V Berlíně vznikla nevšední mešita – popírá všechna islámská tabu

Na první pohled tradiční, červenými cihlami zděná, s tradičními vitrážemi – to je
St Johannes. Mešita, která ačkoliv vypadá jako protestanský kostel z 19. století, je naprostým unikátem. Přijít se sem modlit může úplně každý. Mešita vznikla, kde jinde než v Berlíně, ve městě neomezených možností, uvedla BBC.
Když vejdete do posvátné budovy, naskytne se vám pohled typický pro mešitu – bílá místnost s úhledně složenými botami u vchodu a srolovanými modlitebními koberci. Ačkoliv se mešita nachází uvnitř kostela, není to ta nejzvláštnější věc, kterou je možné vidět.
První islámské tabu, které mešita popírá, je absence oddělené modlitby žen a mužů. Obě pohlaví se tu totiž modlí společně. Ženy tu navíc mohou vést i páteční modlitby. Nejpokrokovější skutečností je povolení vstupu pro homosexuály i transsexuály.
„Naše mešita je otevřená všem,“ říká zakladatelka mešity Seyran Ates, německo-turecká právnička a aktivistka pro práva žen.
„A myslíme to opravdu vážně, úplně každý životní styl. Nerozhodujeme, kdo je dobrý nebo špatný muslim, kdo může projít těmito dveřmi - ať už jste heterosexuál nebo homosexuál, je nám to jedno. Není naše právo, ptát se,“ dodává zakladatelka mešity.
Berlínská mešita není první svého druhu. Patří pod organizaci The Ibn Rushd-Goethe mosque, která je součástí stále se rozrůstajícího hnutí o tzv. inklusivní islám.
Podobné typy mešit existují po celém světě, většina však v soukromých prostorech. Paní Atesová tvrdí, že právě berlínská mešita je velkým krokem vpřed, protože je to první stálé
a označené místo, které je otevřeno pro všechny, nejedná se tedy pouze o uzavřenou, navzájem se znající společnost.
Jedna z prvních známých inkluzivních mešit byla v roce 2012 založena v Paříži Ludovicem-Mohamedem Zahedem, homosexuální imámem z Alžírska.
Instituce pro svoji liberálnost „zvedá ze židle“ zejména ortodoxní muslimy. Zakladatelka obdržela několik výhružek, které požadují ukončení činnosti. Výhružky pochází především od extrémistů a v důsledku desinformací, které pravděpodobně plynou z tureckých zpravodajských služeb i z Atesové rodné země. Někteří si dokonce myslí, že to, co lidé v inkluzivní mešitě praktikují, nemůže být za islám považováno.
Hlavní poslání inkluzivních mešit není pošlapání tradic, jak si někteří odpůrci myslí, ale tolerance a rovnoprávnost. Snaží se ukázat, že i tradice se mohou rozvíjet a nezatuchnout v dávných dobách bez toho, aby byly zničeny. Ukazuje rovnost mezi mužem a ženou – to, že žena nemusí v době modlitby sedět za mužem, ale vedle něj. Paní Atesová v tom všem vidí revoluci a prohloubení tolerance nejen mezi muslimy.
Autor: Nikola Baumrukrová