Proč to tak je?
Důvodů je mnoho, jeden vás ale překvapí. Historicky je policisté a strážníci vyháněli z různých městských částí, u Vrchlického sadů je navíc Naděje – tedy organizace, která lidem na ulici pomáhá. Dalším logickým důvodem je právě velké množství lidí proudící z vlaků. Bezdomovci tak mají šanci sehnat drobnou minci nebo třeba cigaretu. Navíc je baví sledovat dění okolo.
A konečně ten překvapivý důvod - strava
Dobrovolníci a různé organizace totiž na hlavní nádraží nosí jídlo. Téměř denně se dá v parku sehnat snídaně, oběd i večeře. Když se poštěstí, dá se sehnat i pět různých jídel za den.
Snídaně: Dříve každý den, dnes už pouze obden přijíždí na hlavní nádraží řádové sestry z Berouna. S sebou vozí tašku naplněnou jídlem. Snídaně začíná modlitbou a nutno dodat, že je to jedno z nejlepších jídel, které mohou lidé na ulici zdarma získat.
Podává se pečivo, koláče nebo buchty a kousky čokolády. Samozřejmě záleží, co sestry připraví. K tomu vozí slazený čaj a občas i obložené bagety zabalené do potravinové fólie, aby si je mohli bezdomovci sníst i později.
Na snídani se můžete podívat tady:
Oběd se pak podává přímo v Naději. Obvykle je to polévka a k ní chléb.
Jak to vypadá v denním centru se můžete podívat tady:
O večeři se pak stará dobrovolník Igor. Ten obchází restaurace poblíž Vrchlického sadů a nosí jídlo, které by stejně provozovatelé další den nemohli nabízet. Večeře tak bývají většinou buď v indickém stylu nebo pochází z prodejen kebabů. Tohle jídlo ale už nevypadá příliš vábně. Igor nosí zbytky často smíchané dohromady a lidé na ulici si je naběračkou nalévají většinou do papírových kelímků, které do košů vyhodili cestující.
Na večeři se můžete podívat zde:
Tohle jsou denní jistoty Hlavního nádraží, pak jsou tu ale další možnosti. Terénní pracovníci často nosí třeba tatranky nebo alespoň kávu či čaj. V sobotu přiváží večeři někdo, o kom bezdomovci mluví jako o Angličanovi. A nakonec tu máme ještě Piráty.
Pirátská strana chodí k nádraží jednou za 14 dní v pátek. Teď rozdává kávu a různé sušenky. V zimě pak připlouvají Piráti každý týden a z podpalubí vydávají guláš. Všichni to dělají z dobré vůle, podle odborníků tím ale zatěžují okolí Hlavního nádraží.
Existuje řešení?
Existuje. Lidí bez domova totiž podle průzkumů Naděje ubývá – kvůli tomu, že se prostě jako národ máme lépe.
Je naivní si myslet, že by šlo naložit lidi bez domova do autobusů, odvézt je někam na periferii a říct jim – tady se o vás budeme starat, do centra nám nechoďte.
Tady platí jednoduchá logika: Kdybych tam v ideálním případě nežil já, proč by tam měli žít oni? Bezdomovci se budou vždy stahovat do míst, kde se pohybují lidé právě již ze zmíněných důvodů.
Jak tedy na to?
Více pomoci a koordinovaně. Pokud by dobrovolníci rozdávali jídlo na více místech Prahy, asi polovina lidí bez domova by si pro něj došla.
Jinými slovy, bezdomovci nikdy nezmizí, pokud se ale rozdělí místa, kde dostanou pomoc, nebudou utvářet tak početné skupinky. A lidově řečeno - nebudou tolik na očích.
V Praze fungují pouze dvě velká centra, která pomáhají lidem bez domova. Jedno je právě Naděje na Hlavním nádraží. Druhá je Armáda spásy v Praze 7. Kdyby bylo podobných center více, ideálně minimálně v každé městské části jedno, početné skupiny by se rozdělily. Oblastní šéf Naděje, který má pod palcem mimo jiné právě denní centrum u Bulhara, tvrdí:
„Pokud lidi obtěžuje pohled na špinavé lidi, nejlepší je jim prostě nabídnout prostory, kde se mohou umýt, oholit nebo vykonat potřebu.“
V současné době neexistuje přesný odhad, kolik je bezdomovců v hlavním městě. Nadějí ale prošlo v roce 2018 přes 2 tisíce lidí – jen pro srovnání, v roce 2013 jich bylo téměř tři a půl tisíce.
Matěj Rychlý
