Úvahy a komentáře světa ke konfliktu Íránu a USA: Kovbojská akce, nebo vážný útok na měnící se vztahy Saúdů a Íránců

Unisono se komentátoři ve světě shodují: Donald Trump se odhodlal k akci, o které jeho předchůdci sice uvažovali, ale nakonec od ní vždy upustili.
Teherán - demonstrace - smrt Sulejmáního
Teherán - demonstrace - smrt Sulejmáního
foto AP

Komentátoři vychází z prohlášení amerických politiků a představitelů, ať současných, nebo bývalých. Například Derek Chollet, bezpečnostní poradce Baracka Obamy, říká: „Předchozí prezidenti měli také příležitost podniknout akci, kterou viděli, ale zdrželi se kvůli rizikům, která by s sebou přinesla, a také otázkám, kam by to všechno vedlo,“ Stejně to vidí Elissa Slotkinová, ve čtvrtek kongresmanka za demokraty, jež dříve pracovala jako analytička CIA a v Pentagonu.

Vypověděla, že takové plány měl již prezident Bush: „Byla jsem přítomna bezpočtu jednání, jak reagovat na násilné akce Kásima Sulejmáního v regionu.“ Pochopitelně, že Trumpova administrativa si to nemyslí. Nejvyšší armádní představitel generál Mark Milley obhajuje konečné rozhodnutí svého týmu a tvrdí, že si byli dobře vědomi všech rizik odvetné akce, ale že „riziko nečinnosti překročilo riziko jednání.“

V tomto ohledu je častý názor, že mrtvý Kásim Sulejmání je stejně nebezpečný jako živý. Je to vlastně jedno. Z hrdiny se stal mučedník. Ervand Abrahamian, který je profesorem historie na Univerzitě New York, v diskuzi na serveru Democracy Now jde až tak daleko, že tvrdí, že se bývalý vůdce Islámského státu al-Bagdádí směje v hrobě, neboť smrt Sulejmáního je živou vodou k uzdravení Islámského státu. „V Mosulu v severním Iráku dojde k obnovení ISIS. To paradoxně pomůže Íránu, protože írácká vláda nebude mít na výběr a bude se muset spoléhat na Írán, aby jí pomohl ISIS zastavit,“ říká v diskuzi Abrahamian.

Častý je také další názor, že Trump jednal jako kovboj, který využil příležitosti před volbami, aby si u národa rychle zajistil popularitu stylem pravicového populisty. Podle uvedeného historika Abrahamiana touto akcí napomohl ale také pravicovému populismu v Íránu. Z tohoto úhlu je stejný komentář Ahmada Sadriho, profesora sociologie na americké Lake Forest College, který píše pro server Al Jazeera. Myslí si, že atentát na Sulejmáního pomohl zmíněnému pravicovému populismu v Íránu a zvrátil nastoupenou možnou demokratizaci Íránu.

„Teokracie islámské republiky byla mrtvá. Skutečná legitimita íránského režimu tedy musela spočívat na něčem jiném než na náboženské doktríně,“ píše v komentáři Ahmad Sadri a tvrdí , že Trump dal atentátem teokracii novou krev: „Systém mohla oživit pouze jedna věc: robustní vnější nepřítel. A jaký nepřítel by mohl být lepší než staré dobré zlo, Amerika, Velký satan.“ Vzpomeňme si na velké demonstrace proti režimu, které vypukly 15. listopadu minulého roku. Dochází k prudkým střetům, které za sebou zanechávají až stovky mrtvých, a režim sahá po zavírání internetu. Například ve městě Máhšahr, kde íránské Revoluční gardy střílely do demonstrantů a zabily zde asi 100 lidí.

Nakonec k závažným spekulacím a úvahám v zahraničí patří „teorie“ o tom, že Sulejmání byl zprostředkovatelem jednání mezi dosavadními nepřáteli, Saúdy a Íránci. Údajně jeden z důvodů, proč si Rijád přál jednání s Teheránem, byla snaha již konečně skoncovat s konfliktem v Jemenu. V roli vyjednavače měl být podle britského deníku Daily Mail také Kásim Sulejmání. To byl důvod, proč cestoval do Bagdádu, kde byl zabit. „Podle iráckého premiéra Abdula Mahdiho byl v Iráku jednat o odstranění eskalace napětí se Saúdskou Arábií,“ píše britský deník. Pochopitelně, že okamžitě vznikly spekulace a dohady, kdo a proč měl zájem, aby ke sbližování mezi Saúdy a Íránci nedošlo.

Irácký premiér Abdul Mahdi považuje zabití Sulejmáního za politickou vraždu a jako důvod pro deník Washington Post uvádí: „Sulejmání přijel se zprávou z Íránu a měl dát odpověď na zprávu, kterou jsme naopak my obdrželi ze Saúdské Arábie a která byla určena pro Írán.“

Mirko Radušević

reklama