ERÚ) v květnové tiskové zprávě píše, že hnědé uhlí (42 %) stále dominuje tuzemskému žebříčku paliv. Následuje zemní plyn (19 %) a biomasa (11 %). Podle ERÚ se však paliva liší podle dostupnosti v jednotlivých krajích. Například v Moravskoslezském kraji, kterému s téměř pětinovým podílem na výrobě náleží celorepublikové prvenství, používají teplárny nejčastěji černé uhlí (84 %).
Zatímco u nás se jedná o konci uhlí, v Polsku je naprostá většina elektrické energie vyráběna v tepelných uhelných elektrárnách. Evropská unie koncem minulého roku dosáhla shody o navrhované reformě trhu s elektřinou. Reforma obsahuje ukončení státních dotací pro uhlí do roku 2025. Polsko v tomto ohledu ale získalo výjimku pro všechny kontrakty uzavřené s výrobci elektřiny z uhlí pro kapacitní mechanismy do konce prosince 2019.
Podle New York Times zemře v Polsku následkem znečištění vzduchu 48 tisíc lidí ročně. Polská města se také pravidelně umisťují na vrcholných pozicích v žebříčku nejvíce znečištěných měst v Evropské unii.
Mezi investice našeho ČEZu ale patří uhelné elektrárny Skorzów a Skawina v katovickém regionu u hranic s naší republikou.
Štěpán Svoboda
