Velký bratr, nebo užitečný pomocník při hledání zločinců? Praha se možná dočká rozpoznávání obličejů v kamerových systémech

Pražská policie by chtěla zavést do praxe automatické rozpoznávání obličejů. Vytipovala šest míst v hlavním městě a návrh předala magistrátu. Kamery se softwarem pro rozlišování tváří by policii mohly pomoci při hledání pachatelů trestných činů nebo ztracených osob. Zároveň by šlo ale o velký zásah do soukromí občanů.
ilustrační foto
ilustrační foto
Pixabay

reklama

Zas o krok blíž dystopickým vizím? Moderní technologie jsou důležitým nástrojem pro práci bezpečnostních složek, zároveň jsou ale snadno zneužitelné a mohou sloužit k upevňování moci. Příkladem je třeba autoritářská Čína, která právě systém rozpoznávání obličejů využívá pro větší dohled nad svými občany. Tamější komunistický režim rozmístil po zemi stovky milionů kamer se speciálním softwarem a sledovat díky nim může všech téměř 1,4 miliardy obyvatel. Čínská vláda plánuje kamery využít v rámci programu tzv. sociálních kreditů, tedy hodnocení, které daným občanům bude poskytovat výhody nebo naopak nevýhody v režimu. Na místě je tak přirovnání k Velkému bratrovi ze slavného dystopického románu George Orwella – 1984.  

Podobné zneužití v České republice nehrozí, nicméně technologie rozpoznávání obličejů přesto vyvolává pochybnosti. Magistrát je tak v otázce zavedení rozpoznávání obličejů v kamerových systémech opatrný. „My se k tomu stavíme velmi rezervovaně, velkého bratra v Praze rozhodně nechceme. Policie nás požádala o šest lokalit. Na druhé straně si uvědomujeme bezpečností rizika. Proto jsem pořádali Úřad pro ochranu osobních údajů, aby se k tomu vyjádřil, protože se z našeho pohledu jedná o velký zásah do soukromí,“ uvedl předseda bezpečnostní komise Petr Hlubuček (STAN). 

Úřad pro ochranu osobních údajů ale ještě čeká na dodání všech podkladů. „My jsme obdrželi pouze obecnou žádost. Doposud od magistrátu chybí posouzení rizik a jaké budou uvažované záruky dat,“ řekl pro TV Prima mluvčí úřadu Tomáš Paták.

Na fotbalu inkognito, na letišti ne

Úřad pro ochranu osobních údajů přitom na konci léta odmítl, aby se technologie rozpoznávání obličejů používala k identifikaci fotbalových chuligánů na stadionech. Podle úřadů chyběl dostatečný právní důvod ke zpracování osobních údajů.

Naproti tomu systém funguje na pražském Letišti Václava Havla, kde je rozmístěných 145 kamer. Letištní systém umí porovnat tváře osob v komplexu s databází hledaných osob. Speciální kamerový systém na letišti pomohl podle policistů zachytit více než 160 hledaných osob. 

Loni v létě jej ale policisté nevyužili v případě turistů z Nizozemska, kteří se dopustili v centru Prahy trestného činu napadení. Na přítomnost násilníků v letištním areálu upozornili až svědci a ostraha.

Klíčové je nastavení pravidel

V zahraničí kamerový identifikační systém využívají kromě zmiňované Číny třeba v Rusku, Spojených státech amerických, Velké Británii nebo Nizozemsku. Například San Francisco použití takové technologie zakázalo právě kvůli obavám z jejího zneužívání. „Všechno je to na tom, jak jsou nastavena pravidla. V USA nebo Číně nemají GDPR a nemusí se podle něj řídit. V Česku je jiná situace. V ochraně dat je Evropa napřed přede všemi. Vždycky je potřeba se ptát, jak s těmi shromážděnými informacemi bude nakládáno a za jakou cenu omezíme své soukromí,“ tvrdí Tomáš Paták z Úřadu pro ochranu osobních údajů.

Rozpory vedle otázek ochrany osobních údajů jsou také v efektivitě. Dle studie University of Essex kamerový systém v Londýně správně určil hledanou osobu jen v 19 procentech, když ze 42 případů vyšlo jen 8. Londýnská policie ale dál tvrdí, že se kamery spletou jen v jednom z tisíce případů. 

reklama

reklama