V Česku chybí komplexní péče pro pacienty s poškozením mozku

Na jednu stranu zázrak a obrovské štěstí, na stranu druhou veliké břemeno a pocit bezmoci. To jsou životní mantinely rodiny osmadvacetiletého Josefa Procházky ze středních Čech. Po vážné autonehodě zůstal mladý muž v kómatu. Přesto, že mu lékaři žádné šance nedávali, se po dvou měsících probral. Jeho rodiče teď už čtyři roky bojují, aby mu zajistili odpovídající následnou péči. Stát ale na tyto případy nijak systematicky nemyslí. Pepa se snaží, co to dá. Má za sebou tři týdny intenzivní terapie. Každý den několik hodin masáží a různých druhů cvičení. „Pokroky jsou znatelný a jsou obrovský a mě neustále překvapuje každým pohybem a tou silou, kterou do toho dává,“ říká Pepova maminka Věra Blažková.

Jenže takhle intenzivní terapii pojišťovny nehradí. Pepa má nárok na třikrát 45 minut cvičení týdně a jednou za rok na lázeňský pobyt. „Nebýt těch nadací a těch sponzorů, tak vlastně ten kluk by zůstal tam, kde je, protože my už vlastně na to nemáme. Už prostě nemáme, abychom to prostě jak fyzicky, tak psychicky, zvládali,“ popisuje složitou situaci rodiny otec Jiří Blažek.

Manželům Blažkovým se přitom před čtyřmi roky málem zhroutil svět. Když Pepa skončil po autonehodě v nemocnici v kómatu, slyšeli jeho rodiče to nejhorší. „Prvotní, co jsem slyšela od lékařů, bylo, že syn nemá absolutní šanci na přežití. My jsme za ním dojížděli každý den, každý den jsme s ním pracovali na formě bazální stimulace a prostě jsme se nevzdali a bojovali jsme, až jsme ho z toho dostali,“ vypráví paní Blažková. Po několika měsících si Pepu vzali domů. Prodali byt v paneláku, zadlužili se a přestěhovali se do domku. Jeho matka se vzdala práce a stala se z ní pečovatelka na čtyřiadvacet hodin denně. „Pepu jsme si vzali 14. října do domácí péče, to už je čtyři roky, v podstatě nám nebylo nabídnuto absolutně nic, museli jsme všechno sami,“ pokračuje Pepova maminka.

Na to, že v Česku zatím chybí ucelená rehabilitační péče pro pacienty s poškozením mozku po úrazech, upozorňují i experti. „My dáváme miliardy do akutní medicíny, opravdu máme špičkovou akutní medicínu, takovou, jaká je ve světě. A pak nic. Tak proč zachraňujeme životy lidí, když nemají tu rehabilitaci? A ta rehabilitace už není tak drahá,“ zaráží Olgu Švestkovou, přednostku Kliniky rehabilitačního lékařství VFN v Praze.

Podle vyjádření ministerstva zdravotnictví koncepce komplexní péče o pacienty, jako je Pepa, už existuje. Zatím ale pouze na papíře. Záleží prý na tom, jaké priority si zvolí nové vedení ministerstva po volbách. My se na to budeme určitě ptát.