Voda z kohoutku je k pití (většinou) vhodná. Metody, jak zjistit kvalitu a snížit riziko znehodnocení

Kohoutková voda v Česku je vhodná k dlouhodobému pití, ale není všude tak chutná, jako třeba v Německu, Švýcarsku či severských zemích. Tam se totiž tolik nepoužívá chlor.
Kohoutková voda ve sklenici
Kohoutková voda ve sklenici
iStock

Není voda jako voda. I ta kohoutková mívá různou chuť, vůni nebo tvrdost. A kvalitu. Záleží na lokalitě a zdroji, odkud voda pochází. A také na stáří a stavu vodovodního potrubí - jak toho pod povrchem, tak toho přímo u vás doma. 95 procent lidí u nás má k dispozici vodu „obecní“, ostatní mají svůj vlastní zdroj – studnu. Studniční voda nicméně bývá častěji zdravotně závadná a musí se upravovat - někdy téměř stejně, jako ta městská. Odhaduje se, že jen jedna studna z deseti obsahuje zdraví neškodnou vodu.

Včetně škodlivin. Ale v normě

Je známo, že voda z veřejného vodovodu obsahuje i řadu škodlivých látek. Například jen samotné přečištění se často řeší chlorem, používají se i síran hlinitý nebo polyfosforečnany. Bez těchto chemikálií by podle vodohospodářských společností nebylo možné dodat vodu odpovídající hygienickým požadavkům. Nicméně škodliviny, jako jsou dusičnany, rtuť, chlor nebo třeba i pesticidy, se v kohoutkové vodě nevyskytují v takovém množství, které by mělo podle odborníků negativní vliv na lidský organismus. "Limity v pitné vodě jsou nastaveny s takovou mírou bezpečnosti, aby požívání takové vody bylo nejen zcela bezpečné, ale aby se brala v úvahu i skutečnost, že hlavní podíl na celkovém příjmu mají obvykle potraviny (a aby byl tedy bezpečný nejen příjem z vody, ale příjem celkový - ze všech expozičních cest). Zde můžeme s jistotou říci, že nezávadnost vody s podlimitním obsahem těchto látek je prokázána. A většinou se nic nestane ani tehdy, když je limit o něco překročen, díky velkým bezpečnostním faktorům," uklidňuje lékař František Kožíšek ze Státního zdravotního ústavu. V případě nevhodnosti vody jsou, nebo by měli být, místní obyvatelé pak vždy včas informováni. 

Voda je také hlídána i pokud jde o látky s možným prokazatelným karcinogenním účinkem. "My se každý rok snažíme skutečnou míru rizika z těchto sledovaných látek a jejich nalézaných koncentrací v pitné vodě ČR počítat a vychází nám to asi na jeden případ nádorového onemocnění na 10 milionů zásobovaných osob. Což je - v porovnání s jinými běžně akceptovatelnými riziky - zcela marginální dopad," dodává František Kožíšek.

Obecně je česká kohoutková voda stejně bezpečná jako voda v západní Evropě. "Ve dvou oblastech ale poněkud zaostáváme. Máme u nás více malých vodovodů, které mají problémy s kvalitou vody (musí tam být udělena nějaká výjimka). Voda u nás není všude tak chutná jako například v Německu, Nizozemí, Rakousku, Švýcarsku, Dánsku či severských zemích - je to dáno tím, že tam se používá chlor k dezinfekci vody mnohem méně než u nás. Jednak více používají k dezinfekci vody UV záření, jednak v distribuční síti často nepoužívají chlor vůbec, aniž by tam byla voda více nebezpečná," říká lékař. Naopak ale třeba v USA se prý chloruje ještě víc než u nás, že by takovou vodu Češi odmítali vůbec pít.

