VIDEO: Očima reportéra: Obojživelné vozítko ve službách řevnických záchranářů

S Bořkem Bulíčkem z Řevnic už jsme točili několik reportáží. Je to šéf záchranky, který má neotřelý přístup k práci. Asi před dvěma lety například transportoval zraněnou z lesa na vidlici před traktorem, protože by se na těžko přístupné místo dalo klasickou sanitkou těžko dostat. Pak si pořídil dokonce obrněný obojživelný transportér. Ten ale nebyl moc praktický – spotřeboval 180 litrů paliva na 100 ujetých kilometrů.

Teď si pořídil Tinger - menší vozítko veliké jako osobní automobil, které vyjede téměř vše a dostane se téměř kamkoliv. Využívat ho teď může na krizové situace středočeská záchranka, a tak jsme museli zkusit, co dovede.

Sraz jsme si dali u řeky, kam záchranář přijel se svým strojem. Uvedení do provozu trvalo jen pár minut, odpoutal stroj z přívěsu, nastartoval a prostě s pásovým obojživelníkem sjel dolů. Pásy mu umožňují otáčet se na místě, aniž by se pohnul o centimetr vpřed. Záchranář nám nejdřív ukázal, co stroj dovede a šlo se na věc.

Simulace záchrany zraněného

Posadil jsem se doprostřed řeky a předstíral jsem, že mám zlomenou nohu. Záchranáři ke mně bez problémů přijeli korytem řeky, naložili na nosítka a ta pak připevnili k obojživelnému transportéru. Pak už jsem byl zafixován a viděl jsem jen nebe. Čekal jsem, že to se mnou bude házet ze strany na stranu.

Nebylo to tak, jízda byla snad i komfortnější než jízda běžným autem. Tedy jen do doby, než jsme museli vyjet na břeh a překonat asi čtyřicetistupňové stoupání. Na to se musí stroj pořádně rozjet, a v tu chvíli to se mnou opravdu slušně házelo, dokonce mi to posunulo helmu – to ostatně uvidíte na videu.

Jak se oboživelné vozidlo řídí?

Poté jsem se posadil za řídítka sám. Pochopit princip řízení nebylo nijak složité. Pravou rukou přidat plyn, na levém řídítku je brzda. Zatáčení je o něco náročnější. Zatáčet se totiž musí když stroj jede a ze začátku jsem se toho trochu bál. Navíc, když se zatáhne za řídítka moc, stroj se začne točit na místě.

Po čtyřech kolečkách na poli jsem nabral trochu jistoty a vjel do koryta řeky. Začal jsem si to užívat, stroj se mi řídil celkem snadno a byla to zábava. Pak jsem se nechal strhnout emocemi a začal obojživelníkem točit kolem dokola právě uprostřed koryta. Když jsem se chtěl rozjet dopředu, ozval se hodně nepříjemný zvuk a rána.

Jak jsem se se strojem točil, naházel jsem do prostoru pásů velké kameny z vody a právě ty nakonec zvnitřku pásů vyrvaly asi tři tyčky, které pásy spojují. Stroj si na chvíli převzal záchranář, několikrát couval a zase popojížděl dopředu, aby se mu podařilo kameny z pásů dostat ven a já mohl pokračovat dál. Samozřejmě jsem byl poučen, že točit se na místě v řece už nemám. Zkusil jsem udělat ještě asi dvě cesty tam a zpátky přes koryto a raději jsem vyjel ven.

Po skončení jízdy mi byly jasné dvě věci:

• obojživelník je opravdu vozítko, které dokáže zasahovat téměř kdekoliv
• že mi už nikdo nikdy nepůjčí na řízení žádný stroj

Matěj Rychlý