Váránasí, tam by chtěl zemřít každý

"Váránasí je starší než historie, starší než tradice, starší dokonce než legendy a ještě dvakrát tak staré jako to všechno dohromady.“ Mark Twain.

O severoindickém Váránasí, ve státě Uttarpradéš, jsem na svých cestách po Indii slyšela mnoho. Vždycky mě na tomto městě fascinovalo, že ho lidé buď milují, nebo nenávidí. Za své cesty jsem nepotkala nikoho, kdo by o něm mluvil neutrálně či bez zaujetí. Jedni vám řeknou, že je to špinavá smradlavá díra, kam by nikdy nejeli a jiným, už při vyslovení Váránasí, problesknou v očích jiskřičky nadšení.

Všude samé krávy, psi, krysy a lejna

Po necelých dvou hodinách v autobuse mě řidič vyhodil u hlavní silnice, odkud jsem pěšky pokračovala uzounkými, temnými uličkami. Stmívalo se rychle. Guesthouse, který mi doporučil jakýsi Kanaďan, byl schován uprostřed tohoto labyrintu, který působil až děsivě. Nikde žádná světla, a tlumené hlasy se ozývaly neznámo odkud. Přidala jsem do kroku a po cestě potkala několik krav, spousty psů, hodně lidí a 3 krysy.

Na recepci jsem se dozvěděla, že nejlevnější pokoj stojí 200 indických rupií (cca 60 Kč), což nebylo věru zlé. V pokoji byla jedna velká postel (nic víc se tam totiž nevešlo). Ono taky co se dá za tu cenu čekat. Stejně jsem byla tak strašně unavená, že bych usnula i na zemi – což by bylo bývalo mnohem pohodlnější, jak jsem později zjistila.

Proč chtějí hinduisté ve Váránasí umírat?

Váránasí je velmi populární především mezi vyznavači hinduismu. Zajímalo mě, čím to je a dostalo se mi následující vysvětlení. Jednak řeka Ganga smývá hříchy, a pokud se vám podaří zde umřít (což dle hygienických a dalších místních podmínek nemůže být až zas tak těžké), máte vyhráno.

Skonání na tomto místě je totiž zárukou dosažení mókši, což znamená vysvobození z koloběhu života, ve které hinduisté věří. A tak do Váránasí putuje mnoho lidí z celé Indie, aby zde zemřeli a byli spáleni na břehu posvátné řeky Gangy.

Už jen cesta na púdžu byla adrenalinem

Ganga púdža u Dašašvamédha-ghátu není pouze jazykolamem (zkuste si to říkat nahlas, rychle po sobě), ale také velkým obřadem. A právě tento rituál začínal ve chvíli, kdy jsem se pokoušela o check-in.

Myslím si, že nejsem žádný strašpytel, ale v nočním Váránasí jsem se jako sama holka trochu bála. I na recepci mě vybavovali radami jako s nikým se nebav, s nikým nikam nechoď, od nikoho si nenech radit, nechoď sem, nechoď támhle, apod. Tudíž jsem velmi ocenila, když jsem před odchodem potkala jediného turistu, který v guesthousu bydlel. Hned jsme se domluvili, že půjdeme púdžu omrknout spolu a myslím, že se ulevilo i jemu.

Cesta večerními gháty (ghát je nábřeží se schodištěm, vedoucím od chrámů a paláců až k řece) byla působivá. Toho dne se navíc velmi dařilo smogu, který přidal místu ještě více mystičnosti a tajuplnosti. A když jsem poprvé spatřila Gangu, v mlze a oparu, za částečného osvětlení, zapůsobila na mě velice. Nikde jinde na světě jsem nezažila stejný pocit, jako právě tento večer ve Váránasí.

Na púdžu jsme přišli trochu pozdě, což ničemu nevadilo. Davy lidí sledovalo noční ceremoniál ze všech stran, někteří i z lodiček z Gangy. Mužové ve stejnokrojích byli rozmístěni na několika pódiích. Tančili s ohněm, modlili se a doprovázela je k tomu hudba. Atmosféra byla jedinečná.

Celé dění jsme pozorovali zpovzdálí, zatímco se nás asi deset mužů najednou snažilo přemluvit, abychom si půjčili lodičku. Very cheap samozřejmě. Lodičku jsme si nepůjčili a šli se raději podívat blíž. Po cestě jsme si dávali pozor, abychom nešlápli do kravského lejna, kterých tu je všude habaděj. Kupodivu jsme toho večera nepotkali žádné další bílé turisty, ačkoli je tohle místo často navštěvované.

Váránasí vás dostane do zvláštní nálady

Celá Indie byla pro mě velkým překvapením. Nikdy se mi do této zalidněné země nechtělo, nedokážu přesně popsat proč, ale cestování Indií mě nelákalo. Protože jsem však trávila hodně času na Srí Lance a v Nepálu, chtěla jsem dát šanci i Indii a jsem velmi ráda, že jsem se tak rozhodla. Indie je rozmanitější než barvy listů na podzim, a to nejen co se kuchyně týče.

Váránasí je jiné než ostatní indická města. Zcela vyčerpání poutníci přicházejí k břehům Gangy, kde se oslavně smáčejí, zatímco vedle kdosi koupe krávy a za nimi přijíždí přeplněná loď, ze které si občas někdo odplivne. Jen o pár metrů dál perou ženy prádlo, muži se sluní a další sem docházejí za běžnou hygienou. Mezi těmito dvěma scénami nosí lidé k řece mrtvé, aby je následně na hranici spálili a ostatky vhodily do řeky.

Pro našince je to pohled tak nezvyklý, že nevíte, zdali vám z toho je špatně nebo jen nevěříte svým očím. Každopádně město je to tajemné a na březích řeky Gangy můžete dojít k uvědomění i vy, ačkoli třeba nejste vyznavači hinduismu.

Populární filmy na Prima Zoom