Hodnoty nezávadné vody

Jsou desítky látek, ať už prospěšných, nebo škodlivých, které se ve vodě kontrolují. Z těch dobrých se jedná hlavně o vápník a hořčík, protipólem jsou pak olovo, měď, chlor, rtuť či dusičnany. Právě dušičnany bývají ve vodách nejčastěji v nadlimitním množství, ostatní látky pouze výjimečně. S jedním litrem kohoutkové vody ale v průměru český spotřebitel vyčerpá podle SZÚ asi 6–8 procent z celkové denní dávky dusičnanů, která je ještě považována za bezpečnou.

Pokud jde o dusičnany, kohoutková voda často (ale ne vždy) splňuje i požadavky na kojeneckou vodu. Sice je limit dusičnanů pro kojeneckou vodu 10 mg/l, platí to ale pouze u vody balené. U pitné vody je limit 50 mg/l i pro kojence. Sodík by pak měl být u miminek v limitu do 20 mg/l. Vodovodní voda hodnotám daných vyhláškou pro pitnou vodu většinou odpovídá, často ale převyšuje limit dusičnanů pro kojence v porovnání s limitem pro vodu kojeneckou z obchodu.

Například ve srovnání s balenou vodou "pitnou" podléhá voda, která teče z městského potrubí, stejným normám a navíc častějším kontrolám. Kvalita kohoutkové vody tak bývá často srovnatelná, nebo někdy i lepší, než u vody balené, která je označena jako pitná. I v ní najdete určité množství výše uvedených škodlivých látek, a aby mohly jít do prodeje, musí dodržet tolerované hodnoty. Podle odborníků mají obě vody v sobě na 99 procent stejné látky, i pokud jde o ty nevhodné. Přitom ta balená je až 500krát dražší. Jinou kapitolou jsou ale pak balené minerální, pramenité a kojenecké vody - ty přísnějším normám podléhají.

Jak zjistit kvalitu vody z kohoutku?

Při jakýchkoliv pochybnostech je nejlepší zjistit hodnotu vody přímo ve vašem bydlišti. Zvláště pokud máte malé děti nebo dítě čekáte. Jaké máte možnosti? "Každý, kdo odebírá vodu z veřejného zásobování, má podle zákona o ochraně veřejného zdraví právo se dozvědět, jaká je kvalita dodávané vody. Tuto informaci mu musí poskytnout osoba, která vodu dodává (tedy vodárenská společnost, obec, popř. fyzická osoba, pokud provozuje veřejný vodovod či
jinou formu dodávky vody pro veřejnou potřebu)," radí František Kožíšek. 

1. Dodavatelem je vodárenská společnost

V případě městské vody je tedy nejlepší obrátit se přímo na vaši vodárenskou společnost, dodavatele, kterému platíte vodné a stočné. Tady najdete seznam vodohospodářských společností. Tam byste měli zjistit, jaké chemikálie se používají k úpravě vody, odkud voda pochází (povrchová či podzemní), jaké jsou hodnoty škodlivých i prospěšných látek nebo jak je voda tvrdá. Měli byste dostat i celkové hodnocení. Vyhlášku, která stanovuje limity, najdete například zde. Mnozí dodavatelé potřebné informace zveřejňují na svém webu, a to v pravidelných intervalech.

2. Problém vašich rozvodů nebo v případě studny

Můžete si nechat udělat i individuální rozbor vody, která teče přímo z vašeho kohoutku. To když například máte už starší vodovodní potrubí, které by mohlo také vodu kazit. Pokud například budete mít kovové zkorodované trubky, poteče vám barevná zakalená voda. Pokud budete mít staré olověné potrubí, smyslově nic nepoznáte, ale i nízké koncentrace olova mohou být nebezpečné pro vyvíjející se nervový systém plodu a malého dítěte. "Problém ale nedělá jen staré potrubí, častěji se setkáváme s problémy s novým (nekvalitním) plastovým potrubím, kdy voda nepříjemně zapáchá, nebo měděným potrubím tam, kde je instalováno v rozporu s technickými požadavky na kvalitu vody - ne každá voda je pro měděné potrubí vhodná, a kdy díky vyšším obsahům mědi voda barví keramiku, je hořká nebo dokonce způsobuje nevolnost," upozorňuje lékař.

Laboratoří na testování vody je hodně, kontakty najdete na internetu, nebo se obraťte na hygienickou stanici, kde vám poradí. Za základní rozbor vody (nejvíce sledované ukazatele) se platí cca 1000 - 1 500 korun. V případě nevyhovujících výsledků si můžete nechat přímo v laboratoři vypracovat i posudek, jak ve vaší situaci postupovat.

Takový krok se určitě vyplatí například i v situaci, kdy využíváte nebo chcete začít využívat vodu z vlastní studny. Vodohospodáři doporučují studniční vodu kontrolovat vždy pravidelně na jaře.

3. Když vám voda nechutná

Pokud se vám stane, že vám voda přestane chutnat nebo vám od začátku nechutná, měli byste se v první řadě obrátit se stížností na dodavatele vody, protože podle příslušné vyhlášky o kvalitě pitné vody má být voda po pachové i chuťové stránce pro spotřebitele "přijatelná". Pokud se stížností neuspějete, můžete se opět obrátit ještě na krajskou hygienickou stanici jako orgán státního zdravotního dozoru nad kvalitou pitné vody, aby věc posoudila.
Pokud by ani to nevedlo z vašeho pohledu ke zlepšení (vnímání chuti je někdy velmi individuální záležitost), tak to podle Františka Kožíška můžete řešit domácí úpravou. "Obvykle to lze řešit tím nejjednodušším a nejlevnějším filtrem na bázi aktivního uhlí, někdy stačí i jen převaření vody," doporučuje.

Jak se chovat při užívání vody z kohoutku

I při obyčejném zvedání páky u vodovodní baterie byste měli dodržovat určitá pravidla, abyste měli jistotu, že je dodávaná voda co nejčerstvější. 

Po delší odmlce vodu odpusťte

Když například voda delší čas neteče, říká se, že stagnuje. A stagnující voda je srovnatelná s potravinou s prošlým datem spotřeby. Nemusí sice nutně prodělat negativní změny, ale tyto změny proběhnout můžou a vy je ani nemusíte vnímat. Když například voda stagnuje v potrubí, může vstřebat látky obsažené v materiálu, z něhož jsou potrubí zhotovena, a také z kovových částí instalací, které podléhají korozi. Tím se za určitých okolností může během několika málo hodin kvalita pitné vody zhoršit. Během delší doby při teplotě více než 20°C se můžou ve vnitřním vodovodu množit i plísně a bakterie, jejichž výměšky mohou vést k vytváření nepěkných, slizovitých povlaků na místech, z nichž vodu odebíráte. Proto je podle Františka Kožíška určitě doporučeníhodné odpustit vodu po noční či delší (víkendové) stagnaci v domovním rozvodu. "Respektive použít ji nejprve na mytí, splachování, úklid či zalévání květin a pak až vzít vodu na pití a vaření," radí lékař.

Je vhodný filtr?

Zda je nutné vodu nějak upravovat (pomocí filtrů, filtračních konvic a podobně), záleží na její kvalitě, respektive na určitém specifickém problému (příklad těch cca 70 malých vodovodů, kde mají nějakou výjimku). V naprosté většině případů to ze zdravotního hlediska či preventivně nutné není. "Někdy to může být i kontraproduktivní, pokud se zvolí špatný filtr nebo se o něj špatně pečuje. Proto by nikdy neměli lidé podléhat nabídkám a přesvědčování různých dealerů, kteří je straší, jak může být voda závadná, a že jedinou spásou je domácí úprava vody. Často jde o zcela zbytečnou, drahou a v důsledku pro zdraví třeba i nebezpečnou investici," uzavírá František Kožíšek.

Ivana Kropáčková

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama